Na rozdíl od některých příliš opatrných soudruhů si nemyslím, že probíhající předsjezdové názorové střety nás odvádějí od aktuálních problémů. Abychom byli schopni zpracovat a předložit lidem reálná a účinná řešení celospolečenské krize, musíme si sami ujasnit, v čem spatřujeme východiska budoucích, možná vzdálených, ale nevyhnutelně se blížících systémových změn. K řešení složitých úkolů v tak nepříznivé situaci nepřispěje, když se budeme snažit prosazovat své názory a koncepce třeba i cestou urážek, přezíravé povýšenosti nebo dokonce otevřené a záměrné dezinformace.
Jako vzdálený pozorovatel onoho vření ve vedoucích orgánech strany mohu vycházet jen z toho, co se dočtu na stránkách tisku. V letošním 10. čísle Naší pravdy mne zaujalo, jakým způsobem chápe paradoxy současnosti RSDr. Petr Braný. Vidí je např. v tom, že se najdou lidé, kteří jsou schopni M. Ransdorfovi otevřeně a soudružsky říci, co si myslí o jeho činnosti a postojích. Taková upřímná slova pak dokonce označuje za vrchol špíny. Když připouští určitou nepraktičnost v projevech současného místopředsedy, vyčítá mu snad, že příliš odkrývá karty? Když P. Braný používá pravicí oblíbených strašáků v podobě Urválka nebo se snaží zapůsobit, jak sám uvádí, údajnou Stalinovou větou o člověkovi a problémech, není právě toto nejhrubší způsob okřikování jinak myslících členů KSČM? Paradoxně tak postupuje vysoký funkcionář naší strany. A není sám.
18. března 2004 jsme si mohli v Haló novinách přečíst stanovisko řeckých komunistů k založení tzv. Strany evropské levice. Zastánci této myšlenky mne jistě nařknou ze starého způsobu myšlení, když se přiznám, že mám vážné obavy z úspěchu konečného řešení otázky strašidla komunismu, které opět obchází Evropou. Má-li SEL existovat na principech stanovených EU, bude to skutečně strana Evropské komise, jak trefně uvádějí řečtí soudruzi. Návrh předpisů o evropských stranách dokonce podřizuje legislativní moc moci výkonné, čímž opravdu překonává i velmi odvážné a moderní představy o demokracii na začátku 21. století.
A opět, paradoxně, to našemu marxistovi nebrání ve vnucování svých celoevropských představ nám, obyčejným členům KSČM. Nebrání mu to ani v tlumočení jeho subjektivních názorů a stanovisek, jako by se jednalo o postoj většiny naší strany. To jsou opravdu paradoxy!
Otázku většiny nebo menšiny má vůbec M. Ransdorf zajímavě vyřešenou. Například nechce, aby tisk blízký straně patřil té malinkaté křičící menšině. Je to ale právě on, který při každé příležitosti křičel, že je nejvhodnějším kandidátem na funkci předsedy KSČM, expertem na otázky EU a jednotné evropské levicové strany. Tvrdí, že KSČM hrozí katastrofa, nepřijme-li jeho koncepci, jeho myšlenky. Není sice, jak říká, nadšeným stoupencem EU, ale pro vstup hlasoval i při špatně vyjednaných podmínkách. Na marxistu docela originálně tvrdí, že na lidech naší země záleží, jak to nakonec dopadne. Shoda s vládní propagandou je zarážející!
Nejsme křičící menšinou, nejsme ani muzeem zkamenělin nebo kabinetem kuriozit, které podle Ransdorfa mohou být i odpudivé. Odpudivé a paradoxní je, když místopředseda KSČM častuje takovými urážkami své oponenty ve straně. Když není schopen přijmout soudružskou kritiku, s pomocí hrstky svých věrných, s použitím terminologie antikomunistů zastrašuje ty, kteří mají jiný názor.
V té souvislosti bych chtěl upozornit na další z řady paradoxů, které asi P. Branému unikly. Za zpátečníky, dogmatiky, konzervativce, přátele starých pořádků apod. byli v kritických okamžicích pro stranu označováni ti, kteří se řádně nenadchli pro obrodný proces, perestrojku, nebo pro předání moci skutečným zpátečníkům v roce 1989. Od té doby se vlastnické vztahy v drtivé většině tehdejších socialistických zemí vrátily o mnoho let zpátky. Na zločinnost imperialismu poukazuje i řada nemarxistických myslitelů. Někteří naši straničtí experti však vidí šanci tohoto národa v Evropě sjednocené pod diktátem monopolů. Opravdu těžko se pak našim voličům bude orientovat v tomto bludišti paradoxů, těžko se i nám dole vysvětluje, kdo jsme a co chceme.
Zcela na závěr. Myslíte si, vážení soudruzi v redakci, že bych měl naději na zapojení se do diskuse na stránkách našeho jediného levicového deníku?
Haló noviny, 5. dubna 2004, V. DINKOV
Poznámka redakce www.sds.cz: Postoj SDS k argumentům proti založení Strany evropské levice naleznete zde.