Nálada. Podle reprezentativního dotazu ústavu pro výzkum veřejného mínění dimap nevidí 48% Němců žádnou budoucnost pro PDS jako pro "stranu východu". Pro 34% snad ještě zůstává regionální stranou. Pouhých 13% míní, že si PDS ponechá celospolkový význam.
Malé městečko Gera v Durynsku se možná stane synonymem historického zlomu v PDS. Neboť se v něm koná o následujícím víkendu její sjezd, na kterém bude voleno celé předsednictvo. Po volební porážce ve spolkových volbách dostává tento fakt ale i dalšího významu: strana ztrácí nervy. Nejprve po Gysiho rezignaci v Berlíně, pak po volební katastrofě. Po opuštění spolkového sněmu mizí stranické struktury na západě a nic nepoukazuje na brzký comeback PDS v celospolkovém měřítku.
Příčiny volební porážky vidí soudruzi nyní zcela rozdílně. Pro jedny to byl bez diskuze plně nezvládnutý volební boj, pro jiné to leží spíše v chybějících hodnotách "potřebnosti", resp. "profilu" strany. Zase jiní věří, že nadbíhání SPD a účast ve vládách v Berlíně a Meklenbursku-Pomořanech by mohla být důvodem. Třebaže jistě všechny tři vysvětlení mají své oprávnění, tři různé proudy ve straně se opevňují a dělají je podle hodnocení určitých osob odpovědnými.
V Geře budou nepochybně vznášeny požadavky na odstoupení spolkového tajemníka Dietmara Bartsche a předsedkyni strany Gabi Zimmerovou. Bartsch je především činěn odpovědným za neúspěšný volební boj, Zimmerová za nejasný profil strany. Bartsch mezitím svou odpovědnost přiznal že byla nedozírná chyba pustit se do boje. Nesilněji jsou slyšet požadavky na odstoupení Bartsche ze Saska, kde má PDS největší poslaneckou skupinu. Především tamější předseda frakce v zemském sněmu Peter Protsch požaduje Bartschovu hlavu a staví se za Gabi Zimmerovou.
Odstoupení Zimmerové si přejí především mladí členové PDS, jako například stávající poslankyně spolkového sněmu Angela Marquardtová, nebo neúspěšná přímá kandidátka PDS v Berlíně Sandra Brunnerová. Oni podporují jako jedinou možnou kandidaturu stávající místopředsedkyně strany Petry Pau, která se ovšem ještě nevyjádřila, jestli vystoupí proti Zimmerové.
Z tohoto důvodu má dnes PDS co do činění se třemi proudy. Předně sociálně demokratické orientace, jako Roland Klaus, Helmut Holter, André Brie, Gysi, Bartsch a také Pauová. Za druhé existují ortodoxní marxisté a nacionální bolševici okolo komunistické platformy (KPF). A za třetí ti, kteří by z PDS nejraději učinili východoněmeckou lidovou stranu bez levicového profilu.
Ideovou vůdkyní tohoto třetího proudu je saská politička Christine Ostrowski, která hned po volbách zdůraznila, že západní rozšíření PDS zkrachovalo a nyní je nutné opětné orientování se na východ. Podobná slova byla slyšet i od druhé vedle Pau přímo zvolené poslankyně Gesine Lötzschové. Zatímco sociálně demokratický proud nyní především bojuje proti komunistické platformě a ona proti nim, mají mladí funkcionáři jako Angela Marquardt nebo Mathias Gärtner především strach z pravicové východní fronty okolo Ostrowské. "Jenom jako celoněmecký projekt může strana existovat jako levicová, jako socialistická", vysvětluje Marquardtová.
Je zajímavé, kdo se za potenciálními kandidátkami dnes shromažďuje. Že jak antiautoritativní levice, tak marxisté z KPF nebudou mít většinu a pravděpodobně ani vlastního kandidáta a budou se muset rozhodovat mezi Pau nebo Zimmerovou, je zřejmé. KPF stojí za Zimmerovou, protože se vyjádřila proti boji křídel a pro rozhodnutí o směřování a dál hledá smíření mezi všemi proudy. Východní frakce má ráda především Zimmerové blízké členy, mezi kterými se nachází jen velmi málo z antiautoritativní levice. Ta se dnes spojuje se sociálními demokraty za Petrou Pau , protože ta stojí za reformním procesem směřujícím co nejdál do autoritářského myšlení bývalé SED.
