Ve dnech 26.-28. listopadu se v portugalské Almadě sešel 17. sjezd jedné z nejvýznamnějších evropských komunistických stran, strany velkého revolucionáře Alvara Cuhnala, KS Portugalska.
Jednání se zúčastnila i delegace KSČM tvořená místopředsedou ÚV KSČM Karlem Klimšou a Stanislavem Svobodou, členem zahraniční komise ÚV. Naše delegace po svém návratu nás určitě velmi podrobně seznámí s průběhem jednání, ale již nyní považují za nutné informovat čtenáře Haló novin o některých myšlenkách v hlavním sjezdovém dokumentu.
Současná situace je charakterizována globální a mimořádně násilnou ofenzívou imperialismu, který se snaží zlikvidovat výdobytky dosažené v tvrdých bojích za celá desetiletí a až do kořene zničit to, čeho socialismus dosáhl, zkorumpovat paměť, šířit mezi masami defetismus, konformismus a pocit ztráty naděje. To vše vytváří vážné problémy a obtíže pro iniciativy komunistů a dalších pokrokových a revolučních sil. Za klíčový v této situaci považuji portugalští komunisté boj proti imperialismu, a v první řadě proti imperialismu USA a jeho politice agrese a války. Je stále nezbytné tomu věnovat maximální pozornost a zintenzivnit ve všech možných formách antiimperialistickou solidaritu s národy, které jsou oběťmi vměšování a agrese ze strany Spojených států a dalších mocností. Boje v první linii probíhají v Palestině, na Kubě, ve Venezuele, v Kolumbii, na Balkáně, v Afghánistánu, v KLDR a na Kypru a jejich výsledek bude mít mimořádný dopad a důsledky na budoucnost lidstva.
Značná část dokumentu je věnována úloze a spolupráci komunistických stran a ostatních pokrokových revolučních sil v boji proti probíhající ofenzivní vlně imperialismu. V odporu proti novému imperialistickému pořádku, i když na různých stupních a z různých aspektů, musí být zhodnocena úloha zemí, které definují vlastní orientaci s cílem budovat socialistickou společnost, jedná se o Kubu, Čínu, Vietnam, Laos a KLDR. bez ohledu na hluboké rozdíly, představují významnou skutečnost v mezinárodním životě, jejichž zkušenost, musí být chápána a poznávána nezávisle na odlišnostech, které představují při realizaci koncepce socialistické společnosti, o kterou v Portugalsku usilujeme, a i přes znepokojení a nesouhlas, které v nás vyvolávají některé koncepce a řešení významných otázek. K situaci, ve které se nachází zejména komunistické hnutí v Evropě, se v dokumentu uvádí: Oslabení komunistických stran ponechalo volný prostor pro oživení koncepcí a praktik majících maloburžoazní, radikálně reformistické, anarchizující a antikomunistické kořeny. Náhle se ve významných stranách projevují silné tendence k odstranění komunistického charakteru a opuštění zásadních prvků tvořících identitu komunistické strany (revoluční teorie, třídní podstata, organizační formy, komunismus jako cíl) a jejich rozpuštění se v dvojakých projektech 'levice'.
Složitý boj za posílení komunistických stran a jejich prosazení se jako nenahraditelného nástroje odporu a alternativy probíhá schopností těchto stran se spojit s dělnickou třídou, pracujícími a lidem, postavit se do čela jejich boje, formulovat jasnou revoluční perspektivu změny. To současně vyžaduje systematickou kritiku oportunistických a kapitulantských koncepcí a zejména utopistického předmarxistického a neobernsteinského teoretizování, která ignorují, popírají a bojují proti koncepci třídního boje a historickým výdobytkům marxistickoleninské teorie praxe.
Sjezdové jednání se nemohlo vyhnout otázce, která v současnosti nejvíce rozděluje komunistické hnutí v Evropě, a tou je budování Strany evropské levice. Hodnocení portugalských komunistů je následující: 'Strana evropské levice' která pro svůj původ, pro svou federalistickou logiku, pro svoje vazby na instituce EU, pro své politické a ideologické zařazení, tak jak je aplikováno některými z jejich hlavních protagonistů, je v rozporu s koncepcí spolupráce, autonomie a suverenity, které hodláme bránit. K tomu všemu se připojuje ještě skutečnost, že je ze strany některých koncipována v rozporu ze zásadními kritérii, které KS Portugalska považuje za to nejlepší, co může pomoci sjednocování pokrokových sil v revoluční straně. Tato pozice není zjevně výsledkem sektářské politiky KS Portugalska, ale je spíše výsledkem hlubokého pochopení reálných rozporů současného světa a úlohy komunistů v této složité situaci. V současných podmínkách bouřlivých změn, nového seskupování sil a probíhající reflexe pozitivních i negativních zkušeností, komunistické a revoluční hnutí není odděleno od mnohem širšího rámce spolupráce mezi pokrokovými, revolučními a antiimperialistickými silami. Ale tato skutečnost nemůže znamenat ztrátu identity nebo rozplynutí se v nich.
Haló noviny, 1. prosince 2004, Vladimír KLOFÁČ