Frývaldov 1931 v Senátu

Ze stenoprotokolu Senátu Národního shromáždění vybrány pasáže týkající se střetu demonstrujících dělníků s ozbrojenou mocí ve Frývaldově (Jeseník) 25. listopadu 1931:

120. schůze Senátu, 27. 11. 1931

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr vnitra. Uděluji mu je. (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.)

Ministr dr Slávik: V predvčerajšej plenárnej schôdzi poslaneckej snemovne učinil som na základe bezprostredne mne došlých zpráv prehlásenie o poľutovaniahadnom a celou ľudsky cítiacu verejnosť hlboko rozochvievajúcom stretnutí orgánov ozbrojenej moci s demonštrantami, ku ktorému došlo dňa 25. listopadu v Dolnej Lipovej. (Výkřiky komunistických senátorů.) Toto svoje prehlásenie... (Hluk a výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Ministr dr Slávik (pokračuje):... doplňujem na základe daľších zpráv ešte týmto sdelením: (Hlas: Že se nestydíte!) Dňa 25. listopadu o 8¹/₂ hod. dopol. zastavilo komunistické delníctvo zamestnané v kamenických závodoch a vápenkách celého okresu prácu a ubieralo sa do Frývaldova. Pri tom sa srotilo v Zighartzciach asi o 9. hod. dopol. na 300 delníkov pred obecným úradom. (Hluk a výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Zachovejte svobodu slova!

Ministr dr Slávik (pokračuje): Veliteľ sústredeného četníckeho oddielu v sile 24 mužov, nadporučík Jirkovský, vyzval dav trikráť k rozchodu a upozornil na následky neuposluchnutia a na eventuélnu nútnosť použiť zbrane četnictvom. Výzva zostala bez výsledku. (Sen. Nedvěd: Vrahu, mlč!) Dav bol ozbrojený klackami a rôznymi predmety...

Předseda (zvoní): Volám pro slovo >vrahu< Pana sen. Nedvěda k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje):... prinesenými zo závodov. Počal za kriku četníctvu vyhrožovať, hádzal mu jazdné kolá - bicykly - pred nohy, takže četníci cez ne padali. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Pane sen. Mikulíčku budete moci mluviti.

Ministr dr Slávik (pokračuje): Z celej situácie bolo zrejmé, ze demonštranti sa chystajú vrhnúť na četníctvo. Skutočne dav počal útočiť na četníkov.... (Sen. Mikulíček: Místo chleba vraždíte! Běžte do Afriky!)

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje): pri čom bol štábny strážmajster Šimek zo stanice Krutvald palicou porazený a z radu demonštrantov bola vypálená streľná rana. Nadporučík Jirkovský uváživši situáciu.... (Výkřiky sen. Nedvěda, který na ministra dr Slávika hrozí pěstí.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby sen. Nedvěd nehrozil pěstí. Volám ho k pořádku pro nemožný způsob jednání. To není parlamentární způsob jednání.

Ministr dr Slávik (pokračuje):... zakročil s použitím obuškov proti davu, ktorý sa potom rozprchol. Rozohnaní demonštranti ubierali sa potom v silných hlúčkoch cez pole a kopce prez Pomezí - železničná zastávka medzi Zigharticami a Dolnou Lipovou - smerom na Dolnú Lipovú. Nadp. Jirkovský na rýchlo objednaným autobusom odjel s 13 četníkmi, ktorí mohli byť v autobuse umiestení, do Frývaldova, aby tak zamedzil davu vtrhnúť do mesta. Dav medzi tým už bol na Pomedzí. Keď autobus s četnictvom jedúcím do Frývaldova ta prišiel, nadporučík Jirkovský vystúpil z autobusu a vyzval dav k rozchodu. Demonštranti výzvy neuposluchli a naopak podvikli útok kamením na autobus, v ktorom vytlkli okná. Nadporučík Jirkovský vzhľadom na malý počeť četníkov upustil od zákroku a odišiel s četníctvom v autobuse ďalej do Frývaldova, kam dojel o 10 hod. 30 min. Tam bolo mu četníckou stanicou zo Zighartíc telefonicky hlásené, že ďalších 8 četníkov odjazdí autobusom do Frývaldova jako posila. Aby sa zamedzilo srážkam demonstrantov s tými 8 četníkmi, ktorí by mohli veľkej presile demonštrantov podľahnúť, odišiel nadporučík Jirkovský so svojim oddielom ihneď zpäť do Dol. Lipovej, kde sa neočekávane blízko Weidlichového hostinca na križovatke silníc Hor. Lipová-Dolná Lipová pred železničným viaduktom srazil s davom, čítajúcim asi 1.000 demonštrantov. Pokračovať v ceste autobusom nebolo možné, lebo cesta bola zatarasená demonštrantami. Preto nadporučík Jirkovský so svojim oddielom vystúpil z autobusu a vyzval dav najprve kľudne.... (Hluk - Sen. Nedvěd: Máte to pěkné důstojníky!)

Předseda (zvoní): Volám sen. Nedvěda pro neparlamentární výrazy k pořádku!

Ministr dr Slávik (pokračuje): Poneváč výzva bola bezvýsledná, opakoval ju trikráť menom zákona, ale opäť bezvýsledne..(Výkřiky komunistických senátorů.) Na to dali sa demonstranti, vyzbrojení palicami, klacky, tyčami, kamením a opatrení soľou a korením do kriku. Dav vrhol sa na četnícky kordon, hádzajúc na četníkov kamením a priblížil sa tesne k nim, bil do nich (Sen. Kindl: To není pravda!) palicami, klackami a hádzal im sol a korenie do očí. (Hluk. -Výkřiky komunistických senátoru.) Dokonca bola vypálená z davu proti četníkom streľná rana. (Hluk.) Pri tomto útoku zasažené bolo 11 četníkov palicami a kamením. Nadporučík Jirkovský utržil ranu do úsť a druhú pod spánok v pravej tvári, takže krvou zaliaty sa zapotácal. Krátko pred tým utrpel praporčík Grygar tri prudké rany do hlavy, takže bol zaliaty krvou. V tejto situácii, keď celý rad četníkov bol poranený a hrozilo, že asistencia bude davom odzbrojená, po predcházajúcom bezvýslednom použití miernych prostriedkov, t. j. obuškov, použilo četníctvo v nútnej sebeobrane proti násilnému útoku demonštrantov v najväčšej tiesni streľnej zbrane. (Hluk. Předseda zvoní.) To bolo nielen podla zákonných predpisov oprávnené, ale bolo to tiež jediným prostriedkom k záchrane vlastných životov četníctva. Podľa výsledkov šetrenia použilo zbrane 11 četníkov. Jeden nemohol použiť zbrane, pretože mal plnú tvár soli. Jeden četník preto, že prispel zranenému veliteľovi ku pomoci a jeden četník bol z použitia zbrane zdržaný tým, že pozoroval podozrelého človeka, ktorý podľa výsledku šetrenia bol posl. Hadek. Ten dával demonstrantom znamenie, núkal ich k ďalšiemu postupu proti četníctvu. (Sen. Mikulíček: Vy jste pimprle, vždyť Hadek tam ani nebyl!)

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje): Po výstrele, keď sa demonštranti rozprchli, zostali na mieste udalosti......(Hluk. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje):... palice, hole, kamenie, soľ, ako toho dav asi 800 osob (Hluk. - Předseda zvoní.) proti 15 četníkom použil. (Hlas: Hadek tam vůbec nebyl!) Zatknutý delník, Adolf Seifert zo Zighartíc udal, že demonstranti tiahnuci zo Zighartíc do Dolnej Lípovej boli na Pomezí mužom, jehož meno vraj nezná, zastavení a účastníkom s prievodu bolo týmto mužom rečené, že majú menom všetkých politických strán tiahnuť do Frývaldova, a bude-li im v tom bránené, majú se snažiť dostať sa tam okľukou, a keď sa to nepodarí, tak že musia odpor četníctva zlomu. Z tejto okolnosti a z toho, ako boli demonštranti vyzbrojení, lzä súdiť, k čomu by bolo došlo vo Frývaldove, keby sa tam podarilo davu skutočne sa dostať. (Stálé výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Po použití zbrane sa dav najprv rozptýlil, utvoril však znova silné hlúčky v blízkosti miesta srážky. Četnictvo držalo ďalej kordon a neprepustilo nikoho smerom k Frývaldovu. Akonáhle došla telefonická zpráva, že četníctvo sa bezvýsledne pokusilo zadržať demonštrantov v Zigharticiach, zažiadal okresný úrad u posádkového veliteľstva vo Frývaldove o vojenskú pohotovosť 1 roty, ktorá bola povolaná potom ako asistencia na námestie pred okresný úrad, keď došla zpráva, že četnictvo v Dolnej Lipovej použilo streľnej zbrane. Podľa sdelenia kapitána Svobodu, hraničiarskeho praporu č. 7, pôsobila vojenská asistencia neobyčajne na demonštrantov, ktorí boli dobre organizovanými cyklistickými zpravodajmi o všetkom informovaní. (Sen. Mikulíček: Podívejte se co se dálo v Londýně! - Předseda zvoní. Stálé výkřiky komunistických senátorů.) Pre ranených bola zjednaná lekárska pomoc, bolí dopravení do nemocnice a na miesto bola povolaná súdna komisia. Pre pozadie celého prípadu je veľmi významná okolnosť, (Sen. Kindl: Že fašistická vláda připravuje krveprolití!).

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Kindla k pořádku pro tento neparlamentní výraz.

Ministr dr Slávik (pokračuje): že dva dni pred demonštráciou, t. j. 22. listopadu t. r. vyzýval pán senátor komunistickej strany Langer na verejnej schôdzi komunistickej strany v Bílovci v sále tamojšieho meštianskeho pivovaru prítomných, aby nečakali na milosť úradov a aby sa úradom ukázalo hladovými pochody, že úradov nepotrebujú a že nepotrebujú povolenia k poriadaniu schôdzi, sprievodov a pod. Sen. Langer bol pre tieto svoje výroky na zakročenie intervenujúceho úradníka napomenutý.

Ako bolo ďalej zistené, bol na mieste srážky prítomný poslanec komunistickej strany Hadek, ale nie v dave demonstrantov, lež za četníctvom na druhej strane kordonu, odkiaľ posuňkami nabádal demonštrantov k útoku proti četníkom. (Odpor komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Ako bol útok pripravený, dosvedčuje tiež okolnosť, že vo vačkoch odevov niektorých usmrtených demonštrantov pri ohľadaní v márnici bola nalezená soľ, korenie a u jedného dokonca niekoľko ostro nabitých patron a jedna vystrelená. Bohužiál, sřážka orala za následok stratu ľudských životov.

Mená mrtvých sú tieto: Luxová (Sen. Haken: Vaše oběti! Oběti vašeho režimu!) Anna, dcera listonoša, zamestnaná, Gottvvaldová Hermína, svobodná delnička, zamestnaná, Gröger Jindřich, svobodný, kameník, zamestnaný, Wese Rudolf, svobodný, v dobe srážky bez zamestnania, mal však budúci týždeň nastúpiť práce ako kováč, Hanke Rudolf, kameník, zamestnaný, Glatter Štěpán, ženatý, kameník.

Dodatočne v nemocnici zomreli ešte ďalší 2 ťažko ranení: Grötzner Richard, delník, zamestnaný a Werser Jozef, svobodný delník, zamestnaný.

Ranení a v nemocnici ošetrovaní sú títo ďalší demonštranti: Fitzová Marie, delníčka, zamestnaná, Hanke-ová Maria, delníčka, zamestnaná, Hanke-ová Hedvika, príležitostná delníčka, zamestnaná, Strauss-ová Emma, žena kameníka, manžel zamestnaný, Seifertová Maria, nádeníčka, zamestnaná, Ammichtová Marie, delníčka, vo vápenkách, Ronge Otto, kamenický delník, zamestnaný, Klein František, kamenický delník, zamestnaný, Stein Gustav, kameník, zamestnaný, Nieme František, delník, zamestnaný, Böhm Rudolf, kameník, zamestnaný, Bernert Jozef, delník, zamestnaný, Schubert Vilém, delník vo vápenkách, zamestnaný. (Výkřiky sen. Stejskalové. - Předseda zvoní.)

Z četníkov boli zranení: Nadporučík Jirkovský, otras modzgu, Grygar, praporčík, krvavé zranenie a otras modzgu. Dudr, strážmajster, otras modzgu, Samek, strážmajster, otras modzgu, a ďalej zranení palicami, rešp. kamením boli: Malimanek, štábny strážmajster, Svoboda, strážmajster, Grenes, strážmajster, Dušek, strážmajster, Volný, strážmajster, Šik, strážmajster, Kubeš, strážmajster, Kučera strážmajster, Pracný, strážmajster, Deport, strážmajsťer a Závodný, strážmajster. (Předseda zvoní. - Sen. Kindl: Kanonem nebyl nikdo raněn? - Sen. Haken: Zase lžete, jako jste lhal včera ve sněmovně, jenže včera jste to lhal jinak!)