Deník Mladý svět, který se nachází názorově poblíž komunistické platformy, již silně štve proti Petře Pau a vyslovuje se pro Gabi Zimmer. A především se staví na odpor další sociáldemokratizaci PDS. A přece, když si vzpomeneme na první a jediný pokus Zimmerové dát politice PDS nějaký profil, totiž na její přiznání, že má ráda Německo a podle jejího přání by měla PDS přece konečně rozvíjet národní pocit, pak se dají vysledovat také další shodné body mezi Zimmerovou a nacionálními bolševiky.
Také sympatie antiautoritativní levice pro sociální demokratku Pau jsou pochopitelné. Zaprvé se chtějí zbavit Německo milující Zimmerové, k čemuž sami nemají většinu. Za druhé mají lidé ze sociálně demokratického proudu v PDS velké historické zásluhy. O nich se přeci nedá jenom říci, že by byli sociální demokraté.
Oni byli těmi, kteří vnutili po převratu částečně reakční členské základně program, ve kterém byl požadavek legalizace konopí a teze o "otevřených hranicích pro každého". Pro tyto požadavky ale nikdy členská základna porozumění neměla a nemá. Gysimu a sociálním demokratům v PDS je třeba poděkovat, že po pádu zdi ve východním Německu nevzniklo nacionalistické lidové hnutí, nýbrž že se mnoho bývalých členů SED s jejich rasistickými a autoritářskými pohledy obrátilo do leva. To přirozeně nic nemění na tom, že nadbíhání SPD vedlo ke katastrofálnímu obrazu PDS a zredukovalo její potřebnost v očích voličů.
V Geře by mohlo nyní dojít k rozhodnutí mezi levými sociálními demokraty a pravicovými komunisty. Vítězové budou možná ti, kteří se chtějí dnes zaměřit především na východ. Mají své zástupce jak mezi sociálními demokraty, tak mezi komunisty a představují velkou část základny. Pro PDS jako levicovou stranu bude tento úspěch možná znamenat její konec.
Že se sjezd PDS koná v Geře, může být výhodou pro předsedkyni Zimmerovou, odtud - z Durynska pocházející. Ale také nezávisle na tom se zdá, že pod sebou může shromáždit velkou část základny. Pro Pau nebo jiného protikandidáta to bude obtížné. Pryč jsou ty časy, kdy Gregor Gysi nebo Lothar Bisky stáli na společně na jednom sjezdu na pódiu a delegáti se nechali kvůli jejich jediné řeči a také trochu psychickému tlaku dotlačit k takovým rozhodnutím, která neměla s jejich názory vůbec nic společného.
Zda Gysi na sjezdu rozehraje koncert, je ještě otevřené. Jeho řeč může ovlivnit, jak se již dá vyčíst z některých reakcí členů, jestli na konci také jím nemilovaná Zimmerová vyjde ze sálu jako jásající vítězka nebo, zda bude v Geře uskutečněna změna kursu politiky. Půjde-li to "pořád dál s Zimmerovou", jak zní heslo jejích příznivců, vyjádřili už někteří mladí dorůstající politici PDS úmysl z politiky odejít.
Jungle World, číslo 42, 9. října 2002, přeložil Stanislav Holubec
Originál: Partei im Sonderangebot
Dnes, když je KSČM v České republice stranou silnější než PDS v bývalé NDR, to se nám její porážka lehko kritizuje. Při srovnávání obou stran se ovšem zapomíná na několik věcí, které v náš prospěch moc nemluví:
P.S. Zprávu Haló novin berme spíš jako dokreslení mrtvolného stavu, v němž se část levice a s ní i její deník nachází: jako pasivní dinosaurus, který neumí než převzít zahraniční zprávy odjinud než z čtk (kam putují z německých pravicových médií) a případně je jen poněkud opentlit kusými znalostmi přítomného redaktora.
Následky volební porážky jsou pro PDS těžké: infrastruktura na západě se rozbíjí, budoucnost strany je nyní ve hře. Tak dlouho byl kurz PDS radikální levicí kritizován, že když došlo k jejímu pádu, pro radikální levici to není žádný důvod ke škodolibé radosti.
21. října 2002