V pořadí II. evropské sociální fórum (ESF), které se konalo 12. - 15. listopadu v Paříži a okolních městech jako Saint Denis, Ivry sur Seine a Bobigny, navštívilo přes 51 000 delegátů a hostů. Jeho součástí byla jak fóra ve velkých stanech, kam se vešlo několik tisíc lidí, semináře řádově pro stovky lidí a workshopy pro menší skupiny, desítky účastníků, ale i masová manifestace odporu proti válkám, porušování lidských práv a kapitalistické globalizaci.
Pestrost témat i zástupců nevládních organizací na nich participujících, byla pro našince téměř nepředstavitelná. My jsme některým z nich položili prostou otázku, v níž jsme se pídili po subjektivním shrnutí ESF.
Především reprezentuji Portugalskou komunistickou stranu, až potom WFDY. A ESF chápu jako jeden z mnoha projektů, které jsou sdíleny mnoha organizacemi po celém světě. Užitečných projektů - i proto na něm WFDY participuje. Myslím si, že dnes máme dobrou perspektivu k další práci, abychom byli více vidět, abychom mohli utvářet větší kampaň. Jedna z věcí, která je nejdůležitější, je aby hnutí lidí nebylo koncentrováno pouze v několika organizacích, ale aby to bylo hnutí všech lidí a abychom byli více aktivní ve více oblastech, abychom získali více mezinárodních kontaktů k tomu, abychom mohli projednávat konkrétní problémy po celém světě. Abychom vždy měli jasnou odpověď, jasný návrh, který by dával najevo, že jsme se daným problémem zabývali nejlépe, jak jen bylo možné, a mohli tak chránit naše práva.
Vždyť si shrňme například náš workshop CENA WFDY - mladí tu rozebírali konkrétní problémy ve svých zemích, upozorňovali na cesty, jak tyto problémy řešit. Mluvilo se o problému nezaměstnanosti, který by se dal řešit legislativním zajištěním prvního zaměstnání a jeho následné ochrany. Mluvilo se o formách zaměstnávání, kdy řada zaměstnavatelů dává přednost najímání na částečný pracovní úvazek, mladí jsou používáni jako přizpůsobivá a snadno zneužitelná pracovní síla. Velkým problémem je i bezpečnost práce, nehodovost na pracovištích v Portugalsku, Španělsku, Řecku, nedodržování kolektivních smluv atp., a možnosti odborů tato závažná témata ovlivňovat, možnosti mladých v rámci odborových svazů na jejich řešení participovat.
Dalším problémem jsou negativní změny ve vzdělávacím systému, sociální škrty, přesun sociálního zabezpečení formou pojištění na individuální účty bez garance státu atd., což ve srovnání s opačným přístupem na Kubě, kde studium na vysokých školách je považováno za zaměstnání, za něž jsou studenti placeni, skutečně nabízí zajímavou analogii. My na základě takové výměny zkušeností můžeme nejen analyzovat, ale i předkládat požadavky, nabízet alternativní řešení problémů.
Všemi semináři se nesla kritika neoliberální politiky EU, která znamená sociální škrty, omezování práv a svobod, militarizaci. Aktivně byl do programu zapojen i KSM. Mítinků bylo tolik, že nebylo možné se podívat na řadu témat, která by mohla být zajímavá, i vzhledem k tomu, že místa od sebe byla vzdálena i hodinu cesty metrem. Bylo by jistě přínosem seznámit se např. s podmínkami bydlení v různých zemích a politikou výstavby bytů - na toto téma pořádaly semináře právě organizace, které se bydlení věnují, něco jako naše Sdružení nájemníků. Na druhou stranu však naše účast v řadě fór a seminářů, zejména o východní a střední Evropě, NATO a Evropské armádě či na workshopu CENA WFDY byla přímo vyžadována.
Co je nesmírně zajímavé, je fakt, že ESF bylo spoluorganizováno silami, které ještě před nedávnem podporovaly např. válku v Jugoslávii... Samy pomáhaly neoliberalistický kurz vytvářet a nyní se tváří k antiglobalistům přívětivě! Jak je možné, že dříve proti protestujícím tyto síly posílaly policii, div ne vojsko, a nyní dokonce akce spolupořádají? Není to vlastně lepší varianta? Zničit rodící se hnutí silou, to by bylo složité, lépe je ho ovlivnit, nasměrovat a vnutit mu myšlenku, že cíle hnutí je možné splnit v rámci daných současných pravidel, v rámci systému. Účastníci totiž ví, co v dnešním světě nechtějí. Menšina pak ví, na jakých hodnotách má budoucí svět být založen. Ale jak svět změnit? Parlamentními volbami? Změnou volebního systému, kdy místo stran budou působit nevládní organizace? Jak zamezit vlivu transnacionálních korporací? Půjde to v systému založeném na zisku, na kapitálu? Na to naprostá většina odpovědět nedovedla, nebo používala reformistické iluze a naivně věřila v přerod dravce ve vegetariána... A to je důležité si uvědomit. Hnutí se zrodilo, začalo bouřit. Bitva o jeho vlastní vědomí, jeho cíl však teprve začíná!
