Současné hemžení na české politické scéně odráží skutečný stav ve společnosti. V zemi narůstá chaos a už vůbec mne netěší neschopnost vlády vládnou a spravovat věci veřejné pro svou slabost a odbornou nekompetentnost. Netěší proto, že na to opět doplatí občané, kterým se ve stále větším počtu v důsledku přijetí reformy veřejných financí zmenšuje dvorek pro důstojný život ve společnosti 21. století. KSČM na tento stav trvale upozorňovala a dále se obává, že poslední kroky vlády například v záměru privatizovat poslední zdroje pro naplnění budoucích státních rozpočtů, ještě více zbavují ČR možnosti být důstojným a suverénním členem evropského společenství od května příštího roku. Osobně se domnívám, že daný stav založilo vedení ČSSD po volbách v roce 2002, když nevyužilo nabídnutou šanci levicového výsledku. Dalo přednost vládnímu slepenci a bylo jen otázkou času, kdy se krize stavu společnosti ještě více prohloubí. Rychlost, s níž přivedl Špidla svou stranu a vládu ke krizi, je v naší politice rekordní. Navíc jeho postoje charakterizují spíše vyhlášení války celé levici včetně té, ve vlastní straně. Proto je pro KSČM nemožná podpora této vlády! Záměrně zdůrazňuji odpovědnost vedení ČSSD, protože zkušenosti z vlastní politické práce nasvědčují, že v této straně se nachází velmi silný potenciál levicového smýšlení, a který si současný vývoj rozhodně nepřál. Plakat nad rozlitým mlékem je již pozdě, nyní je zapotřebí mobilizovat všechny levicově zaměřené subjekty, neboť českou bárku čeká pravicové pádlování!
První výstřel z pravicového houfu zazněl na nedávném sjezdu KDU-ČSL a zcela jistě dopadne do už tak chatrné vládní sestavy. Nejde však o nic zvláštního, podíváme-li se na minulou politiku tohoto subjektu od devadesátých let minulého století. KDU-ČSL si totiž ve straně dovedně pěstuje dva názorové proudy, které se vždy podle situace ve společnosti a především ve vládě, nabízejí budoucímu možnému vítězi příštích voleb s cílem získat tučné exekutivní prebendy. Zatím se to vždy dařilo, ať šlo o vládu ODS do roku 1997, tak i o vládu ČSSD do současnosti. Otázkou však zůstává, kdy občané prohlédnou tuto hru na kličkovanou a patřičně zhodnotí společenskou zodpovědnost této strany. O podobný manévr se nyní pokouší i další nynější vládní vysavač US-DEU, která rovněž cítí vítěznou sílu ODS a snaží se vtěsnat do budoucí pravicové vládní sestavy. Zdá se však téměř jisté, že tento apendix pravice skončí na smetišti dějin.
Ačkoliv média patřičně zobrazovala z kongresu ODS sebevědomí a velkohubost gest, nezdá se, že by tato měla větší opodstatnění ve stávající politické realitě. Výzkumy volebních preferencí sice dlouhodobě ukazují na vedoucí úlohu ODS v budoucnosti, nicméně výsledky samotných voleb byly vždy poněkud jiné a pro mnohé přinesly i velká zklamání před očekáváním. Ostatně i současná čísla volebních preferencí spíše naznačují oživení opoziční smlouvy v obráceném gardu - podporu pravicové menšinové vlády ze strany ČSSD! tato pravděpodobnost je navíc podepřena rostoucími preferencemi KSČM! Přeskupování sil na pravé části politického spektra je zřetelné a přitom nelze opomenout, že v operační hloubce pravicových šiků se formují další zálohy typu Evropských demokratů, Strany zelených, případně neprůhledného Sdružení nezávislých.
Tyto poznatky mně vedou k závěru, že stávající vývoj směřuje pozvolna k rekonstrukci stávající vlády. Otázka předčasných voleb není na pořadu dne, protože soudě podle vývoje volebních preferencí, by se příliš nezměnilo stávající rozložení pravice a levice v politickém spektru, i když by došlo k přesunům voličských hlasů. Za dané situace by byly předčasné volby hazardem a především další loupeží peněz daňových poplatníků. Velké manévry budou ze strany pravice zahájeny až po změření sil ve volbách do Evropského parlamentu a následně v podzimních volbách do krajů a třetiny nových senátorů v roce 2004. Po nich se jistě vykrystalizuje poměr sil v politickém spektru a od nich se bude odvíjet politický vývoj - buď směrem k předčasným volbám, anebo se daný stav udrží do řádných parlamentních voleb v roce 2006.
Haló noviny, 3. prosince 2003, Ladislav MLČÁK