Na sjezdu KSČM nepůjde o střet o identitu strany, ale o schopnost věcně řešit úkoly dneška. V úvodním slovu k návrhu základního dokumentu VI. sjezdu Naděje pro Českou republiku to prohlásil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš.
Zdůraznil programovou kontinuitu od kladenského sjezdu KSČM. Tento dokument si nečiní nárok být dokumentem politicko-ideologickým, to znamená, že by měl navazovat na předchozí sjezdy a měl by se soustřeďovat na střednědobé praktické cíle v období po VI. sjezdu, řekl Dolejš na tiskové konferenci v průběhu sobotního 21. zasedání ÚV KSČM. Podle něho se diskuse vedla nejen k obsahu dokumentu, ale i k možnostem ho realizovat v určité formě politické spolupráce. Kontinuita našeho chování je v tom, že si uvědomujeme, že jsme strana, která už vystoupila z obranné pozice a že chce na všech stupních včetně centrálního prosazovat praktické návrhy na řešení problémů a hledá k tomu spojence, uvedl. KSČM se snaží podle Dolejše vybudovat širší sociální podporu pro svou politiku mezi občany. Z toho vyplývá, že strana musí být připravena na různé alternativy politického vývoje. Ústřední výbor se jimi chce zabývat v dubnu. Předčasné by bylo shrnovat jednotlivé názory. Podstatné je, že se v samotném dokumentu nesnažíme uzavřít ani jednu z variant počínaje přímou vazbou KSČM na vládní kombinaci až po setrvání v opoziční roli s tím, že nechceme být věčnou opozicí, ale debata by měla být vedena na věcném základu, upřesnil místopředseda ÚV KSČM. Kritériem pro rozhodování pro určitou variantu je možnost prosazovat klíčové prvky sjezdového programu. Při charakteristice diskuse členů ÚV KSČM k materiálu Dolejš na tiskové konferenci podotkl: Skutečně se dá podtrhnout to, že dokument je věcný, nebyla debata o tom, jestli tento charakter dokumentu je jakési zcizení politické podstaty KSČM jako politického subjektu a že jakékoli úvahy o tom, že by se mělo, řekněme, bojovat s renegáty a revizionisty, jsou v podstatě marginální a prakticky na zasedání ani nezazněly.
Všechny materiály předkládané sjezdu uvedli představitelé KSČM, kteří zodpovídali za jejich přípravu společně s pracovními skupinami. Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik k rozsáhlé zprávě o činnosti řekl, že poslanci nejsou vykladači programu strany. Poslanecký klub slouží jako nástroj KSČM k realizaci jejího programu, zdůraznil. Část věnovanou práci senátorů uvedl jeden z nich Jaroslav Doubrava. V rozpravě však řada členů ÚV KSČM kritizovala nedostatky v této naopak stručné informaci, a tak senátoři dostali za úkol svou zprávu přepracovat a předložit na dubnové zasedání ÚV KSČM. Senátor Rostislav Harazin dal v diskusi k úvaze (zřejmě i po zkušenostech z posledních rozhodnutí Senátu) možnost, aby KSČM nekandidovala v podzimních senátních volbách a navrhla jednokomorový parlament. Místopředseda ÚV KSČM Miloslav Ransdorf namítl, že právě lex Beneš ukázal pravicové zaměření Senátu, které je nutné změnit na levicové a snažit se získat co nejvíce křesel v horní komoře parlamentu. Z členů ÚV KSČM, kteří si byli vědomi, že zrušení Senátu by právě jeho současná pravicová většina nepřipustila, nikdo pro návrh Harazina nehlasoval. Kromě tří, kteří se zdrželi, byli všichni proti.
Poslanci se aktivně zapojili i do diskuse o programovém dokumentu sjezdu, jako např. Stanislav Grospič. Jaromír Kohlíček mimo jiné navrhl zdůraznit roli KSČM jako zprostředkovatele mezinárodních kontaktů odborářů. Miroslav Opálka požadoval doplnit například problematiku akutní, lůžkové a následné zdravotní péče, státní sociální podpory a sociální potřebnosti, nemocenského pojištění či bezdomovectví. Z členů ÚV KSČM, kteří se jako Opálka zabývali i ochranou obyvatelstva, Jan Slámečka ze Žďáru nad Sázavou či Josef Švarcbek z Tachova zdůraznili nutnost dobudování integrovaného záchranného systému, jehož potřebnost prokázaly již dvojí povodně v nedávné době.
První místopředseda ÚV KSČM Vlastimil Balín upozornil na výsledky okresních konferencí i v souvislosti s dopracováním Stanov KSČM. Novinkou, pokud to sjezd schválí, by mělo být začlenění možnosti přijímat nové členy i na úrovni OV KSČM. Také předložil námět, který vzešel z některých OV KSČM, zda by sjezd neměl volit i všechny místopředsedy ÚV KSČM. To většina členů ÚV KSČM v hlasování odmítla. Karel Tvrdý z Třebíče v diskusi mimo jiné doporučil, zda by KR neměly mít právo nejen sestavovat, ale i schvalovat kandidátky do krajských voleb.
Místopředseda ÚV KSČM Václav Exner v úvodu ke zprávě o hospodaření KSČM od V. sjezdu zdůraznil, že budova ústředního výboru je jednoznačně naše . Předseda Ústřední revizní komise KSČM Otakar Zmítko prohlásil, že pokud má být kontrolní systém efektivní, musí fungovat jako celek. Předsedkyně Ústřední rozhodčí komise KSČM Dana Hrábková zastávala stanovisko, že po rozšíření úkolů těchto komisí i o kontrolu usnesení, by na úrovni OV KSČM měly být pětičlenné.
Na uzavřeném zasedání ÚV KSČM k podkladovým materiálům pro VI. sjezd KSČM vystoupily desítky členů ústředního výborů, poslanců a senátorů. Jen jejich vyjmenování by vystačilo na samostatný článek. Zaznívaly konkrétní připomínky k jednotlivým pasážím zpráv (např. Marta Semelová z Prahy či Václav Exner k EU) či k vnitrostranické práci (Dana Lysáková z Liberce k tomu, že řešení kádrových otázek náleží sjezdu, Milan Pipal z Loun ke způsobům oslovení veřejnosti apod.). Jak uvedl předseda návrhové komise Karel Klimša z Frýdku-Místku, podněty budou zapracovány do konečné verze dokumentů pro sjezd. V několika příspěvcích, například Josefa Kůty z Brna, zazněl i požadavek vyjasnit si pozici KSČM při jednání o založení Evropské levicové strany. Dubnové 22. zasedání ÚV KSČM se bude mimo jiné zabývat právě dílčí analýzou dosavadních kroků k ustavení Evropské levicové strany včetně dalšího postupu KSČM v oblasti mezinárodních aktivit ve vazbě na využití výsledků mezinárodní konference v Praze.
Haló noviny, 29. března 2004, redakce