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Hakena k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje): Výsledok šetrenia ukazuje jasne, že četníctvo podniklo všetko, aby výtržnosti utlumilo bez použitia krajných prostriedkov a že toto úsilie četnictva sa minulo s výsledkom pri tvrdošíjnej odhodlanosti výtržníkov previesť za každú cenu zamýšľanú a zámerne tiež pripravenú demonštráciu. Postupom demonštrantov nadobudol prípad veľmi vážnej povahy. Hrozilo závažné porušenie verejného kľudu a poriadku a všetko nasvedčovalo i tomu, že kľudné občianstvo môže byť ďalším vývojom udalostí ťažko ohrožené. Zakročujúce četníctvo bolo behom udalostí vohnané do situácie pre četníctvo priamo kritické. Ale i za týchto okolností sa četnictvo pokusilo vyhnúť sa použitiu krajného prostriedku, to je strelnej zbrane. (Sen. Haken: Četnictvo mělo rozkaz, za každou cenu, všemi prostředky, zadržet demonstranty! - Výkřiky sen. Kindla a jiných komunistických senátorů.) Len vtedy, keď situácia vyvrcholila tak, že už išlo priamo o telesnú bezpečnosť a život četníctva, použilo toto, nemajúc vyhnutia, strelnej zbrane. Postup četnictva bol tedy úplne vo shode s platnými predpisy, neprizeráme-li ani k pochopiteľnému pudu sebazachovania.

Už pri šetrení, prevedenom 26. listopadu samým zemským prezidentom zeme Moravskosliezskej za účasti mnou k tomu požiadaných 3 členov posl. snemovne a za prítomnosti ďalších 5 členov národného shromaždenia (Hluk a různé výkřiky komunistických senátorů.) bolo súhlasne zistené, že použitie zbrane bolo nevyhnuteľne nutné a že stalo sa v medziach zákonných predpisov. (Sen. Mikulíček: Ani jediný člen oposičních stran tam nebyl vyslán!)

Pokial sa v niektorých denných listoch vyskytlo tvrdenie, že niektorí demonstranti boli zraneni do zad, treba to vysvetliť tým, že patrne sa dotyční demonštranti v poslednom okamžiku pred zranením shýbli alebo sa obracali. (Sen. Mikulíček: Aha! Aha!)

Keď mám rekapitulovať a shrnúť poznatky, ktoré vyplývajú z dosavadného šetrenia, musím konštatovať toto: V okrese frývaldskom bola organizovaná stávka zamestnaných robotníkov za účelom demonštrácie a t. zv. hladového pochodu do Frývaldova a okolných obcí. Delníci s príslušníkmi rodín, ženami a mladistvými tiahli ozbrojení do okresného mesta. Všetky tieto manifestácie boly zakázané z dôvodu zachovania kľudu a poriadku a preto že po predchádzajúcích prípravách, o ktorých boly úrady informované, bolo sa obávať všetkých výtržností. Bolo iste povinnosťou štátnej správy, aby bolo dostatočne postarané o bezpečnosť majetku a života bezbranného obyvateľstva Frývaldova. Z priebehu pochodu tak, ako som ho na základe šetrenia vylíčil, môžme len, s obavou myslieť na to, akých výtržností a po prípade krvepreliatia bolo sa dôvodne možno obávať, jestli bezpečnostné orgány neboly by zamedzily pochodu nesvedomite rozoštvaného delníctva do Frývaldova. (Sen. Kindl: Pryč s vládou vrahů! - Výkřiky senátorů komunistických.)

....

Sen. Haken: Vážení pánové! Je samozřejmé, že nemůžeme přikročiti k rozpravě o denním pořadu bez toho, abychom nemluvili o případu v Dolní Lipové. (Hlas: To jsme věděli!) Vy jste okamžitou rozpravu o této strašné události zamítli, víme z jakých důvodů, ale my přece pokládáme za nutno, aby celá veřejnost dělnická byla do tohoto případu zainteresována.

Nežli přijdu ke zprávě ministra vnitra dr Slávika, zmíním se krátkou charakteristikou o situaci, v jaké se tento případ udál. Hromadná vražda v Dolní Lipové má mnoho shodných příznaků s předcházejícími, jichž se donucovací státní aparát dopustil jménem vlády v poslední době. Jedno hned bije do očí: to, že v krátkém období několika měsíci je to pátý případ, kdy se do dělnických bezbranných davů střílí. (Výkřik sen. Kindla.) Dále je zdůrazniti fakt, že se to děje v době, kdy ve vládě sedí 6 tak zv. Socialistických ministrů (Opětný výkřik sen. Kindla.) a kdy tak zv. socialisté tvoří významnou součást vládní většiny. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 2. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ve všech případech schvalovali střílení do dělníků. Tyto socialistické strany jsou nejen v otázkách hospodářských a sociálních v táboře kapitalistů a proti pracujícímu lidu, ale po této tvrdé cestě jdou i přes dělnickou krev. Socialističtí vůdcové v jedné frontě s kapitalisty přímo drou kůže z pracujícího lidu, žádajíce při tom, aby bídou a hladem zmučený lid ani nekřikl, ani se neozval a neprotestoval. Žádají klid a pořádek v době, jež musí pracující lid pobuřovat a vybuřovat, v době plánovitých útoků na jeho holou životní existenci. (Sen. Kindl: V době, kdy miliony lidu hladoví v Československé republice!)

Je to především dělnictvo, jež úpí pod útoky kapitalistů. Na ně svaluje kapitalistická krise celou tíhu. Ono je bičováno nezaměstnaností, bídou a doslovným hladem. Dále strhuje do této bídy i tak zvané střední stavy. Drobní živnostníci, rolníci a zaměstnanci státní a jiní veřejní i soukromí nižších kategorií, ocitají se v kritické situaci bídy. Čím dále větší okruh pracujícího obyvatelstva ožebračujete, zatím co buržoasní menšina žije v luxusu. Ale tato loupežná menšina má v rukou vládu a s ní celý státní donucovací aparát. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Neračte, prosím, rušiti řečníka!

Sen. Haken (pokračuje): A vy ještě žádáte, aby lid trpělivě snášel a dokonce vám snad blahořečil. Tento stav udržeti terorem proti pracujícímu lidu dlouho se vám nebude dařiti, ten dlouho nepotrvá.

Ale pracující lid nemůže dnes mlčeti, musí se brániti a bude se brániti proti dalšímu zotročení, bude bojovati za svoje hospodářské, sociální, politické i národnostní osvobození.

Vy víte dobře, že hodina vašeho lupičského panství blíží se ke konci. (Místopředseda Votruba zvoní. - Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje): Pan předseda nemá mne co volati k pořádku, když řeknu, že zde vládne loupeživý kapitál. (Sen. Kindl: On mu chtěl odzvonit, aby s ním byl brzy konec!)

V této situaci napjatých třídních rozporů zvyšovaného zbídačování ohromné většiny obyvatelstva, nemáte jiných prostředků, než prostředků násilí. Ale tento prostředek může vaši vládu udržeti jen krátkou dobu. Jen krátkou.dobu můžete násilnými prostředky vládnouti proti většině obyvatelstva. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím pana řečníka, aby nezatahoval osobu pana presidenta do debaty.

Sen. Haken (pokračuje): To jste odkoukal v rakouském parlamentě. V naší ústavě to není.

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím, neračte polemisovati se mnou! (Sen. Mikulíček: Tusar mluvil o následníku trůnu plné 2 hodiny a my jsme rozdali o tom 30.000 brožur!)

Pan sen. Mikulíček nemá slovo. (Výkřiky. - Hluk.) Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Sen. Haken (pokračuje): Pracující lid nevystoupí tu ve svém boji pod heslem mravnosti, ale pod heslem třídního boje a vítězství pracující třídy; rozhodnutí tohoto třídního bezpráví znamená ovšem také novou mravnost společenskou.

K prohlášení pana ministra vnitra. Pan ministr vnitra už tu bude jménem četníků a policajtů vystupovati pravidelně. A pravidelně nám bude předčítati policejní relace. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jeda. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pro tento výrok pana sen. Hakena po druhé k pořádku!

Sen. Haken (pokračuje): (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pro tento výrok pana sen. Hakena po třetí k pořádku a užiji jednacího řádu.

Sen. Haken (pokračuje): Pan ministr nedávno podával nám četnickou relaci o případě košútském. (Další část řeži byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřik sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka pro tento výrok k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje): (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Sena Haken (pokračuje): Pan ministr vnitra včera.... (Sen. Polach stižen nevolností klesá, v lavici.)

Místopředseda Votruba (zvoní): V zhledem k tragickému případu, který se zde udál, přerušuji schůzi na 10 minut.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji pokračování v přerušené schůzi.

Ke slovu by l přihlášen pan sen. Haken. Prosím, aby svou řeč dokončil.

Sen. Haken: Pan min. vnitra dr. Slávik líčil na příklad v předvčerejší sněmovní schůzi velmi drastickým způsobem okamžik, kdy četnický velitel Jirkovský dal střílet do dělníků. Pan ministr povídá: Jirkovský utržil při tom dvě rány, jednu do úst, druhou do tváře, a klesaje zemi dal povel k palbě. - Velmi dramaticky líčeno. Ale skutečnost povídá něco jiného. Ve skutečnosti tento velitel četnického oddílu Jirkovský, vůbec neklesl a vůbec raněný není. Na dotaz u ošetřujícího lékaře zjistila naše parlamentní delegace včera, že k ošetření přihlásil se jedině jeden četník s oděrkem na rameni. Jirkovský nebyl vážně raněn, nepadl k zemi, nýbrž Jirkovský dal při plném vědomí, aniž by byl napaden, povel ke střílení do bezbranného davu. (Výkřiky sen. Stejskalové.)

Pan ministr vnitra dnes už tuto historii vynechal, dnes už líčí události jinak. Ale zatím co včera měl v posl. sněmovně dva raněné četníky, dnes už jich sebral, tuším, asi sedm nebo dokonce devět. Ve skutečnosti nebyl vážně anebo aspoň snad znatelně raněn ani jeden četník. Snad jeden - dva utrpěli nějaké oděrky, ale nejsou v nemocnici, nejsou v lékařském ošetření, nýbrž jsou doma.

Dav nenapadl četníky. Je lživé tvrzení ministra vnitra, že dělníci napadli četníky kamením, holemi - a poněvadž on je Slovák, tak ještě dodal >palicemi<, aby to zesílil, dokonce, že dav napadl četníky paprikou a solí. (Sen. Mikulíček: Bude se to musit zdražit, aby na to dělníci neměli!) - To je právě tak romantická historie, jako když nám ministr vnitra líčil tu historii o předešlých případech, kde byly zřízeny >pozorovací stanice< a odkud se řídil celý postup dělníků a pod. To jsou štváčské výmysly četníků, policajtů, okresních hejtmanů, které tu z ministerského křesla rozšiřuje jako autentické úřední zprávy ministr vnitra. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m), jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Dále máme zjištěno - a řekl, to otevřeně okresní hejtman, že měl rozkaz ale nechce říci od koho - zabrániti demonstraci všemi prostředky. Četnický zemský velitel už ráno před střelbou byl na místě. A teď ten okresní hejtman - jmenuje se Jakubovský - dal nejpřísnější rozkaz, a když deputace dělníků v čele s posl. Hadkem a našim sen. Langrem intervenovala u něho na hejtmanství, řekl jí otevřeně: Však my již průvod zastavíme. A tu jsme u (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) kterou nepovídal v parlamentě, ale kterou povídal opět tady, že posl. Hadek vedl demonstranty a byl v jejich čele. (Výkřiky komunistických senátorů.) Posl. Hadek byl se sen. Langrem v té době na intervenci u okresního hejtmana Jakubovského ve Frývaldově, v tu dobu, co se střílelo, byli tito dva členové Národního shromáždění ve Frývaldově na intervenci. A přišli už na místo (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit., m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ale poněvadž pan ministr vnitra má už na tuto věc, (Další část vět byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) stejnou šablonu, tedy to přizpůsobil ostatním událostem. V Duchcově byl sen. Stránský v popředí, v Košútech Major, v Hustu Lokota a zde našel Hadka. Dalo mu to dva dny práce, než ho našel.