Nelíbilo se mi, že na závěrečném shromáždění sociálních hnutí v neděli 16. listopadu jsme již nemohli nijak ovlivnit oficiální výstup z ESF. V podstatě nám byl přečten a my si ho mohli prakticky jen vyslechnout. Byl tak přijat jen jakýsi kompromis v podobě chystaných světových dnů proti okupaci a válce v Iráku, resp. proti současné vlně sociálních škrtů, útoků na penzijní systém a veřejné služby uvnitř celé EU - jak v zemích členských, tak čerstvě přistupujících. Ve výzvě stojí, že je nezbytné vyjednávat s odborovými sdruženími, chybí např. výzva k celoevropské generální stávce. Přitom jak jsme se napříč mnoha zúčastněnými organizacemi bavili, výzva k takové stávce by nepochybně v případě hlasování byla schválena. Pro nás je to podnět ke snaze o další demokratizaci celého hnutí.
Největší dojem na mě v Paříži udělala neobyčejná pestrost, barevnost celého alterglobalizačního hnutí, hnutí prosazujícího alternativní globalizaci - globalizaci celoevropské, ba celosvětové solidarity, globalizaci pro obyčejné lidi. Pestrost účastníků, organizací a názorových proudů, která tříhodinovému průvodu dominovala. Měl jsem možnost sledovat čelo průvodu na náměstí Bastily a ohromen pendloval mezi Bastilou a Lyonským nádražím. Mezi manifestujícími, kteří se tohoto báječného happeningu (v našich podmínkách požadavků po názorové jednotě demonstrantů akce zcela nepředstavitelné) zúčastnili, bylo k vidění naprosto vše - počínaje francouzskou katolickou charitou, přes svazy zemědělců (včetně toho José Bového), tisíce odborářů a bezpočet odborových korporací (z německého VW či z belgických provincií), svazy nezaměstnaných (organizace, která u nás citelně chybí), místní a jednotlivá národní sociální fóra, ale třeba i organizace gayů, lesbiček a transsexuálů, organizované maminky s kočárky atd., atd., až po ekologické skupiny, národní hnutí, levicové reformisty včetně trockistů, antiglobalizační sítě typu ATTAC, anarchisty, socialisty a samozřejmě komunisty.
Ač zvláštní zpravodaj Haló novin, sám jsem měl tu čest být jedním z delegátů ESF a i na mne udělala jednoznačně největší dojem sobotní manifestace, která Fórum oficiálně zakončovala. Manifestace protestů proti nespravedlnostem sužujícím život na naší planetě a přesto (nebo právě proto) manifestace radosti, veselí, rozumu a odhodlání. Představa jakéhokoli organizování až tří set tisíc přítomných na obou zcela pokrytých náměstích - nám. Republiky a nám. Bastily - byla naprosto nemožná. Na náměstí přišli jednotu alterglobalistů podpořit politici, odboráři, stejně jako umělci a publicisté, zaměstnanci i nezaměstnaní. Jedni přišli megafonem, sound systémy či skrze narychlo vyrostlé informační stánky sdělit svá stanoviska, druzí se přišli bavit, zahrát si na trumpetu, zazpívat hity Beach Boys kombinované revolučními songy typu Bandiera Rosy či Internacionály. K vidění byly alegorické vozy všech velikostí, divadelní scény, anarchistické černé šátky na sochách volnosti, rovnosti a bratrství, dominujících náměstí Republiky, rozdávaly se prospekty, noviny, plakáty, prodávaly se brožury, knihy, placky i vlajky, na své si samozřejmě přišli i stánkaři s rychlým občerstvením. Byl to takový pružný, mladý a nekoordinovaný První máj . Gigantický, bez gest a projevů, a přesto úspěšný. Všichni na něm totiž stihli sdělit všechno všem! Co na tom, že Fórum nestihlo dát odpovědi na všechny otázky, říci zřetelně Co dál?! Důležité bylo, že všichni, kteří chtěli, dozvěděli se, co potřebovali - od kolegů i organizátorů...
Haló noviny, 26. listopadu 2003, Roman JANOUCH