V říjnu 2003 byl po dlouhodobém a rozporuplném projednávání schválen program Strany demokratického socialismu (PDS). Strana, která vznikla po roce 1989, odolala politické izolaci v prvých letech své existence. Její politický profil charakterizuje čestný předseda Hans Modrow jako levicovou socialistickou stranu s pluralistickým charakterem, ve kterém se spojují revoluční a parlamentní tradice německé sociální demokracie s komunistickými revolučními tradicemi, ze kterých zdůraznil především jejich humanistické prvky a distancoval se od stalinského kurzu.
Vyjasňování politického profilu PDS bylo velmi obtížné. Od zveřejnění programových tezí v roce 1999 až do letošního schválení programu byla PDS stranou, která procházela vnitřními spory, zpřesňováním politické linie a opakovanými změnami ve vedení strany.
Zpracování původních tezí programu proběhlo v době, kdy - jak to zhodnotili sami vedoucí funkcionáři PDS - existoval kurz vždy blíže k sociálním demokratům a snahy o spolupráci s koaliční vládou. Při nepřesvědčivé politice a bez jasné koncepce jak řešit problémy neprivilegovaných vrstev se voliči odvrátili od PDS a dali své hlasy sociálním demokratům a Zeleným. Sedmý sjezd PDS na tuto situaci reagoval úsilím o zvyšování podnikových zisků a oslabováním sociálních přístupů. Současně však hodnotil kapitalismus jako společnost, zajišťující pluralistickou demokracii a trh jako nenahraditelný mechanismus. Socialismus označil za hnutí proti vykořisťování člověka člověkem, sledující ochranu přírody, rozvoj lidských kultur a ochranu lidských práv. Tato představa vyvolala v členské základně kritický ohlas, zdůrazňující potřebu otevřené kritiky kapitalistického hospodaření a ochranu sociálních práv vybojovaných v minulosti.
Nové vedení strany připravilo v únoru 2003 přepracovaný návrh programu, který však nezachytil některé myšlenky, obsažené ve sjezdové diskusi. V charakteristice minulého vývoje se kriticky distancoval od současného kapitalismu i od poválečné politiky levice. Do čela byl postaven požadavek vytvořit takové podmínky, ve kterých by se lidská důstojnost stala nedotknutelnou a byla odsouzena neoliberální politika proměny všech oblastí života v trhy, určované ziskem. Současně návrh zdůraznil, že SPD se plně a neodvratně rozešla s pohrdáním demokracií a politickými právy na svobodu, které praktikovaly četné levicové strany, mezi nimi i SED , jejíž cestu označila za bolestivé chyby, civilizační zpoždění a neomluvitelné zločiny. Do budoucnosti zdůraznil návrh programu především požadavky demokratizace státu, obecně formulovaná individuální lidská práva a politický pluralismus. V hospodářské politice vycházel z uznání regulačních schopností trhu, který by měl přinést rostoucí hospodářskou výkonnost. Ta by měla být využita k větší sociální rovnosti jednotlivců, pro ekologickou přestavbu hospodářství, pro solidaristické obnovení sociálních systémů a pro spravedlivý světový hospodářský pořádek.
Konečné znění programu projednalo v říjnu 2003 druhé zasedání 8. sjezdu. Poslední znění programu je ovlivněno nejen pokračující vnitřní diskusí, ale i pravicovým posunem sociální demokracie, který vedl vládu k převzetí mnoha opatření z dílny neoliberálních politiků, představitelů podnikatelských kruhů a špiček finančního kapitálu. Spolu se zkušenostmi s hegemonií USA a NATO, s jejich koncepcí útočných válek, s politickým i hospodářským vydíráním se to projevilo v ostřejší kritice moderního kapitalismu i ve vyváženějším hodnocení socialistického a komunistického hnutí 19. a 20. století. Nově zvolený předseda PDS Lothar Bisky zdůraznil, že nyní je nutné překonat stále ještě trvající spory uvnitř strany, oslovit rostoucí počet občanů zklamaných politickým děním a nevyužívajících své volební právo. I když v mnohých otázkách mají členové PDS rozdílné názory, spojuje je odpor proti politickému zbavení svéprávnosti, proti sociální demontáži, pohrdání lidskou důstojností a proti politice kapitalistické globalizace, militarizaci a válce.
Sjezd pro živé a podnětné diskusi schválil naprosto rozhodující většinou nový program, jehož rozhodující myšlenky lze shrnout takto:
PDS vyhlašuje jako cíl své politiky vznik socialistické společnosti. Socialismus nechápe jako provádění abstraktního plánu, ale jako zajišťování skutečných potřeb a zájmů lidí. Za ty považuje svobodu, rovnost a solidaritu lidí, spravedlnost, zachování přírody a udržování míru. Uskutečňování těchto principů vyžaduje společenskou kontrolu hospodaření a demokratické spolurozhodování. Je neslučitelné se společenskou nadvládou zisku.
PDS v souladu s německou ústavou trvá na udržení možnosti zespolečenštit hospodářské statky a půdu, přírodní bohatství a výrobní prostředky, pokud to bude názorem většiny občanů a bude to přínosem k účinnějšímu poskytování základních sociálních služeb. Současně pokládá za potřebné zastavit privatizaci veřejných služeb a postupně je převádět do veřejného vlastnictví. K tomu chce prosadit státní regulaci prostřednictvím změněných daní, strukturální a výzkumné politiky a za pomoci zesíleného vlivu odborů, podnikových rad, obcí, ekologických a spotřebitelských organizací.
Z německých pramenů zpracoval K. RYBNÍKÁŘ
Haló noviny, 19. prosince 2003