Chcete po mně odpověď na něco, čemu se zatím marně snažím porozumět... Jde o nesmyslné tvrzení, které nemá žádný reálný základ. Vždy jsem v minulosti plně respektoval mínění členů a kompetence volených orgánů strany a ani dnes tomu není jinak. Nikdo si nemůže vážně myslet, že podpora, které se mi dostává od delegátů okresních konferencí, vychází z něčeho jiného, než z jejich vlastního svobodného rozhodnutí. O tom, kdo bude vést stranu, rozhodují, ať se to komu líbí nebo ne, návrhy vzešlé z jednání příslušných orgánů strany a s konečnou platností pak delegáti VI. sjezdu.
Nerozumím tomu, proč místopředseda Ransdorf, se kterým jsme společně prošli mnohé, nepřišel s podobným tvrzením na jednání Výkonného výboru nebo Ústředního výboru strany. Nechci spekulovat o tom, co jej k vyslovení takového nesmyslného, podivného obvinění vedlo a proč se se svým nápadem bezprostředně svěřuje médiím. Možná nese lidsky těžce, že se mu nedostává na probíhajících okresních konferencích strany té podpory, kterou by si přál. Souvisí to s tím, že jeho výkon funkce místopředsedy pro zahraniční politiku je na všech úrovních posuzován velmi kriticky. Nejde tu o názory či vize, ale o organizační zvládání úkolů. Strategii strany, její programové směřování koncipují celé týmy a příležitost k realizaci v této oblasti měl a má každý funkcionář, i M. Ransdorf. Mediální exhibice bez tvrdé, náročné práce tu mají mizivý efekt.
Seriózní politika není o pocitech, jakkoli se může cítit někdo nedoceněn nebo nepochopen. KSČM má letos mimořádnou šanci potvrdit svou silnou pozici na české politické scéně i v evropském rozměru. Na tom teď pracuje celá strana, když připravuje sjezd. Nemůžeme se nechat zatahovat médii do pseudoproblémů. Věcné, emocí prosté posouzení postupu místopředsedy M. Ransdorfa, toho čím a jak přispívá nebo nepřispívá k úspěchu strany v politické soutěži, je záležitostí Ústředního výboru KSČM a v konečné instanci VI. sjezdu.
Haló noviny, 18. února 2004, (za)