Jaký má smysl toto tvrzení ministra vnitra? Má smysl velmi důležitý: Pan ministr vnitra hledá vinníka této katastrofální srážky (Výkřik sen. Kindla.) a musí nalézti argumenty pro to, i kdyby si je měl vymysliti, aby vinníkem nebyl hlad, bída a nespokojenost lidu, nýbrž, aby jako jediný vinník byl tu postaven nějaký komunistický štváč a nezodpovědný živel. (Sen. Kindl: Aby se mohl udělat neviditelným a neslyšitelným!)

Ministr v nitra a vy všichni, kteří ho podporujete, nechcete přiznati pravý stav bídy lidu u nás, nechcete přiznat, že lid žije v hladu, že hlad nabývá již katastrofálních rozměrů, že nejen dělníci, nýbrž i rolníci zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi propadají hladu, a vy máte jediný prostředek proti nezaměstnanosti, proti bídě a hladu: Četnické bajonety, policejní pendreky a kule.

Místopředseda Votruba (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůtu řečnickou už hodně překročil a žádám, aby tedy skončil.

Sen. Haken (pokračuje): Vy nemůžete přirozeně přiznati, stojíte-li na půdě kapitalismu a ve frontě kapitalistických pirátů, rozsah bídy a nespokojenosti lidu a musíte přirozeně v každém takovém střetnutí, o každém pro jevu nespokojenosti a odboje nalézti vinníka v jednotlivcích, nějakých štváčích a neodpovědných živlech, ale tato taktika je už prohlédnuta. Hrajete pořád na jedné struně a lid vidí, že mu hrajete falešně, a zejména vidí, že tuto falešnou hru s lidem dělají tak zv. socialistické strany. Lid vidí, že tyto strany postavily se oběma nohama do tábora kapitalistů, že schvalují plány jeho vykořisťování a také vraždění pracujícího lidu. (Výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid!

Upozorňuji znovu pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula a znovu ho žádám, aby skončil, jinak bych byl nucen užíti proti němu ustanovení jednacího řádu.

Sen. Haken (pokračuje): Pan ministr vnitra nám tu oznámil, že na místě vyšetřuje událost zemský president Černý. Kdo to je, zemský president Černý? (Výkřiky sen. Kindla. - Výkřik sen. Mikulíčka.) Tohoto Černého nastrčil Tusar a soc. demokraté jako ministerského předsedu, aby provedl první krvavý útok na pracující lid této republiky (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Za Černého bylo střílení v Praze a v Mostu a tento Černý, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) má nyní vyšetřovati dělníky.

Místopředseda Votruba (zvoní): Odnímám panu sen. Hakenovi slovo a prosím, aby opustil řečnickou tribunu. (Sen. Haken pokračuje v řeči.) Pane sen. Hakene, opusťte řečnickou tribunu, jinak použiji ustanovení jednacího řádu! (Výkřiky komunistických senátorů.)

...

Sen. Habrman: Slavný senáte! Bylo mi uloženo oběma kluby senátorů sociálnědemokratických, abych se připojil k prohlášení učiněnému ve sněmovně a připojil k němu toto:

V poměrně krátké době byla veřejnost překvapena opětně neobyčejně vzrušující událostí byla prolita dělnická krev. Zmařeno bylo několik lidských životů.a více jiných bylo poraněno. Skláníme se hluboce před obětmi a litujeme velice, že k události došlo. Vznášíme žádost na vládní činitele, jimž byly svěřeny bezpečnostní orgány, aby příště učiněna byla taková opatření, (Sen. Mikulíček: Vaši dělníci vám radí, abyste sundali rukavičky při jednání s kapitalisty!) zejména v tak trudných hospodářských dobách, jaké prožíváme nyní, jimiž by bylo vyvarováno podobné politováníhodné události. (Výkřiky sera. Mikulíčka.)

Neváháme odsouditi nezodpovědný způsob komunistické agitace, v prvé řadě zavinivší prolití krve, kterou pro pracující lid ničeho užitečného získáno býti nemůže a která způsobuje jen událostí jako v Dolní Lipové u Frývaldova. Ježto zprávy o tomto případu došlé nejsou ještě úplné, žádáme rychlé a objektivní vyšetření tohoto případu (Sen. Mikulíček: Hlasovali jste, aby debata byla odložena!) a vyzýváme kompetentní úřady, aby vinníky ať z té, nebo oné strany pohnaly k odpovědnosti. Aby se získal potřebný čas k vyšetření, navrhli jsme pozdější debatu o prohlášení pana ministra vnitra. (Sen. Mikulíček: Až budou mrtví pochováni!)

Současně žádáme, aby pro příště učiněna byla náležitá opatření o použití ozbrojené moci, ale nedošlo k tak tragickým událostem. Jsme přesvědčeni, že při trochu nutné obezřelosti mohlo býti krvavé srážce vyvarováno. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Slovo má pan sen. Merta.

Sen. Merta: Slavný senáte! Klubem senátorů československé strany národně-socialistické byl jsem vyslán ihned v den demonstrací v Lipové, abych věc vyšetřil a našemu senátnímu klubu sdělil, jak ve skutečnosti byl průběh celé táto demonstrace. Klub senátorů československé strany národně-socialistické usnesl se pak na tomto prohlášení, které si dovoluji přečísti:

Událost ve Frývaldově, při které zmařeno bylo 8 lidských životů a více osob nebezpečně poraněno, do duše rozrušila každého člověka, který má pochopení pro jedinečnou cenu, života, pro bídu u hlad. Zvláště těžce dotkly se tyto události každého upřímného demokrata, který je proniknut přesvědčením, že všechny akce veřejných činitelů musí odpovídati ideám demokratické republiky. (Hluk. - Sen. Mikulíček: Jesuité! Sedm ministrů mají, ale dělníci se bouřejí proti vraždění! - Proléváte krokodílí slzy!)

V době, kdy hledáme i v konfliktech mezinárodních mírné řešení, žádáme důrazně, aby i vnitropolitické konflikty byly řešeny stejným duchem bez prolévání krve. (Sen. Mikulíček: Ale budeme to schvalovati!) Odsuzujeme taktiku politických dobrodruhů, která vede na bajonet svedený lid, ale současně žádáme (Výkřik sen. Mikulíčka.), aby bezpečnostní orgány byly vybaveny prostředky, které zabraňují sice nebezpečím jež vznikají z výtržností, které nemůže veřejná správa trpěti. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Ale tyto prostředky musí vylučovati ohrožení lidských životů tím spíše, že v podobném případě trpí nevinní s vinnými. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Klub senátorů čsl. strany národně-socialistické, která vyslala na místo neštěstí svého delegáta, vyhražuje si po definitivním vyřešení celé záležitosti případné návrhy v duchu tohoto prohlášení a ve shodě se zásadami strany.

122. schůze Senátu, 28. 11. 1931

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

...

Slavný senáte! Včerejší schůze senátu byla jevištěm scén, jakých tu ještě nebylo. K pocitu nekonečné hanby, jejž v nás tato schůze nechala, pojí se neodvratné přesvědčení, že se podobné výjevy vícekráte opakovati nemohou. Z předsednictva senátu, nebylo možno postihnouti všechny útočníky a také stenografické protokoly mohly zachytit jen trosky toho, co tu včera bylo spácháno. Ale již z toho jest jisto, že se tu stal útok přímo na základy demokracie a svobody slova. Ministr republiky byl napaden způsobem, jenž je přímou výzvou k atentátům proti němu, a současně bylo jitřeno k občanské válce, jež by přirozeně vedla jen k nedohledné katastrofě.

Absolutní svoboda slova je základním axiomatem demokracie. Ministr vnitra byl požádán, aby zde podal úřední výklad o tragických událostech kolem Frývaldova. Ministři republiky mají nejenom právo, nýbrž povinnost, mluviti v zákonodárných sborech, a žádáme právem, aby se tak dálo co nejčastěji. Ministr republiky má stejně nárok na svobodu slova, jako každý jiný člen parlamentu, a tato svoboda slova musí býti mu zaručena. Kdo s ním nesouhlasí, má všechny možnosti jednacího řádu, aby v debatě, dotazy a jinými prostředky parlamentními své stanovisko stejně svobodně pronesl. Nikdo nesnese, aby ministři republiky při konání svých povinností byli předmětem násilného teroru, hrozeb atentáty a nejnižších urážek. Lidská krev jest u nás jistě nejdrahocennějším statkem člověka a státu. U nás není žádných zařízení, aby člověk mohl býti odstraněn nebo popraven pouze na rozkaz policejní libovůle, nebo verdiktem soudců, komandovaných vládou.

Před majestátem smrti žádáme bezohledné vyšetření všech tragedií, při nichž byla prolita lidská krev, a nejpřísnější potrestání všech vinníků řádnými soudy a pod kontrolou vší veřejnosti.

Pracujeme také se všech svých sil, aby v dnešní, nikdy před tím nebývalé bouři světové, dostalo se u nás každému potřebnému chleba, přístřeší, oděvu a tepla. V dnešní chvíli, kdy se kol našich hranic na severu i jihu rozpoutávají občanské války, činíme vše, co je v našich silách, abychom unikli všem hrůzám rozvratu, jejichž obětí je vždy lid nejchudobnější. (Výborně! - Potlesk. Výkřiky komunistických senátorů.)

Včerejší schůze byla pokusem o teror a každý teror je hrobem demokracie. Jako předseda senátu jsem nucen po shlédnutí stenografických protokolů volati ještě jednou a dodatečně k pořádku všechny útočníky ze včerejší schůze a sděliti senátu, že jeho předsednictvo učinilo všechna opatření, aby napříště každý takovýto násilný pokus o zamčení svobody slov byl zachycen zjištěn individuelně, aby se pak na ochranu parlamentní demokracie důsledně přikročovalo k vyloučení každého člena sboru, jenž by terorem, násilím a nejhrubšími urážkami znemožňoval řádné jednání, jakož i k odnětí diet, jež jsou náhradou vykonané parlamentní práce, nikoli však prémií parlamentní sabotáže.

Jsme zde v historické síni, jež byla posvěcena naší revolucí, v níž byl sesazen rod Habsbursko-Lotrinský, zvolen prvý president republiky a zmocněnci revoluční vůle národa zpracována demokratická ústava státu. V této historické síni nelze proto nikdy dopustiti, aby tu byly demolovány nejvyšší statky kulturního lidstva, k nimž patří svoboda slova, svoboda přesvědčení a demokratická spoluvláda všeho lidu lidem a pro lid. (Výborně! - Hlučný potlesk!)

...

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Včera zaujal pan minusu vnitra s tohoto místa stanovisko k smutným událostem ve Frývaldově a s velikým temperamentem a vřelými slovy za potlesku pánů z většinových strav nalezl slova obhajoby pro státní orgány. Také my uznáváme povinnost státní moci, chrániti obyvatelstvo a obchodníky před pleněním, také my jsme pro to, aby se zakročovalo proti nesvědomitému štvaní. Ale nabyli jsme přesvědčení, že příčinou krveprolití ve Frývaldově je nerozvážnost, úzkostlivost a bezhlavost odpovědných orgánů a že také vy máte spoluvinu na těchto smutných událostech. My jako zástupcové lidu nesmíme strpěti, aby se frivolně hrálo s lidskými životy, a proto považuji za svou povinnost, aby se s tohoto místa dal průchod pravdě, aby se zjistilo, že zpráva pana ministra vnitra, kterou s tohoto místa přednesl, neodpovídá úplně skutečnostem, poněvadž se můžeme do volávati zpráv a také nezávadných svědků, kteří na místě samém zjistili skutečnosti. Zpráva pana ministra vnitra je vybudována jedině na výpovědích četnictva a úředníků okresních správ politických. Výslech svědků - a to je příznačné - kteří byli událostem přítomni na místě samém, byl zamítnut, poněvadž se prý chce zabrániti tomu, aby se předbíhalo soudnímu vyšetřování. Dnes jest jisto, že všechny tyto výtržnosti nebyly myšleny jako široce založená revoluce, nýbrž že především sloužiti měly k tomu, aby se zabránilo snižování mzdy v kamenickém průmyslu, který v této krajině převládá. A dnes je prokázáno, že se mezi mrtvými a zraněnými nalézají také příslušníci jiných stran nežli, komunistů.

