Čeští komunisté vědí, jak se stoupá na vrchol. Především opatrně, aby nevyvolali lavinu, která by je smetla dolů. A včas vyslat průzkumníka, který ostatním prošlápne cestu.
Pozice pro dobývání politické moci neměli po svém pádu v listopadu 1989 nejhorší - společnost je nikdy nezatratila natolik, že by museli politiku definitivně opustit.
"Společenský tlak nebyl nijak silný, vždyť tady byl ve straně před pádem režimu přibližně každý desátý člověk. Tolik komunistů neměli ani v Sovětském svazu, kde z dvou set padesáti miliónů lidí byly jen tři milióny komunistů," naznačuje jeden z důvodů poměrně vysoké tolerance historik Martin Nechvátal, který se na komunistické dějiny specializuje.
Komunisté navíc ihned začali pracovat na nové budoucnosti. Zatímco jiné strany se teprve rodili, oni už nakupovali desítky levných budov. "Získali náskok. Teď za své kanceláře nemusí platit nájem a z pronájmu volných mají poměrně vysoké příjmy," říká člen ODS Marek Benda. "Byla to výhodná investice," potvrzuje místopředseda KSČM Miroslav Ransdorf.
Kromě peněz komunisté potřebovali, aby je lidé nezatracovali. Ve velké politice, která je více na očích, proto zpočátku příliš nevyčnívali. "Až do roku 1998 vystupovali spíš zakřiknutě a snažili se v parlamentu prezentovat hlavně jako odborníci," uvedl dlouholetý poslanec Benda.
V regionech a především v malých obcích to ale vypadalo jinak. První získané posty starostů zvedaly komunistické sebevědomí. Na radnicích si lidé na komunisty zvykli natolik, že v loňském roce už komunisté získali poprvé v historii dvě primátorská křesla v Havířově a Karviné. Průzkumníci z vesnic včas prorazili cestu.
Stejnou "práci" odvedl i předlistopadový komunistický funkcionář Miroslav Šlouf, kterého si v roce 1998 přivedl do úřady vlády jako svého poradce Miloš Zeman. Co tehdy působilo skandálně, je dnes u druhé sociálně demokratické vlády běžnou normou. Současným ministrům radilo či stále radí několik lidí s výraznou komunistickou minulostí.
Když v roce 1993 vznikla Česká republika, měli komunisté v parlamentu 11 poslanců a žádnou vedoucí funkci ve výborech. Po volbách v roce 1998 už ve výborech obsadili 35 míst, z toho dva placené místopředsednické posty. A v současné době mají funkci v každém výboru: třináct místopředsedů a jednoho předsedu.
"Důležité pro nás je, že se díky těmto funkcím dostávají naši lidé k informacím, od kterých jsme byli dlouho izolováni. Tím roste náš vliv," pochvaluje si současný stav Ransdorf.
Za důležité považuje místopředseda komunistů postavení Zuzky Rujbrové, která předsedá petičnímu výboru. Strana, která svou popularitu buduje na nespokojenosti lidí, má přímý přístup k nejčastějším stížnostem a peticím.
Stejně cenné je pro KSČM i členství dvou jejich poslanců v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. "Máme kontakt s děním. Média vytváří další formu politické moci a stejně jako u ekonomiky je důležité mít v této oblasti kontrolu," dodává Ransdorf.
HN.IHNED.CZ, 14. 11. 2003