Mladík na Nanking Street v Šanghaji prodává veverky v klícce s kolem. Zvířata v něm běhají do úmoru, kolo se otáčí jako zběsilé. Mladík vyloví očima jednoho z přihlížejících cizinců, ukáže na klícku a anglicky poznamená: „to je naše hospodářství.“ Několik přihlížejících se zasměje.
Což o to, že mladí lidé v Číně mluví anglicky, nikoho nepřekvapí. Stále ovšem překvapuje skutečnost, že si dovolí sarkastickou poznámku před neznámými lidmi a dokonce před cizinci. Ještě nedávno by to bylo nemyslitelné.
Mnohé se změnilo v říši středu. Jen jedno ne: otěže státu pevně třímá v rukách Komunistická strana a její kádry. Do hospodářství si už ovšem Číňané tolik mluvit nenechají.
Ostatně ani monopolní strana to nemá jednoduché. Podle znalců trpí krizí legitimity. Lid si stěžuje na korupci v rámci aparátu, na příliš rychlé bohatnutí jedněch a jen pozvolné zlepšování situace většiny. Pravdou ovšem je, že překotný růst hospodářství přinesl obyvatelům růst životní úrovně. Však se také kolo čínské ekonomiky točí opravdu zběsile.
Mnozí už ale vidí tvrdý dopad. „Přehřátí“ bylo nejčastěji vyslovovaným pojmem na konferenci Světového ekonomického fóra v Pekingu, které se věnovalo Číně.
Uvědomuje si to i část vedení strany a státu. Vysoké růstové hodnoty hospodářství, razantní nárůst dovozu i vývozu stále náročnějšího zboží považují mnohé země za hrozbu pro svůj vlastní rozvoj. Ceny surovin, například oceli a ropy míří nahoru, protože Čína vysává světový trh.
Tato obří země spotřebovává 30 procent celosvětové produkce surové oceli, 20 procent vytěženého zinku, aluminia a mědi.
Spotřeba ropy, která dnes představuje zhruba sedm procent světové spotřeby, bude podle kvalifikovaných prognóz růst do roku 2025 o sedm procent ročně. Momentální globální průměr růstu spotřeby ropy činí 1,9 procenta. Jinak řečeno: motoristé v Evropě a ve Spojených státech platí už nyní část účtu čínského hospodářského zázraku.
Na druhé straně, kdyby se ekonomický růst Číny zastavil, pocítil by to svět ještě tvrději. „Čína přispívala v uplynulých dvou letech k celosvětovému růstu zhruba čtvrtinou,“ tvrdí Eswar Prassad, odborník na Čínu při Mezinárodním měnovém fondu (MMF).
Podle kupní síly je už dnes říše středu druhým největším hospodářským prostorem na světě, po Spojených
státech. Podle propočtů MMF vzroste letos hrubý domácí produkt Číny o devět procent. Jen dovoz, převážně
surovin, stoupne v hodnotovém vyjádření z 281 miliard dolarů v roce 2002 na letošních 543 miliard dolarů.
„Žádné jiné národní hospodářství nemá takový vliv na globální ekonomiku jako hospodářství Číny,“ tvrdí Johny Kwan, šéf pro Čínu u největšího světového chemického koncernu BASF AG.
Jenže obrovské růstové hodnoty a obří trh už tolik nezaslepují. Právě ve stínu čínského hospodářského zázraku se skrývají nemalé problémy, na které může Čína narazit.
Neefektivní státní podniky vyrábějící na sklad. Nerovnoměrný růst, který se prakticky nedotýká okrajových částí země na severozápadě a na severu, či hlouběji ve vnitrozemí.
Ústřední výbor Komunistické strany Číny stojí před nesnadným úkolem. Vyřešit rovnici o téměř nekonečném počtu neznámých: přibrzdit růst, smířit se s propuštěním a hrozbou sociálních konfliktů, nebo bude pokračovat ve zvolňování tempa růstu - například přísným omezením úvěrů poskytovaných státními bankami neefektivním státním podnikům nebo na ctižádostivé projekty výstavby nových dálnic, podzemní drah a podobně.
Těsně před zahájením pléna se zdá, že větší vliv mají stoupenci „měkkého přistání“ ekonomiky. Státní rada nechala tento rok zavřít čtyři tisíce z původních šesti tisíc průmyslových parků (rozvojových zón) a teď sahá i po menších projektech.
Ve středu Peking zveřejnil mezibilanci omezování nesmyslných investic. Vláda přezkoumala na 70 600 staveb a investičních záměrů. Z toho bylo 4150 okamžitě zastaveno - golfovými hřišti počínaje a novými hutěmi konče.
To uvedla vláda. K čínským tradicím ale patří, že provincie jsou vůči centru odbojné. O tom, zda se zvolňování prosadí, rozhodnou členové ústředního výboru. A zasedání končí v neděli.
Hospodářské noviny, 17. 9. 2004, Petr Němec