Pan ministr vnitra prohlásil s tohoto místa, že to bylo tisíc demonstrantů, proti kterým se musilo zakročiti. Nezávadní svědkové, jako na příklad kol. Kunz z křesťansko-sociální strany, který se odebral na místo samé, vypovídá, že šlo nejvýše o 250-300 lidí, mezi nimiž byl velký počet žen a dětí. Je zde dosti svědků z obyvatelstva, a jde-li o 250 až 300 lidí, z nichž valná část byly ženy, pak byly by postačily jiné prostředky, nežli stříleti na ostro do těchto lidí. (Sen. Filipínský: Vždyť jich tam bylo přes 800, neříkejte, že jich tam bylo 200!) Pan kolega Kunz byl na místě samém, kol. Köhler, který je z této krajiny, byl tam rovněž a věříme tomu, co říkají naši kolegové, a nikoli tomu, co zde přednesl pan ministr vnitra na základě informací. (Sen. Filipínský: To již řekl před tím!) Nikoli, včera mluvil o 1.000 osobách.

Po všech těchto skutečnostech jest jisto, že četnictvo ztratilo hlavu. Bylo dále zjištěno, že velitel nevelel stříleti, nýbrž že bylo stříleno spontánně. (Sen. Köhler [německy]: Samo sebou to spustilo!) Ano, spustilo to samo sebou. Bylo také šetřením zjištěno, že dav nebyl vyzbrojen zbraněmi, železnými tyčemi a kladivy, a bylo dále konstatováno, že nikdo nepomýšlel na plenění.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se držel věci.

Sen. Tichi (pokračuje): Bude o tom mluviti, ale to jest úvodem k nouzovým zákonům, pane místopředsedo, a je také nutno, abychom my, jako zástupcově lidu s tohoto místa opravili skutečnosti, poněvadž nemáme jiné příležitosti zaujmouti stanovisko k tomu, co tvrdil pan ministr vnitra s tohoto místa. Také my říkáme, že lidský život je drahocenným statkem, jejž chrániti je povinností státní moci. Také my jako zástupcové lidu žádáme nejpřísnější a nejobjektivnější vyšetření, a nikoli jednobarevnou zprávu. Úřady počínajíc panem ministrem vnitra dolů zdají se zapomínati, v jak těžké době dnes žijeme, jak veliká je nouze a bída, která také dovede lidi přirozeně svésti k nerozvážným činům. Je dnes statisticky zjištěno, že nouze v německých pohraničních krajinách je mnohem větší, že jsou krisí více postiženy nežli české krajiny. Na 1.000 obyvatelů v německých okresech na Moravě připadá 26 nezaměstnaných, v českých okresech moravskoslezských jen 10 nezaměstnaných. Nezaměstnanost je proto v německých krajinách dvojnásobně větší nežli v českých. (Výkřiky.) Tážeme se také zcela otevřeně po příčině. Německé krajiny jsou bohatší na průmysl, proto jsou neblahou obchodní politikou státu, která dovede náš vývoz úplně znemožniti, větší měrou postiženy. Ale stěžujeme si také, že se s německým průmyslem a s německými živnostmi př. státních dodávkách jedná macešsky. Také proto panuje velká nouze v německých krajinách. Je přece pro poměry ve státě příznačno, že se jen, v jednom roce přihodil čtyři stejné nebo podobné události, jako ve Frývaldově, v době, kdy socialistické strany jsou ve vládě, a to je nejsmutnější. Bylo by především povinností vlády, aby o tato nouzová území vydatně se postarala, aby právě těmto krajinám přikázala větší obnosy na nouzové práce, aby se tam nedály věci, které by nám všem mohly býti nepříjemny. Tento systém - to pravím zcela otevřeně - je neudržitelný, proti tomuto systému musíme se brániti všichni, ať dělník, sedlák nebo řemeslník.

...

Sen. Köhler (německy): Dámy a pánové! Na začátku svých vývodů chci z rozkazu své strany zaujmouti stanovisko ke smutným událostem v Dolní Lipové u Frývaldova a projeviti politování, že zase musila téci krev. Podle osobních informací zavdalo zamýšlené zkrácení mzdy ve vápenickém průmyslu podnět k demonstracím. Slezané jsou všeobecně známi jako dobromyslní lidé a musilo tudíž každého překvapiti, že úřad postupoval s takovými násilnými prostředky. Obětí jest 8 mrtvých a 14 raněných v nemocničním ošetřování, z toho 11 střelených do zad. Je nejvýš na čase, aby konečně jednou vyrvány byly nové instrukce pro používání zbraně u četnictva. Klid a rozvaha jsou, takovýchto případech první povinností úřadů.

...

Sen. Mikulíček: Slavné prázdné lavice tohoto váženého zákonodárného sboru! (Sen. dr Karas: Vaši kolegové tu také nejsou!) Poněvadž bylo dojednáno právě před chvíli jsem to s předsednictvem dojednal sám - že budu mluviti až po pánech

...

Včera když jsem správně klasifikoval pana ministra vnitra Slávika. (Sen. Danko: To bola drzosť od Vás!), když jsem správně klasifikoval osobu a činnost pana ministra vnitra Slávika...

Tak Vy popřete, pane kolego, i to, že předsednictvo posl. sněmovny i senátu musilo censurovati řeč pana Slávika, aby se nedočkal té ostudy, aby jednou neviděl někdo, kdo se bude zajímati, jak se vládlo u nás >demokraticky a humanitářsky< r. 1931 a kdo bude čísti ve stenografickém protokolu ohromné nehoráznosti ministra Slávika o Košutech a když půjde po stopě do Bratislavy ke krajskému soudu přečísti si tam výpovědi svědků nezúčastněných, nekomunistů, nedělníků, svědků rolníků, obchodníků a inteligentů, poněvadž před soudem musili vypovídati pod trestem několikaměsíčního kriminálu pravdu, jak si zahrál s pravdou, ba přímo ji obracel vzhůru nohama pan ministr. Proto musily býti škrtnuty jeho vývody, které o Košutech pronesl zde a v poslanecké sněmovně. Bylo to nesprávné klasifikování osoby páně ministrovy, když jsem řekl, že každý čestný člověk za takových okolností utekl by z ministerského křesla, poněvadž je to jeho morální poprava.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Když jsem včera tyto věci klasifikoval po právu, tu ředitel gymnasia pan prof. Šelmec prohlásil vedle mne: Kdybych měl moc, už bych vás zítra věšel. (Sen. Danko:Já také tak hovorím, a všetci tak hovorí!) Už mám to konopí na provázky naseté; budou pevné dost.

...

Sen. Haken: Ohrazujeme se co nejostřeji proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy ) projevu, který zde učinil ex praesidio předseda dr Soukup. (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, Zit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) fráze projevu svědčí o tom, že byl koncipován předsedou dr Soukupem. Je jen přirozené, že třídní napjetí, jež v tomto období vyvrcholuje, obráží se i v parlamentě. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsno pisecké zprávy.) Komunističtí členové Národního shromáždění, jež jsou pevně a nerozlučně spjati s dělnickou třídou, projevili svým vystoupením ve sněmovnách krajní rozhořčení a protest (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Všichni jsou na fašistické linii teroru proti pracujícímu lidu v jedné frontě s kapitalismem. Pro dělníka není svobody tisku, svobody shromažďovací, spolčovací, domovní atd. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

V této situaci hospodářského, sociálního, politického i národnostního útlaku pracujícího obyvatelstva nezbývá mu jiného východiska, než ostrý třídní boj až do povalení vlády kapitalismu. V tomto nutném boji dělnická třída neustoupí ani před nejtěžším terorem. Základy kapitalismu jsou již podkopány. Pracující lid je povolán hydru kapitalismu doraziti. To je jeho historický úkol. Komunistická strana bude v čele tohoto boje. Komunističtí členové Národního shromáždění jsou funkcionáři dělnické třídy a neustanou hájiti její zájmy hospodářské i politické. Od boje v čele dělnické třídy nás neodženete ani terorem, ani kriminály.

A nyní několik slov k meritu projevu pana předsedy Soukupa. Pan předseda Soukup začíná ve svém projevu výrazem pocitu nekonečné hanby. Ano my míváme také pocit nekonečné hanby, když k nám pracující obyvatelstvo venku činí dotazy, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Mikulíček: Jak si to vyčítali před volbami v >Českém Slově<.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje): Příčiny, abychom se styděli býti kolegy těchto členů, jsou jistě vážné. Je známo, že někteří členové zákonodárných sborů používají své politické moci k vlastnímu obohacování a k utrácení pro kapitalistické podniky a kapitalistické jednotlivce. To je také příčina, aby byla vyslovena nekonečná hanba nad tímto stavem. Ovšem, tyto zjevy souvisí s prohnilostí nynějšího kapitalistického systému a jsou právě tak doma ve Francii, jako v Bulharsku, Rumunsku, Americe nebo v Československu. Pan předseda prohlašuje, že se tu stal přímo útok na základy demokracie a svobodu slova. Pan předseda zapomíná, že svoboda slova, svoboda shromažďování ani svoboda spolčovací, ba ani svoboda domovní a osobní neplatí již dnes pro dělnickou třídu v této republice. Pan předseda Soukup, ani předsednictvo senátu, ani jednou neučinili projev - a byl by jistě závažným, aby bránili svobodu přesvědčení, svobodu slova, svobodu shromažďovací, svobodu domovní i osobní, když byla napadena i státními orgány a když napadenými byli ovšem dělníci (Výkřiky sen. Mikulíčka.), i členové tohoto senátu. Předseda Soukup ani předsednictvo neučinili nic proti tomu, aby svoboda dělnických poslanců nebyla neustále rušena a napadána, dokonce i osobní svoboda. Uváděli jsme řadu případů, kdy poslanci bezdůvodně protizákonně byli na ulicích zatýkáni, ba i v kriminál vrženi bez soudu. Ani jednou předseda senátu Soukup, ani presidium senátu, ani poslanecké sněmovny neuznalo za vhodné postaviti se důrazně proti tomuto porušování svobody poslanců a senátorů. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jestliže se takto porušuje svoboda členů zákonodárných sborů, pak ovšem tím větší měrou se porušuje svoboda obyčejných příslušníků dělnické třídy, kteří jsou dnes ve státě, jejž svou prací drží, již psanci. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena a těsnopisecké zprávy.)

Pan předseda povídá, že každý teror je hrobem demokracie. Ano, to nám je známo. A poněvadž všude buržoasie nastupuje cestu teroru, my pravíme, že je konec té měšťácké demokracie a zdůrazňujeme dělníkům: (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) jiného prostředku nezbývá.

Pan předseda Soukup ve svém projevu se velmi emfaticky dovolává historické půdy, na níž tu stojíme. On svá pořád na starosti ten starý feudální režim, kterým z této síně byl pokládán pracující lid v Československu, před Vaším kapitalistickým režimem. Jaká pak je to historická síň? Že tu Lobkowicz terorisoval poslance i obyvatelstvo s tohoto místa, jako teď terorisují zástupci měšťácké a socialistické většiny? Pro nás tato historie je velmi smutná, a jestli si je na ni pan dr Soukup hrdý, ať je. Ale právě tak, jako tenkráte v této síni ozvaly se měšťanské vrstvy, i z agrární strany, vzpomínánu na příklad posl. Vaňka z našeho okolí a jiní, jestliže právě v této síni vaši předchůdci bouřili proti feudálnímu teroru a vládě brutálními prostředky, právě tak má proletariát práv o brániti všemi prostředky svoji svobodu, bojovati za své hospodářské a politické osvobození proti nynější vládě.

Pan předseda mohl se dovolávati velmi snadno ústavy. V ústavě ještě se najdou zbytky svobody a demokracie, ovšem, jsou jenom na papíře, v praksi již jich není a mohl by si přečísti hned úvodní formuli k ústavní listině, kde se mluví o sebeurčení, svobodě a pokroku, mohly si přečísti § 1, kde se mluví velmi s vysoka: Lid jest jediný zdroj veškeré státní moci. A na základě ústavy mohl včera dr Soukup jako předseda tohoto sboru.... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Žádám pana sen. Mikulíčka, aby nerušil jednání.

Sen. Haken (pokračuje):... jako soc. demokrat mohl... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje):.... měl včera možnost jako předseda senátu, aby ex praesidio postavil se rozhodně proti vraždění lidu. Odůvodniti to mohl prvním paragrafem ústavní listiny: Lid jest jediný zdroj veškeré státní moci. Dr Soukup to neudělal, ale terorem ve svém prohlášení vyhrožuje těm, které toto hromadné vraždění pracujícího lidu pobouřilo a oprávněně pobouřilo. Je smutné, že v měšťácké demokracii jsme to my, kteří musíme bojovati za svobodu slova, přesvědčení národnostní, svobodu tisku, shromažďovací a spolčovací. Těchto svobod v zájmu postupu dělnické třídy musíme proti vám hájiti, poněvadž vy tuto svobodu utiskujete a násilím potlačujete.

