PRAHA - Jiří Svoboda zůstává předsedou KSČM, funkci neopouští ani člen výkonného výboru Josef Mečl. To jsou hlavní výsledky mimořádného sobotního zasedání ÚV KSČM, na němž měl být podle iniciátorů jeho svolání odvolán výkonný výbor a reformisté v čele se Svobodou.
Výkonný výbor byl pouze rozšířen o jednoho člena, poslance J. Sourala. O nedůvěře Svobodovi se nehlasovalo vůbec. O všem se bude znovu jednat a rozhodovat 26. června letošního roku, na kdy byl svolán sjezd KSČM. Má se zabývat změnou názvu strany, stanov, kádrovými otázkami a přípravou komunálních voleb.
Usnesení však předcházela velmi nervózní několikahodinová diskuse, v níž se střetlo neokomunistické křídlo v čele s M. Ransdorfem a M. Grebeníčkem, a skupina reformátorů vedená Mečlem a Svobodou. Oba byli v diskusi několikrát označeni za „škůdce strany“, kteří ve výkonném výboru nemají co dělat.
V očekávání konfliktní atmosféry členové ústředního výboru většinou hlasů rozhodli, že jednání bude uzavřené, bez přítomnosti novinářů.
Argumentem k tomu se stal názor jednoho z přítomných, podle kterého je třeba situaci ve straně uklidnit, a proto není účast cizích osob žádoucí. Vyvrcholením tahanic se stalo obvinění na adresu J. Svobody, že prý novináře usadil ve své kanceláři, kam jim je zapojen odposlech ze sálu. Svoboda se šel podívat do své pracovny, ale nikoho v ní nenašel. V takto vytvořené náladě byla vyslovena nedůvěra tiskové mluvčí B. Robejškové a místo ní byla zmocněna novináře informovat tisková komise, jejímž předsedou byl zvolen redaktor deníku Špígl, člen ÚV KSČM R. Valenčík.
S návrhem na odvolání výkonného výboru a vyslovení nedůvěry předsedovi vystoupil M. Špás z Hradce Králové. K tomu se připojil mj. i M. Ransdorf (v diskusi vystoupil asi patnáctkrát), jehož postoj ke Svobodovi charakterizoval leták s článkem „Nesvoboda pod Svobodou”, otištěný předtím v Naší pravdě a kolující mezi členy ÚV. Potvrdit Svobodovu rezignaci chtěl M. Grebeníček. Ani jeden z požadavků však nebyl schválen. Naopak schválen byl návrh J. Maštálky z Plzně, aby předseda, místopředseda a tajemníci výkonného výboru přiblížili plénu své vztahy. Patrně tento moment rozhodl o celém výsledku zasedání.
Pro mnohé bylo zvláště překvapivé následné vystoupení M. Grebeníčka, jenž - jak to posléze několik účastníků komentovalo - poprvé nahlas deklaroval své postoje. Grebeníček v úvodu prohlásil, že mluví jménem členské základny a všech voličů KSČM. V projevu ostře napadl předsedu a některé členy vedení. Straně škodí jak Mečl, tak Štěpán, prohlásil a oba je označil za „extrémy, jež je třeba vyloučit“. Dále prohlásil, že se s předsedou nikdy neshodl v otázce změny názvu strany. S odkazem na sociologický výzkum uvedl, že Svobodovi nedůvěřuje 60% členů KSČM. Zdroj výzkumu však Grebeníček novinářům nesdělil, v projevu však použil obrat „naši sociologové“. Tvrdil, že za jeho zády se připravuje nové vedení KSČM, v němž by byl ve funkci místopředsedy vystřídán J. Mečlem. Ve straně se intrikuje a manipuluje, zdůraznil Grebeníček. Řada členů ÚV, jak sdělili zpravodajům RP, pochopila Grebeníčkův projev jako předvolební řeč kandidáta usilujícího o funkci předsedy strany.
Z vystoupení obou tajemníků V. Nováka a J. Hlada vyplynulo, že mezi nimi a předsedou jsou značné názorové rozdíly. Členové ústředního výboru se pak shodli v tom, že představitelé platformy Za socialismus porušili stanovy KSČM, a proto uložili základním organizacím ukončit M. Štěpánovi, J. Obzinovi a V. Papežovi členství ve straně podle článků stanov 9 a 10. Představitel platformy Za socialismus V. Papež byl zároveň odvolán z funkce kandidáta výkonného výboru KSČM a jeho místo zaujal Jan Růžička (Praha 6).
Po zasedání ÚV KSČM se v nočních hodinách uskutečnila improvizovaná tisková konference. J. Svoboda na ní sobotní zasedání zhodnotil velice příznivě a dodal, že se ÚV zachoval způsobem, který dává zcela zřejmé návody, jak pokračovat dále. Předseda KSČM zdůraznil, že nevidí problém v další spolupráci s tajemníky strany i s místopředsedou M. Grebeníčkem.
Nicméně na otázku, zda jej Grebeníčkův projev překvapil, odpověděl: „Jeho vystoupení bylo nejen jiné, ale rovněž delší než jiná předchozí vystoupení. Osobně dávám přednost, když si blízcí spolupracovníci zásadní věci řeknou nejprve mezi čtyřma očima. Do jisté míry mě toto vystoupení překvapilo.“ Svou kandidaturu na funkci předsedy KSČM na sjezdu Svoboda označil za předjímání, avšak zcela ji nevyloučil.
Rudé právo, 29. 3. 1993