BRUSEL (M) - Ústavní smlouva Evropské unie, kterou šéfové států a vlád »pětadvacítky« podepíšou v pátek v Římě shrnuje a projasňuje texty obsažené dosud v pěti různých smlouvách a dalších dokumentech.
Ač se často používá zkrácený název ústava, jde o řádnou mezinárodní smlouvu, kterou členské státy v dlouhém procesu vyjednaly, podepíšou ji, a pak ji budou ratifikovat. Kdyby ratifikace selhala byť v jediné zemi, nevstoupí text v platnost a bude dál platit změť dosavadních smluv - římské, Jednotného aktu, maastrichtské, amsterodamské a niceské. Šéfové států a vlád EU se pouze dohodli, že pokud do dvou let po podpisu nebude ústava v jedné až pěti zemích schválena, budou se tím zabývat.
Text předložený k podpisu má čtyři části. První definuje hodnoty, cíle, pravomoci, vypočítává instituce EU a nástroje, kterými vykonává politiku. Jsou zde zakotvena základní práva, evropské občanství, pravidla demokratického života v EU, podmínky vstupu do Unie a vystoupení z ní. Druhá část obsahuje Chartu základních práv, jež byla schválena v Nice v roce 2000 jako politický dokument; zde získává právní závaznost. Tyto dvě první kapitoly mají jasně ústavní povahu a jejich 114 článků se podobá klasickým národním ústavám, které ovšem bývají kratší. Dlouhá třetí část o 322 článcích, daleko složitější a obtížněji pochopitelná, podle některých teoretiků do ústavní smlouvy nepatří. Její stoupenci argumentují, že EU musí vypočítat své pravomoci a že to nelze udělat jinak než smluvně na nejvyšší úrovni. Je to právní základ pro každodenní činnost EU a jejích institucí v rámci pravomocí, které jsou Unii ústavou svěřeny.
Čtvrtá část obsahuje obvyklá obecná a závěrečná ustanovení, zejména způsob přechodu na novou smlouvu a její ratifikace. Navazují na ni dva dodatky a 36 protokolů, z nichž většina už byla v dosavadních smlouvách. Týkají se výjimek pro některé země (Dánsko, Británie), schengenského systému volného pohybu osob či tzv. strukturované spolupráce v oblasti obrany. Je v nich také vysvětlena aplikace důležitých zásad, že EU postupuje vyváženě (proporcionalita) a koná jen tam, kde to je výhodnější než na národní úrovni (subsidiarita).
Z významných novinek, které ústavní smlouva přináší, stojí za zmínku zavedení jediné právní osoby, Evropské unie; slití dosavadních způsobů rozhodování do jednoho; zakotvení zásady nadvlády evropského práva nad národním nebo možnost postihu členského státu, který by se protivil dodržování společných hodnot. Lidé se z ústavy dovědí, jaké jsou přesně výlučné pravomoci EU, ve kterých oblastech se Unie se členskými státy o pravomoci dělí a kde je její role pouze podpůrná či poradní - tedy jak to je se svrchovaností odevzdanou do Bruselu.
Text evropské ústavy vypracoval Konvent, který ve složení zástupců evropských institucí a národních parlamentů (i z tehdejších kandidátských zemí) zasedal od února 2002 do července 2003. Některé části návrhu pak prošly ostrou diskusí členských států, která skončila kompromisem teprve letos v červnu.
ČLENSTVÍ V EU: Stanoví kriteria pro přistoupení k EU, pozastavení práva členství a pro dobrovolné vystoupení.
INSTITUCE:
Institucionální změny s výjimkou EK vstoupí v platnost v roce2009; do té doby platí systém z Nice. Úřady prezidenta EU a ministra zahraničí budou obsazeny, jakmile ústava vstoupí v platnost, tedy po ratifikaci v 25 zemích.
NÁBOŽENSTVÍ: Ztroskotaly pokusy zařadit zmínku o křesťanské minulosti Evropy.
OBRANA: Zahrnuto ustanovení o povinné pomoci v případě napadení a zvláštní klauzule o solidární pomoci v případě teroristického útoku.
PRÁVA OBČANA: Občanům EU přiznává mj. petiční právo k EP. Novinkou je zásada participativní demokracie, podle níž se EK musí zabývat návrhem zákona, pokud ho předloží aspoň milion lidí. Charta základních práv (z prosince 2000) zahrnutím do ústavy získává právní závaznost.
PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA: EU získá právní subjektivitu. Dosud je unijní právo legislativou Evropských společenství (ES).
PŮSOBNOST UNIE - Ústava konkrétně vymezuje oblasti, jež spadají pod výhradní pravomoc EU, členských států či jsou sdílené. Ostatní oblasti spadají do působnosti členských států.
ZMĚNY ÚSTAVY - Evropské radě (tedy summitu EU) se povoluje měnit hlasovací pravidla ve třetí části ústavy, a to jednomyslně, s výjimkou obranné a vojenské sféry. Kterýkoli národní parlament se může předem proti takovému rozhodnutí postavit a zmařit ho.
ZESÍLENÁ SPOLUPRÁCE - Ústava stanoví podmínky, za nichž může pod hlavičkou EU pokračovat v integraci pouze skupina zemí. Hlavní podmínkou je jednomyslné povolení Radou EU.
Haló noviny, 27. 10. 2004