Předsednictvo opírá se o § 9, lit. m) jedn. řádu. Na základě tohoto paragrafu konfiskuje řeči poslanců. Co by byl dělal pan dr Soukup, kdyby mu byla v říšské radě vídeňské zkonfiskována některá řeč? Sám hodil kalamářem po ministrovi. Vy mnozí jste tam dělali obstrukci mnohohodinovou a mnohadenní, takže nebylo jednání možné, a dnes tu konfiskujete řeči poslanců? Jak vypadá svoboda tisková? Víte venku, jak vypadá svoboda shromažďovací, víte také, že dělnictvu není dovoleno ani svolati schůzi.

Jaké právo na svobodu slova má člen zákonodárného sboru, víte sami z četných imunitních záležitostí zde - také nezvyklý zjev v říšském parlamentě vídeňském. A tu, jaká je svoboda slova, pánové: v tentýž den, kdy se předseda Soukup rozhořčoval, že byl umlčován ministr vnitra, který je v prvé řadě odpověden jako šéf četnictva a jako vláda, která je přímo ústavně odpovědna a může býti kritisována, ostře kritisována a zejména v takovémto případě musí býti ostře kritisována, v týž den, kdy předseda Soukup (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.), hájil svobodu slova pro ministra, kterého voláme tu k odpovědnosti, tentýž předseda jde censurovat řeč člena senátu! Potom vypadá takhle moje včera proslovená řeč! (Ukazuje censurované strany protokolu.)

Pan předseda Soukup má tolik odvahy bojovati ve svém prohlášení za svobodu oslova v senátě. To je obrázek Soukupova režimu v parlamentě.

Socialisté, řeknu otevřeně, jdou tu daleko dále, nežli sami buržoasní zákonodárci. Předevčírem jste napadli předsedu posl. sněmovny agrárníka Malypetra vy sociální demokraté, že prý by příliš slabý proti komunistům a že proti nám dostatečně nezakročil a přímo jste mu hrozili, aby se vzdal úřadu. Včera přišel při mé řeči sen. Klouda, předseda klubu nár. socialistů, a upozorňoval národně-demokratického předsedu, že musí proti mně ostřejších prostředků použíti. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 4. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pro tento nepřípustný výrok pana sen. Hakena k pořádku.

...

123. schůze Senátu, 4. 12. 2004

...

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! V poslední schůzi této sněmovny bylo usneseno spojiti debatu o událostech ve Frývaldově a o zprávě pana ministra vnitra s rozpočtovou debatou. Vidím se bohužel nucena odchýliti se od tohoto usnesení, neboť stal se případ, který bezpodmínečně vyžaduje, aby se včas poukázalo na nebezpečí, které z toho může vzniknouti, aby se vzali k odpovědnosti ti, kdož jsou původci tohoto případu.

Zítra je tomu týden, co neseny byly oběti z Dolní Lipové do hrobu. Srdcervoucí scény udály se u obou hrobů v Zigharticích a Dolní Lipové, slzy, jež prolilo tisíce lidí, jsou strašlivou obžalobou násilné polity vůbec, nechť přichází s kterékoli strany.

Znenáhla přicházejí na veřejnost také zprávy očitých svědků smutných událostí a lze zjistiti, že obě prohlášení pana ministra vnitra neodpovídají ve všech částech skutečnostem. Tak nezmiňuje se zpráva pana ministra vnitra o tom, že demonstranti již v Zigharticích byli od četníků beze vší míry biti, což ovšem u nich vzbudilo obrovské roztrpčení. Očití svědkové dále zjistili, že se demonstranti po prvé ráně, kterou četnictvo dalo, obrátili na útěk a že se střílelo za nimi, z čehož také pocházejí četné případy, kdy došlo ke zranění od zadu. Tato skutečnost nám dokazuje, že by četnictvo, i kdyby bylo střílelo na slepo, bylo dosáhlo cíle, totiž rozptýlení demonstrantů. Co by se vůbec bylo stalo, kdyby 250-300 shromážděných lidí - nebylo jich 1.000, jak se tvrdilo - bylo přišlo do Frývaldova? Hluk, křik, řeči, bylo by bývalo asi vše; během posledních 20-30 let byly opětovně velké demonstrace, kde bylo shromážděno tišíce a tišíce lidí, aniž by se bylo přihodilo to nejmenší, aniž by někomu byl býval zkřiven vlas. Tu chtěl bych obzvláště ze svých vzpomínek vyjmouti jednu demonstraci z r. 1919, typickou hladovou demonstraci, kdy hladovící masy táhly k sanatoriu do Grienbergu, aniž mělo tehdy četnictvo příčinu zakročiti. To nejhroznější, co by se nejvýš bylo mohlo státi, kdyby se byli demonstranti propustili, bylo by bývalo, že by ve Frývaldově bylo tomu musilo uvěřiti několik okenních tabulek; a tu musíme již říci: okenní tabulku možno nahraditi, ale mrtvé nelze vzkřísiti. Lidský život je příliš drahocenný statek, nežli aby se ho takovýmto způsobem nedbalo. Velikášství autority slavilo zase jednou orgie. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Není mým úmyslem rozvinouti zde zase celou záležitost a smutné události ve Frývaldově. Chtěl bych jen konstatovati, že nepřímo mají na tom spoluvinu také pořadatelé této demonstrace. Vždyť demonstraci nepořádali proto, aby dělníkům pomohli, nýbrž z potřeby agitace. Zase jednou hnali lidi, kteří jejich slovům věřili, před bajonety četníků. Musíme konstatovati, že pořadatelé těchto demonstrací byli dosti nesvědomitými, že hnali děti do nebezpečí života, že je stavěli do předních řad, kdežto sami se uchýlili do bezpečí. (Výkřiky sen. Kindla.) Posl. Hadek přiznal v poslanecké sněmovně, že se nalézal za četníky a že se nepokusil odvrátiti neštěstí, aby nebyl zatčen. To již není nezodpovědnost, to je zbabělost v nejkrajnějším slova smyslu. (Potlesk.) Jisto je však také - a o tom není pochybnosti - velké provinění četnictva, které úplně ztratilo hlavu a vina byrokracie, která zase jednou dokázala neschopnost spravovati stát anebo části státu.

Jak veliká je tato absolutní neschopnost byrokracie, která se domnívala, že nemůže vystačiti bez použití brutálních prostředků násilí, toho novým důkazem je výnos správce okresní správy ve Frývaldově; rady Jakubovského, při čemž se musíme tázati, zdali tento muž má ještě všech pět smyslů pohromadě. Výnos zní: >Na základě:čl. III zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., zakazuje okresní úřad se schválením zemského

úřadu až na další ve veřejném zájmu jakékoli shromažďování a srocování na veřejných místech, ježto takové srocování za žádných okolností nebude trpěno. Obyvatelstvo se naléhavě varuje před jakýmkoli zúčastněním, byť jen jako diváci. Okresní úřad upozorňuje na to, že kdokoli nebude dbáti přes výstrahu tohoto zákazu, musí si následky přičísti sám, a že proti těmto osobám zakročeno bude podle platných předpisů zákona.<

Zde se zcela nepokrytě hrozí novými násilnými prostředky, novým střílením. Tón výnosu, vzešlého z pravého byrokratického mozku, projevuje ducha doby předbřeznové, ducha roku 1854, kdy reakce hrozila nejvyššími tresty, když 3 osoby bez povolení stály pohromadě. Tak si pánové představují udržení klidu a pořádku. Výnos není ničím jiným nežli svémocným vyhlášením zmírněného výjimečného stavu nad frývaldovským okresem. Ale nedosti na tom, výnos se ještě zostřuje tím, že v okresu staženo bylo nesmírně velké množství četnictva.

Bezděčně táže se každý: co pak se po katastrofě ještě stalo, co se zde děje, že správce okresní správy ve Frývaldově myslí, že musí hroziti takovýmito opatřeními: (Sen. dr Heller [německy]: Se schválením, zemské vlády!) - a to se schválením zemské vlády? Což obyvatelstvo ve Frývaldově od nešťastné minuty až do nynějška, do dneška, nezachovalo úplný klid? Což nebyly oba pohřby, v Zigharticích a Dolní Lipové, přímo důkazem disciplinovanosti obyvatelstva tohoto okresu? Ovšem, kdyby bylo šlo po vůli četnictva, mohla se večer dne 25. listopadu přihoditi ještě druhá katastrofa toho druhu. Je pochopitelno, že rozechvělé obyvatelstvo stálo před úmrlčí komorou na ulici a diskutovalo, že kolegové zastřeleného Haucka tam chtěli jíti, aby mrtvému prokázali poslední poctu. Nescházelo mnoho, a byla by brutálním zasáhnutím četnictva vznikla nová srážka. Četnictvo ohrožovalo dokonce žalem zhrouceného, zničeného otce mrtvého. (Výkřiky sen. Starka.)

Jistý slezský měšťácký list mínil, že příčinou postupu správce okresní správy Jakubovského je to, že prý jistý komunistický poslanec a senátor Langer v okrese agituje. Musím již říci: známe pana radu Jakubovského již dlouho a víme, že je zosobněnou úzkostlivostí. Ale v tomto případě nehrála úlohu ani tak úzkost, jako okolnost, že bylo úmyslem opatřiti si výnosem ospravedlnění úplného selhání dne 25. listopadu. Výnos docílí ovšem pravého opaku toho, co zamýšlí, a jednání četnictva přispěje jen k tomu, že se do obyvatelstva vnese neklid, hněv a roztrpčení. Jestliže pan Jakubovský chce napomáhati tomu, aby se tam nahoře omezilo a utlumilo komunistické hnutí, bude si musit vyhledati jiná opatření. Panuje tam nahoře příslovečná nouze, je to typické nouzové území; tam je potřebí dělníky poučovati a nedělati svévolně mučedníky. Žádáme, aby se schůze mohly klidně konati. Je přece šílenství, pro malichernosti mobilisovati tak velkou státní moc a věc nabubřiti tak, jako by stát pro nějakou schůzi byl v nebezpečí. Odsuzujeme tento výnos co nerozhodněji a protestujeme proti provokování obyvatelstva svoláváním četnictva. Kurs ve Frývaldově musí vésti k další katastrofě, nebude-li včas zjednána odpomoc. Žádáme od vlády od ministra vnitra, aby včas zakročili, dříve nežli se stane další neštěstí. (Potlesk.)

...

Sen. Pilz (německy):

...

Nyní ještě několik slov ke krveprolití v Zigharticích. Byl jsem tam celý týden, stýkal jsem se s obyvatelstvem, vyhledal jsem v nemocnici zraněné a mluvil jsem s nimi. Jeden kolega byl v Dolní Lipové a mluvil s dr Schrottem. Továrník Kluge z Heřmanových Sejfů, tedy nepředpojatý svědek, přišel náhodou na blízko místa děje a pozoroval, jak četníci podle plánu vyskočili za stodolou, stříleli do lidí a zase se schovali za stodolu, právě tak, jak se to dálo v poli. Zranění nenalézali se vpředu u demonstrantů, nýbrž sta kroků, dále vzadu, kde se průvod zatáčel na silnici do Zighartic. Všichni zranění, kteří leží v nemocnici, nyní jest jich 20, mají dvě až tři střelné rány, většinou zezadu. Vidíme tedy, že toto krveprolití bylo uspořádáno úmyslně. Dělníci ve Frývaldově pořádali již po 20 roků demonstrace, ale nikdy a také nyní nikoli s úmyslem pleniti nebo vytloukati okna. Jejich úmyslem bylo jen demonstrovati pro požadavek rudé organisace. Chtěli práci a chleba. Nebyli také ozbrojeni, jestliže jednotlivci z nich měli hole, pak nelze tomu zabrániti, není to žádné ozbrojení. Že dělníci neměli v úmyslu sraziti se s četnictvem, dokazuje skutečnost, že se mu dvakrát vyhnuli.

Co kolega Jokl řekl o kolegovi Hadkovi, jest úplná nepravda. Kolega Hadek přijel motocyklem zrovna k tomu, když četníci již vystřelili, a když seskočil s motocyklu a chtěl jíti ke zraněným, srazili ho četníci pažbami do příkopu. Tak tomu bylo a ne jinak. Není tedy pravda, že se kolega Hadek skrýval a že se o dělníky nestaral.

Nejhorší a nejsmutnější však je, že nyní do Zighartic byla stažena celá armáda četníků. Od pondělí rána chodí četníci po všech vápenkách a lomech a vyslýchají každého jednotlivce. Od 2. prosince je tam výjimečný stav a včera večer bylo již zatčeno 5 dělníků a 3 dělnice a odvedeni do Opavy, mezi nimi šedesátiletá zhroucená žena a mladé nervově choré děvče. Vrahové chodí nyní ještě po domech a vyslýchají, oběti svých činů. Je to skutečně ještě pořádek ve státě, aby se vlastní vrahové směli ještě prohřešiti na svých obětech? Tato násilná opatření a tento nehorázný postup četnictva a úřadů působí ovšem nesmírné pobouření a roztrpčení. Myslím, slavný senáte, že zde je potřebí zjednati nápravu.

