Duchy normalizačních médií vyvolal Jan Šmíd, když porovnal vytvoření "prozatímní občanské vlády" s opozičněsmluvní spoluprací ODS a ČSSD. Naštěstí se doba změnila a my se můžeme ohradit. Strana demokratického socialismu usiluje o dosažení cílů v souladu se svým názvem. Rozhodli jsme se zúčastnit parlamentních voleb jen v Praze, abychom na jedné straně měli možnost veřejně vyjadřovat své názory a na straně druhé zbytečně nesnížili potenciál české levice. Naše účast na stínové vládě, která má mandát JEN DO parlamentních voleb, je umožněna tím, že jejím smyslem je pouze poukázat na nedostatečně demokratické zákony současného parlamentního systému a na existující mediální blokádu. Svým článkem pan Šmíd naopak naše obavy posílil, temný stín Rudého práva zůstává. Jak ostatně sám říká: "Nehledejme na tom nic divného. Přece už víme, že ideály jdou bokem, když jde o moc."
Milan Neubert, místopředseda Strany demokratického socialismu
Tento příspěvek otiskla ve většině mutací MF Dnes dne 30. 5. 2002. Byl míněn jako reakce na glosu Jana Šmída z 28. 5. (viz níže). Z předaného textu vypadla věta: "Předpokládám, že pan Šmíd tiskové prohlášení 19 mimoparlamentních stran "Společně za demokracii" z 16. 5. četl."
Glosa
JAN ŠMÍD
Malé strany věří, že konečně našly způsob, jak prorazit: vytvořily stínovou vládu. Je to už asi třetí stínový kabinet v zemi, ale malým stranám nic jiného nezbylo. Média je ignorují a velké strany, obzvlášť ty z opoziční smlouvy, si chtějí udělat monopol na vládnutí. Proto malí bojovníci vyrazili do boje za demokracii. "Prozatímní občanská vláda" vypadá následovně: velí jí předseda, kterému sekunduje dokonce pět místopředsedů, zatímco opravdové vládě vystačí čtyři. Stínové partaje asi potřebovaly podarovat funkcemi víc lidí. Přesto jim jeden přebýval, a tak stíny obsadily nejen všechna ministerstva, ale dokonce vynašly i funkci stínového ministra bez portfeje. Stínovým premiérem je Petr Cibulka z Pravého bloku, za socialismu velký bojovník proti režimu. Spolu s ním, voliči, div se, bude vládnout místopředseda ze Strany demokratického socialismu! Nehledejme na tom nic divného. Přece už víme, že ideály jdou bokem, když jde o moc. A stačí, když ta moc je jen stínová. Malé strany se od velkých opravdu rychle učí. I stínová variace na opozičněsmluvní spolupráci se jim zdařila. Snad víc, než si myslíme: i ty jejich velké ideály jsou možná jen stínové.