My jako komunisté nikterak se netajíme: nezmění-li se tyto věci, pak si to dělníci nedají líbiti. Mluvil jsem se sty dělníků, kteří se všichni táží, jak k tomu přicházejí, že - jsou ještě terorisováni, když nic neprovedli. Jak přicházíme k tomu, táží se že jsme vražděni, zraňováni, pronásledováni, a ještě zavíráni? Tomuto stavu nutno učiniti konec, sice zamítáme zodpovědnost. Co dělníci budou dělati, nechť učiní, my je zdržovati nebudeme, nebude-li jinak, a jestliže k takovým prostředkům sáhnou, aby se sami chránili. (Potlesk.)

...

Sen. Mikulíček:

...

A další část: V Rakousku nestřílelo se za 60 let do dělníků tak často, jako v Československé republice za 10 let. Tato slova, sen. Nedvěda vyřknuta byla před 3¹/₂ rokem a od té doby už nové desítky nevinných bezbranných dělnických i ženských obětí padlo vražedným choutkám obhájců nenasytného kapitalistického vykořisťování. A při poslední události ve Frývaldově zavražděno bylo zase 8 dělníků, mezi nimi 2 dělnice, jedna 14letá, tam nebyli vražděni komunisté, jak jste chtěli celému světu namluvit, a jak jste i našuškali a napsali vašemu ministrovi vnitra, Slávikovi, nýbrž tam komunistů bylo poměrně nejméně, tam byli většinou zabiti a poraněni příslušníci jiných politických stran. Ale i tito dělníci jiných politických stran tušili, že podnikatelé kamenolomů chtějí snížiti mzdu, i jich se to týkalo, může-li býti jedna desetina i těch jinak politicky organisovaných vyhozena z práce, na dělníky doléhá stejně bída, ať je to křesťanský socialista nebo hackenkreuzler, nebo komunista, a proto ti všichni v jednom houfu šli demonstrovat za své lidské požadavky. - A tu pustí se do nich salva! Před týdnem nám tu namlouval pán ministr Slavik takové nehoráznosti, které bude nutno vyvrátiti až po přelíčení - jenom že zatím nemáte vinníka, v Duchcově jste měli Stránského, v Košicích Majora, ale zde nemáte zatím koho souditi, a vrahy souditi nechcete. Ale kdyby byl zde nějaký vinník, zase by se dokázalo, že ne polovina řeči ministra Slávika musí býti ze strachu škrtnuta, nýbrž ³/₄ musejí býti škrtnuty. Pánové, nešla do Frývaldova jenom komise vládní, jmenovaná ministrem? Už to je výsměch jakékoliv komisi, nepřibrat do ní žádného oposičníka, ani poslance, ani senátora. Ale i ti vládní musili přiznat, že Slávik zde s tohoto místa nemluvil pravdu. I ti vládní museli přiznat, že pravda je v úplném rozporu s tím, co zde tvrdil ministr Slávik.

Já jenom zde připomenu stručně, co napsal čsl. soc. demokratický sekretář Josef Bělina. (Hlas: Kde? ) To jsou zbabělci. Ti tak jsou hrdinové za hradbou policajtů a četníků, ale osobně jsou zbabělci, v imunitním výboru se bojí, když obviní někoho z pouhé urážky na cti, za níž by dostali 50 Kč pokuty, tak škemrají a odtahují to celé měsíce, aby nic nedostali. Tento Josef Bělina, který je členem Ligy pro politická práva, napsal v časopise Ligy pro politická práva i v >Zájmech kožedělníků<, že není pravda že bylo na četníky útočeno zbraněmi. Jediný případ se nezjistil, že by byl měl někdo z dělníků železnou tyč, tím méně střelnou zbraň. Bělina líčí, že demonstranti si koupili červené papírky a připínali je na větve v lese nalezené, nikoli snad na klacky zvlášť uřezané. Četníci by, nebyli zapomněli konstatovati to, kdyby klacky, byly uřezány, kdyby šlo tedy o klacky, jimiž je možno někoho ohroziti. Byly to větve, které vítr vlámal se stromů a na tyto větve, ti naivní dělníci, navěsili si červené praporky, o nichž Bělina říká, že to měl býti symbol červeného, rudého praporu. Dále říká Bělina, že továrník Kluge z Trutnova, jistě ne komunista, poněvadž sám také propouští, a v této krisi nic jiného mu nezbývá, než propouštěti dělníky, musí se s nimi rvát, ten továrník Kluge z Trutnova předává členu, parlamentární komise posl. Hackenbergerovi protokolární líčení o tom, že v době srážky přispěl druhý oddíl četníků z Zighartic, že skryt za stodolou, střílel se strany do demonstrantů. Slávik se zde rozčiluje, že demonstranti ohrožovali klacky a zbraněmi četnictvo. Ale Bělina píše, že kaluž krve od toho nejblíže zastřeleného byla vzdálena od stanoviska četníků 9.70 m. Kdo je tak naivní, že by věřil, že na vzdálenost 9.75 m může poloshnilou větví, sebranou v lese, někdo ohrožovati ozbrojeného muže? Kdo je tak naivní, že by věřil, že na vzdálenost téměř 10 m je možno četníkům hoditi do očí papriku a sůl? Vážení pánové! Skutečně, váš pan ministr Slávik stane se přímo pověstným pravdivým líčením příčin vraždění nevinných dělníků.

Nemohu všechno citovati, co píše soc.demokratický sekretář ve dvou časopisech, které jsou oba protikomunistické. Říká: Hlavní vina za katastrofu spadá na úřady, hlavně na nešikovnost okresního hejtmana a velitele četnického oddílu. Ježto ale nelze věřiti, že by úřady republiky bez souhlasu, pardon, to už je naše připomínka, že by úřady republiky bez souhlasu vlády, bez iniciativy vlády, mohly něco podobného dělat, je za tento masakr vinen nejen ministr vnitra, ale i celá vláda a s ní 7 sociálfašistických ministrů. To je stručný obsah toho, jak to líčí frývaldovský, soc.-demokratický vládní činitel. My jsme tam také vyslali delegaci, která vyšetřovala několik dní, vyslýchala lidi současně i nesoučasně a ta zjistila toto: Od pondělka do středy zvonil telefon Frývaldov-Brno a Brno-Praha a pak okresní hejtman Jakubovský. Zemský president Černý a pan ministr vnitra Slávik připravovati středu, 25. listopadu 1931. Vojáci byli vyzbrojeni strojními puškami a přednáškami četařů o zatvrzelé německé povaze, která se nevzdala myšlenky výboje a myšlenky rozbití našeho demokratického státu, jejž chrániti je povinností každého uvědomělého Čecha a Slováka. V posledním okamžiku dostaly četnické oddíly roztroušené po okresech disposici také autobusy, aby mohly co nejrychleji manevrovat. Středa. 25. listopadu 1931 na křižovatce v Dol. Lipové byla okresním úřadem pečlivě a přesně připravena. Četníci stáli pozorně jako myslivec na čekané. Dělníci se blížili, můžeme říci, přímo důvěřivě, neboť žádná výstraha, žádná výzva k rozchodu jim dána nebyla. Všechno další vylíčení srážky opírá se o svědectví nezúčastněných osob. Tyto nezúčastněné osoby potvrzují, že nebyla dána ani výzva k rozchodu, ani povel k salvě, alespoň ne povel, slyšitelný nebo viditelný těm, kteří nebyli předem zasvěceni. Není pravda, že nadporučík Jirkovský klesl v bezvědomí, těžce zraněn kamenem vrženým z demonstrantů. - Ovšem v očích p. ministra Slávika při padání do mdlob dal povel k palbě. >Také ovšem není pravda, že bylo z řad demonstrantů vystřeleno. Jediná zbraň, jíž demonstranti proti četníkům použili, byly protestní výkřiky. Do výkřiků náhle zazněla řada výstřelů. Ne salva. Nebylo stříleno ani do nohou, ani nad hlavy demonstrantů, nýbrž přímo mířeno do středu těla. Téměř všechny rány mrtvých i zraněných procházejí krajinou břišní nebo prsama. Bylo stříleno ještě, když demonstranti již prchali. Místo střelby je asfaltová silnice, vroubená tam, kde stáli demonstranti, živým hlohovým plotem. Demonstranti se snažili uniknout z okruhu střelby a prodírali se živým plotem do sousedních zahrad. I tam četníci za nimi stříleli. První mrtvý, nejbližší četnickému kordonu, který byl střelen do hlavy a klesl na místě mrtev, byl od četnického kordonu vzdálen 9 m 70 cm. Stopa krve na asfaltované silnici ukazovala ještě 3 dny po střelbě přesně místo, kde padl. Tento demonstrant byl ozbrojen haluzí, dlouhou 85 cm. Jeho smrt je vysvětlena tím, že ohrožoval dvojitý kordon četnických karbin.< Podle tvrzení sekretáře Běleny druhý oddíl 7 četníků stál za stodolou. - >Tento oddíl nadešel demonstrantům zahradami, postavil se za domy blízko silnice a odtud, skryt před jejich zraky, se strany střílel na silnici. Toto tvrzení, zdůrazňuji, nepotvrzovali demonstranti, nýbrž nezúčastněné osoby, jak to líčí na př. továrník Kluge.

Skutečně také demonstranti nemohli oddíl, krytý za domy, vidět, tím méně mohli ovšem tento oddíl ohrožovat. Na ty, kteří se nezúčastnili demonstrace a kteří stojíce opodál měli možnost sledovat pohyb četníků, působila tato zákeřná střelba tak, že i továrník, který jistě neměl příčinu sympatisovat s demonstrací dělníků proti propouštění a snižování mezd, rozhodl se přihlásiti se dobrovolně za svědka.<

Místopředseda Trčka: Prosím pana sen. Mikulíčka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikuliček (pokračuje): Hned budu hotov! Je to o tom, že se střílelo zde za 10 let více, než za 60 let za Rakouska. - >Ranění byli přeneseni do hotelu >Weidlich<. Tam jsou ošetřováni. Dva němečtí lékaři, dva němečtí intelektuálové tiše a horečně pracují, ošetřovatelský sbor německých hasičů z Dol. Lipové přichází s obvazy a pomáhá obvazovati desítky ran - a kordon českých četníků s napřaženými puškami postupuje proti hotelu >Weidlich<, protože tam nejsou jen zranění, protože tam jsou také dělníci, kteří jsou ještě zdraví. Je to poslední útok toho dne, poslední útok, zadržený rozhořčeným lékařem a velitelem ošetřovatelského sboru, který s krvavou ironií ohlašuje veliteli četnického kordonu: jsme hotovi, můžete začíti znovu, ale já pokládám za svoji povinnost upozorniti vás, že už nemám ani jeden kousek obvazu.<

To, prosím, řekl lékař, který řídil pomoc, kterému jistě chybí legitimace III. Internacionály.

Tedy, vážení pánové, i v tomto případě soudr. Nedvěd před 3¹/₂ rokem mluvil pravdu ba krvavou pravdu, a ještě tehdy nevystihl a vystihnouti nemohl, poněvadž nevěděl, že r. 1931, po 13 letech samostatnosti tohoto státu bude nanovo zavražděno 16 nevinných dělníků. (Sen. Nedvěd: Krompach,, Kladno, Praha a vše možné!)

...

126. schůze Senátu, 5. 12. 1931

...

Sen. Merta: Slavný senáte! V době tak pohnuté, kdy hladina hospodářského života v celém světě je rozbouřena a kdy nebezpečné vlny rozvratu hospodářského i politického ze sousedních států hrozivě dorážejí na břehy naší mladé republiky jako na ostrov klidu a hospodářské rovnováhy, není divno, že i u nás se dějí pokusy o rozeštvání nespokojeného lidu.

Letos byly krvavé demonstrace 3. února v Duchcově, 25. května v Košútech, 20. června v Chustu a 25. listopadu v Dolní Lipové. Nemůže býti již dále přehlíženo, že tyto demonstrace, při nichž padlo 15 lidských životů, jsou vyvolávány stále týmiž činiteli, že tedy jsou organisovány a že jejich hlavním účelem není pomoci dělnictvu, ale pracovati k rozvratu demokratického státu, vystupňovati v obyvatelstvu třídní nenávist a tím přivoditi vládu revoluční diktatury proletariátu. Že toto moje tvrzení je správné, dokazuje na příklad provolání komunistů ve Frývaldově, jehož opis ověřený zde mám a v němž se čtou na příklad tato slova:

>Wir erheben flammemden Protest gegen die Regierung, die diesen neuen bestialischen Mord vorbereitet hah.< >Die Regierung rächt sich mit Pulver und Blei. Stellt die Arbeit ein, protestiert durch Demonstratimnsstreiks! Laßt Euch von Euren Klassenfeind nicht morden und niederschlagen! Weg mit diesem Mordsystem, weg mit dem obersten Befehlshaber der Gendarmen, dem Innermiaister Slávik! Weg mit dieser Regierung des Hungers, der Arbeitslosigkeit und des Mordes! Es lebe die Diktatur des Proletariats!<

Nejsou to haluze, jak psaly některé časopisy a jak bylo také zde tvrzeno, ale jako ruka tlusté bukové hole. Jest mezi nimi také rozštípnutý bukový kůl v šířce 20 cm, na jednom konci nožem tak vyříznutý, aby jej bylo možno držeti v ruce. S takovými >hůlečkamihaluzemi< se přece nechodí na procházku nebo do města na schůzi. Tyto klacky jsem viděl dvakráte v místnosti obecního domu v Dolní Lipové a nikdo nemůže tvrditi, že by je tam byli úmyslně uložili občané, kteří byli roztrpčeni právě na četníky. Rozeštvaný dav šel úmyslně se bít s každým, kdo se mu postaví v cestu. Byl k tomu podle svědectví jistého zatčeného demonstranta uštván mužem, který před Dolní Lipovou dav seřazoval. Muž ten tvrdil davu, že četníci nesmějí užíti zbraně střelné, že je jim to přísně zapovězeno a nabádal demonstranty, aby za každou cenu se dostali do Frývaldova a kordon četníků, postaví-li se jim v cestu, aby obešli nebo prorazili. Zajímavý je také tento svědecky zjištěný fakt: O 10. hod. před touto demonstrací, před tímto výstřelem, osudného dne potkal křesť. soc. sekretář Hanik komunistického tajemníka Fritsche a tázal se ho, proč ty lidi svolávají do Frývaldova ve všední den, načež Fritsch odpověděl: >Heute wird es zu einer großen Schlägerei kommen.< Svědecky zjištěno.

128. schůze Senátu, 17. 12. 1931

...

Sen. Fr. Scholz (německy):

...

Vláda stále ještě zastírá těžkou hospodářskou krisi v Československu, zatímco skutečná nouze, zvláště v sudetsko-německém průmyslovém území, v německých drobných živnostech a v zemědělství, se stala již katastrofální. Zvláště v německých průmyslových územích je skutečná nouze nepoměrně větší, než v území českém. Proto měli by býti zvláštní povinností vlády, aby těžce ohroženému německému území poskytla mnohem větší ochranu a vydatnější péči, než jiným územím, která nejsou tak těžce ohrožena. Ale, bohužel, není tomu tak.

Krvavé události, které se staly dne 23. listopadu t. r. v Lipové, v okrese frývaldovském, jsou krvavé stíny, které vždy budou žalovati na dějiny tohoto státu. Místo aby se rozumně konala porada s rozhodujícími činiteli a již hladovějícími lidmi, jak by se zabránilo velké nezaměstnanosti v onom území rychle vzrůstající, aby se nalezl prostředek, jak by se mohlo čeliti právě tam neobyčejně velké bídě, byly připraveny strojní pušky a lidé; kteří byli bez viny, ale zbídačelí a hladoví, byli uvítáni výstřely z pušek. Toto jednání zůstane neustále hanebnou skvrnou v dějinách tohoto státu. Vybízíme zcela vážně vládu, aby aspoň malou část viny napravila tím, že by neprodleně poskytla vydatnou pomoc chudým pozůstalým těchto nevinných obětí. Západoslezskému kamenickému a vápenickému průmyslovému území buďtež však neprodleně ihned zadány dodávky, které měly již dávno býti zadány, aby se mu aspoň poskytla možnost práce. Kdyby nemělo býti vyhověno těmto oprávněným požadavkům, pak je vláda docela sama odpovědná, když příště v tomto nouzovém území nejen dělnictvo, nýbrž veškeré obyvatelstvo bez rozdílu stavu bude nuceno chopiti se svépomoci. Požadavky dělnictva frývaldovského okresu byly oznámeny vládě v resoluci, která byla usnesena na schůzi, konané 8. prosince, na kterou se v zástupech dostavily všechny strany a vrstvy lidu. Žádáme zvláště důrazně, aby vláda úplně vyhověla této předložené resoluci a nezacházela s ní jako s listem papíru a neodkládala ji bez povšimnutí.

...

130. schůze Senátu, 18. 12. 1931

...

Sen. Fr. Novák (pokračuje): Pan kolega Merta jako vyslaný člen vyšetřovací komise s tohoto místa v úterý podrobně vylíčil tragické události frývaldovské. Mám za to, že není potřebí opakovati lítost nad těmito událostmi, neboť jsem přesvědčen, že není v tomto domě člověka, jemuž by tento případ byl lhostejný. Zaráželo však, jak mnohé časopisy, i vládních stran, přímo ostentativně žádaly přísné vyšetření případu, třebaže tomu nikdo nepřekážel. Povolané státní orgány učinily potřebná opatření bez pobízení a proto křik po něčem, co ve spořádaném státě je samozřejmostí, byl mírně řečeno, neupřímností. Jinými slovy řečeno, byla zde snaha vzbuditi dojem před naší veřejností, jakoby četnictvo nepostupovalo podle předpisů zákona. Mnohé německé listy viděly v tom dokonce persekuci němectví proto, že kraj je německý. Podobné mínění bylo rozšiřováno v blízkém Německu. Je příznačné, že komunisté využívají dnešní těžké doby k nesvědomitému štvaní dělného lidu proti vládním orgánům našeho státu, který ze všech sil se stará o to, aby účinky hospodářské krise byly co nejvíce zmírněny. Je charakteristické, že komunisté pro své akce vyhledávají místa, kde je obyvatelstvo protistátně založeno. Kolem Frývaldova jsou Němci, kteří jsou dobře známi svým protičeským a protistátním smýšlením, ať se jedná o komunisty, některé soc. demokraty nebo hakenkreuzlery. Jsou ještě v dobré paměti události v Košútech, Chustu, Duchcově atd. Ve všech těchto případech vidíme v pozadí jako iniciáty komunistické poslance a senátory, kterým naše republika platí ještě diety za tuto rozvratnou činnost. Ve Frývaldově vrhli se zaměstnaní, třebaže snad málo placení dělníci na četnictvo. Nikdo nebude chtíti upírati, že i v českých okresích je nouze a nezaměstnanost. I tu jsou pořádány schůze a demonstrace, ale není zde protistátní zaujatosti a proto nedochází k podobným koncům. Forma kritiky mnohých listů německých prozrazovala, že neměly na mysli ubohé děti nesvědomitých štváčů, nýbrž že využívají příležitosti, aby rozeslaly do celého světa zprávy, které hanobí a ostouzejí naši republiku. V celé novinářské kampani bylo více narážek, nežli v řádcích samotných. Většina jich předstihovala se v útocích na četnictvo a zkreslovala události ve prospěch své strany. Naše veřejnost si musí býti vědoma, že je to tvrdost zákona, podle něhož naše četnictvo bylo nuceno postupovati. Naši občané mají divný pojem o republice, což by po 13letém trvání našeho státu mělo býti napraveno. Je samozřejmo, že v takovém případě, kdy dají se masy lidu zlákati zvůlí, musí býti proti takovému zástupu stejně tvrdě zakročováno hlavně pro respektování státní autority, ať je kdokoliv u vesla vlády, což vidíme také v jiných státech, sověty nevyjímaje. V tomto ohledu jsou mnozí naši občané a s nimi i naše demokracie na scestí. Podobně bylo tomu i s názorem na trest smrti, a ne jinak i s názorem popřevratovým na trest vězení. Mnozí občané byli s počátku vůbec proti vězení a byli by po převratu všechny provinilce, ne jenom politické, ale i jiné, pustili na svobodu. Konečně se naše veřejnost smířila s nutností vězení zločinců, ale nechce se smířiti s právem četníka, aby mohl v sebeochraně, a tím i obraně autority státu, použíti zbraně. V první době popřevratové byl tlak na úřady a četnická velitelství tak silný, že povel ke střelbě nebyl vydán ani tehdy, když život četníků byl skutkem ohrožen, na př. v Chustu. Při mnohých srážkách, při nichž četníci byli zraněni bez použití zbraně, chválili mnohé časopisy velitele pro nedání povelu k palbě, byť i předpoklady byly tu dány. Ukázalo se brzy, že s takovým postupem dlouho nevydržíme, abychom takto dávali v šanc život i zdraví četníků.

Přišly Krompachy, které ukázaly, že není možno použíti zbraně četnictvem tak jednoduše a za všech okolností odmítnouti. Nic platno zde povídání, že k podobným případům použití zbraně nesmí pro příště dojíti, dokud naše parlamenty neodhlasují zákon, kterým by se toto právo zrušilo. Není to upřímné mysliti si o četnících: >Právo k použití zbraně k ochraně vašeho života vám nebéřeme, ale zařiďte to tak, aby k uplatnění tohoto práva nedošlo.< Četnictvo je zde proto, aby rozkazy nadřízených úřady plnilo, a není myslitelno, aby porušilo svou povinnost přísahou stvrzenou. S tím nesmí nikdo počítati, neboť by to znamenalo na jedné straně popření četnické poslušnosti, a na druhé straně zničení četnické autority. Nedovedeme si dobře představiti klid a pořádek ve státě bez četnické autority. Zrovna náš mladý stát má četnictvu co děkovati za svůj klidný vývoj v době popřevratové, neboť bylo to jedině četnictvo, na které bylo naprosté spolehnutí.

U mnohých občanů je ještě dnes naše demokracie považována za stav bez poslušnosti, bez autority a bez trestu. Bohužel, dodnes vidíme v provádění zákonů že rozhoduje protekce, příslušnost k politické straně v mnohých oborech státní administrativy. (Sen. dr Witt: Vy sami také!) Snad také vy, pane doktore. (Sen. dr Witt: Ne tak!) Já to myslím všeobecně. Nevytahuji jednu stranu. Jestliže toto se trpí a zamhouří se často oko, není to možno žádati u našeho četnictva. Je to naše četnictvo jediné, které je nedotčeno rozkladem politiky, ono je pilířem, na němž stojí naše republika a její společenský řád. Naše veřejnost si musí uvědomiti, že není možno četníkům vydati zákaz použití zbraně na jich obranu, neboť by to znamenalo jejich naprostou degradaci. Brániti se má právo přece každý občan, a musí je míti také četník.

I ve frývaldovském případě hnalo se komunisty zpracované dělnictvo proti zákazu úřadu do města i proti ozbrojené moci státu. Když po opětovné výzvě k rozchodu bylo na četnictvo házeno kamením a když toto, ohrožováno klacky k tomu účelu v lese nasbíranými, musilo v sebeobraně použít zbraně, aby upevnilo autoritu státu a jejího právního řádu, bylo zle. Díváme se zvláštními brýlemi na četnictvo, jako by ono nepocházelo z řad občanstva a dělnictva. Jako by ono bylo nakloněno nějaké buržoasii, které ve skutečnosti nemáme. Má-li československý četník nějaké privátní sympatie, pak je zajisté má k nezámožným, protože mezi nimi vyrostl a sám z nich pochází. Žádný zámožný nepůjde k četnictvu, jehož služba není zvlášť příjemná, zejména v našich pohraničních krajinách. Naše četnictvo je si vědomo, že musí poslouchat vládu a její zákony, ať je ta vláda koaliční, sestavená z jakýchkoli složek.

Náš tisk všeobecně litoval mrtvých a raněných účastníků frývaldovské tragedie, proti čemuž není možno ničeho namítati. Ale je zajímavo, že nenašel ani slovíčka soucitu pro raněné četníky, jakoby tito nebyli lidé. Naopak jsme četli, že byli skoro všichni mrtví a ranění střeleni zezadu, s úmyslem vsugerovat čtenářům mínění že četníci stříleli do prchajícího davu, kdy oprávněnost k střelbě již pominula. Předstírat uměle mínění v novinách, jakoby naše četnictvo v tak nepříjemné situaci bylo bez srdce a bez citu, je přece jenom darebáctví. Mnoho křivdy bylo spácháno žurnalistikou ve frývaldovském případě na našem četnictvu, které si to zajisté dobře zapamatuje. Novinářství zná dobře odpor veřejnosti proti použití zbraně, a když nemůže odstraniti četníky proto, že brání svůj život, troufá si dokázati, že toto použití nebylo oprávněné. I když ministr Slávik prohlásil oprávněnost použití zbraně ve Frývaldově, postrádali jsme však důrazné a nebojácné odmítnutí osočování četnictva. Všichni účastníci byli vinni přečinem shluknutí ježto zákaz schůze ve Frývaldově byl dostatečně publikován, mimo opětovného vyzývání četnictvem na několika místech. U Frývaldova se nejednalo o pouhé odbývání schůze, neboť po projití demonstrantů lesem, každý pozoroval, že dojde k násilnostem. Musíme se vžít do zvlášť těžké služby četnictva v pohraničí, jakož i ostatních hraničářských úředníků, učitelů a pod., které tam zájem republiky postavil. Je přímo neuvěřitelno, že i státní úředníci jsou ve službách stran protistátních. V Albrechticích okresní soudce Zapp zvolen místostarostou za hakenkreuzlery, což jejich tisk zvlášť okázale vyzvedl. V Bruntále byl rovněž starostou okresní soudce jako exponovaný nacionál. Evangelický farář z Krnova odsouzen, pro štvaní proti republice na veřejné schůzi hakenkreuzlerů. Okresní soudce ve Vidnavě řekl inspekčnímu úředníku z ministerstva spravedlnosti: Jsem hakenkreuzler, poněvadž jedině tato strana něco dělá a úředníků se zastane.

Úředník okresní nemocenské pojišťovny ve Frývaldově Antonín Wolf byl obžalován stát. návladním, že 14. srpna v Dolní Lipové vynadal českým hostům: Verfluchte čechische Schweinhunde! Četnická hlídka v Bílé Vodě na Frývaldovsku - je to lázeňské místo - kontrolovala 18. září t. r. podezřelé cizince a žádala též průkazy dvou říšských Němců v hostinci. Rezident důchodkové kontroly Josef Baier upozorňoval četníky, aby kontroly nechali, že prý v hostinci nejsou žádní zločinci. Když byl požádán, aby se nemíchal do úředního výkonu, řekl: To by bylo pěkné, abych nemohl říci své mínění. Ostatně jsem hakenkreuzler a co se mi může stát? V takových poměrech pracují ochránci našeho státu, naši hraničáři, a není pravda, co řekl kol. Haken, že události frývaldovské byly sociálně oprávněny. Komunisté zase zde využili k republice značně nepřátelsky smýšlejícího obyvatelstva, využili zmenšené konjunktury vápenkářského a kamenického průmyslu, který uzavřením celních hranic do Německa ztratil důležité odbytiště. Je potřebí podotknouti, že hospodářská krise v tomto kraji nedoléhá na obyvatelstvo o nic hůře než v jiných krajích naší republiky.

Zdůrazňuji, že vývoj událostí frývaldovských vyhranil se ve vyloženou vzpouru proti autoritě republiky a bylo by neštěstím, kdyby v tomto boji autorita republiky byla prohrála.

Dělnictvu našemu není potřebí připomínat, že nemá významu, aby sedalo na lep těmto zavilým odpůrcům našeho státu, kteří ne pro dobro dělníka, ale pro své politické cíle zneužívají dělnické třídy k experimentům, jež jsou bohužel často draze placeny, a to krví ne vůdců, ale svedených obětí. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Musíte se přijít podívat, tam na ty poměry, abyste je mohla prostudovat a znát. (Sen. Stejskalová: Já je znám velmi dobře!) Podle toho je neznáte.

...

Sen. Stejskalová: Ministerstvo sociální péče je jen zástěrkou na oklamání pracující třídy. Proto buržoasie posadila do tohoto ministerstva sociálního demokrata Czecha, aby hájil zájmy buržoasie, což on dělá velmi svědomitě. Ale dělníci už prohlédají jejich podvodnou práci protidělnickou, vidí, kam je vede politika takovýchto Czechů a jemu podobných socialistů. Dělníci jsou zbavování zaměstnání, jsou po tisících vyhazováni ze zaměstnání do hladu a bídy. A co dělají jejich zástupci, t. zv. socialisté ve vládě a na obcích? Žebravé akce organisují a jejich výsledek je staré kádry a haraburdí z půd. Tím chcete zachránit hroutící se tento systém, tím chcete nasytiti nezaměstnané. Když dělník se ozve, hned se o něho stará policie a četnictvo, když dělníci chtějí chleba a práci, dáváte jim olovo. Taková je vaše bilance olověných kulí. Kule četníků jsou dnes historií. Po čtvrté stříleli v tomto roce do dělníků. A ve všech čtyřech případech na území národnostních menšin četnické náboje vyryly na listinách dějin demokratického Československa dvojí vítězství Pyrrhovo, vítězství vládnoucí třídy kapitalistů a vítězství panující české buržoasie. Nestříleli proto, že jsou silní, že jsou smělí, nebo že pravda je na jejich straně, ale stříleli ze strachu, z hrůzy. Stříleli, že moc je v jejich rukách, ale frývaldovská salva tentokráte netrefila. Zahučely sirény fabrik a závodů, hněvem zařvali roboti a pevněji se sevřela jejich pěst. Jeden závod za druhým zastavil práci na znamení protestu. Ve frývaldovském okrese odpovědělo dělnictvo všeobecnou stávkou na krveprolití. Až z Německa přijela delegace dělníků na pohřeb. Strach a vědomí viny buržoasie neukazuje nic lépe, než to, že po celou dobu pohřbu se četníci ani neukázali.

Svátek pomsty přísahající smrti se neodvážili rušiti ti, kteří dirigují každodenní život lidí zákonnými paragrafy a je-li podle nich třeba, i olovem. Veřejný klid a pořádek byl letos už po čtvrté porušen. Co ruší kapitalistický klid a pořádek, to je potřebí odstraniti s cesty. To je svatý příkaz demokracie. Za krisi je potřebí platiti výkupné, protože >každý musí přinésti oběti<.

Toto výkupné ve Frývaldově bylo 8 mrtvých a 14 raněných. Není pochyby, letošní bilance čsl. demokracie jest aktivní. Ministr dr Trapl to vyjádřil následovně. Musíme přinésti oběti dnes, abychom se měli lépe zítra.

Bilance dělnictva je tento požadavek: Chceme chléb a práci. Výsledek této bilance r. 1931 je tento: V únoru Duchcov - 11 kulí, 3 mrtví, 6 raněných. Schodek 3 mrtví a 6 raněných. V květnu Košúty 20 olověných kulí, schodek: 3 mrtvi a 5 raněných. Chust - 6 olověných kulí, 1 mrtvý a 2 ranění. Frývaldov: 24 olověných hulí, 8 mrtvých a 16 raněných. Takový je výsledek v roce 1931. Pan ministr dr Trapl pravil: Je potřebí udržeti rovnováhu rozpočtu. K tomu bylo potřebí: 80 olověných kulí, 15 mrtvých, 28 raněných. Ministr Czech pravil: Povinností státu je starati se o zmenšení počtu nezaměstnaných. Je však 473.000 nezaměstnaných. V Košútech, Duchcově, Chustu a Frývaldově je méně o 15 osob, tedy schodek 472.985 nezaměstnaných. Takové je kapitalistické řešení nezaměstnanosti! Tedy nezaměstnaných jest u nás o 15 méně. Je o ně postaráno. Proto >Venkov< píše dne 26. listopadu 1931: >Společnými obětmi spasíme stát.<

Pan ministr dr Slávik ve své relaci hlásil, že byli to zaměstnaní, ale neřekl, kolik platu měly tyto ženy ve Frývaldově. Tyto ženy pracovaly za 40 až 50 Kč týdně - a z této hubené mzdy se jim mělo ještě strhnouti. Šly hájiti chleba pro své děti a dostaly olovo, bylo do nich stříleno.

...

Sen. Pilz (německy):

...

Ke konci ještě několik slov o kamenickém průmyslu ve Slezsku. Když jsme viděli, jak sotva před několika dny tekla krev v Lipové, víme dnes, co si podnikatelé již dovolují. Střílení bylo jen začátkem teroru. Začíná se ve všech lomech s propouštěním dělníků. V předešlých týdnech sjednali ve Frýdberku křesťansko-sociální a reformističtí tajemníci za zády dělníků s majiteli lomů smlouvu, podle které dělníci po 21. prosinci mají 1 týden pracovati a 1 týden vysaditi. To znamená, 50% ní snížení mzdy, ačkoli jsem osobně mluvil se sty kamenických dělníků a dělníci mně u různých firem řekli, že mají dosti zakázek, obzvláště firmy menší a střední, a že by nebylo nutno vysazovati. A není-li dosti větších prací, pak je zde tolik práce odklizecí, že všichni dělníci mohou nalézti zaměstnání na 2 měsíce. Přesto sjednali reformističtí a křesťanští tajemníci smlouvu, čímž dělníci z 50 proc. byli odsouzeni k smrti hladem. Ale podnikatelé smlouvu nezachovávají, nýbrž v celé řadě podniků dělníky propustili. Je ostudou, když posl. Müller v parlamentě nazve dělníky v Zigharticích pobudy je také ostudou, když pan sen. Jokl předešlého týdne prohlásil, že si komunisté chtějí ohřáti svou stranickou polévku a že Hadek a Langer při tom nebyli. Sen. Niessner řekl dnes, že není pravda, že komunisté jsou tím vinni a sen. Jokl říká, že tím vinni nejsou. Pak se v tom má někdo vyznati. Ale nejhorší jest, že se v teroru pokračuje. Tisíc kamenických dělníků bylo již vzato do četnického vyšetřování. Od 14 dnů jde to od rána do večera. Ani jediný dělník není vynechán. Hledají se vinníci krveprolití. Ale ještě větší ostudou jest, že četnický strážmistr v Zigharticích, který vědomě střílel na dělníky, sám ve vlastní věci od několika týdnů věc vyšetřuje. To jest justiční skandál, když vlastní vrah ve vlastní věci věc vyšetřuje.

Ale že dělníci to poznávají, že jsou třídně vědomí, to se ukázalo předevčírem na schůzi, kde se ihned 20 dělníků přihlásilo ke komunistické straně a 4 dělníci k rudé organisaci. To jest odpověď dělníků z Frývaldova a Lipové, kteří bojují o svůj život. Je sotva jiné odvětví průmyslu, jako průmysl kamenický, kde dělníci by své fysické síly vyčerpávali tak jako právě tam. Proto chci na konec jménem slezských kamenických dělníků uvésti ve známost toto provolání:

Dělníkům, malorolníkům, domkářům, maloživnostníkům a pracující inteligenci Československé republiky! Koaliční vláda dala v Lipové již po páté stříleti do dělníků. Toto krveprolití ze dne 25. listopadu, při kterém zůstalo na místě 8 dělnic a dělníků mrtvých a ze 20 stali se skoro, mrzáci, ukazuje zcela jasně, že koalice chce řešiti krisi na zádech dělníků a potlačiti každou obranu dělníků v krvi. Sociálfašisté spílají nad to ještě bojujícím dělníkům pobudů, aby tak smyli svou vinu na krvi. Nedosti ještě na tomto teroru, jest nyní také ještě úmyslem připraviti dělníky na vápenkách a lomech o práci. Reformističtí a křesťanští tajemníci sjednávají za zády dělníků hladovou smlouvu, aby tak podporovali slezské majitele lomů, kteří zastavením podniků chtějí dělníky vyhladověti, aby tak provedli nové snížení mzdy. Jeden milion nezaměstnaných není měšťácké reakci ještě dost. Za pomoci všech měštáckých německých a českých stran teror proti dělnictvu, obzvláště německému, ještě se stupňuje. Čeští četníci posílají se do německých krajin, aby hladovící dělníky ještě také terorisovali. Jako největší justiční hanbu nutno označiti, že velitel stanice v Zigharticích, který vědomě střílel na dělníky, provádí vyšetřování proti dělníkům. Konání spravedlnosti v tomto státě patrně vůbec již není. Proto voláme k dělníkům, malorolníkům, živnostníkům a pracující inteligenci: bojujte proti národnostnímu a sociálnímu útisku! Bojujte za práci a za chléb, za právo sebeurčení všech národů, proti národnostnímu a sociálnímu fašismu! Křesťanští, sociálně-demokratičtí a národně-socialističtí dělníci! Zřiďte jednotnou frontu všech pracujících, vstupte do komunistické strany a do rudých organisací! Pryč s vraždou dělníků! Pryč s četnictvem! Pryč s fašisty, sociálfašisty a s vládou! Ven s republikou dělníků a sedláků! (Potlesk.)

Stenoprotokoly Poslanecké sněmovny Národního shromáždění naleznete na
http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/