Vensterparti vyzývá sociálně-demokratickou vládu

Švédská levicová strana se rozhodla na svém sjezdu pro jasný levicový kurz. Nový předseda levicové strany Lars Ohly chce bojovat za třicetihodinový týden a vyzývá tím vládnoucí sociálně demokratickou stranu.

„Krásnější úkol nemůžeme jako švédští socialisté dostat,“ dojímal až k slzám minulý pátek ve stockholmském Lidovém domě shromážděné delegáty sjezdu levicové strany. Před tím byl sedmačtyřicetiletý poslanec Říšského sněmu zvolen novým předsedou strany 195-ti hlasy z 225-ti. Jeho protikandidátka, jež náležela k umírněnému křídlu, Alice Aströmová, obdržela jen 30 hlasů. „Opět pozvedneme klasické požadavky dělnického hnutí“, řekl Ohly nakonec ve své děkovné řeči. Tím nepřímo oznamuje tvrdší kurz své strany proti menšinové vládě Görana Perssonce.

Práce pro všechny - to je cíl levicové strany. Sociálně-demokratická politika, jež může být spokojena svým snížením nezaměstnanosti na 4%, od něj však uslyšela jasné odmítnutí. Sociální demokraté, jež jsou závislí na podpoře levicové strany a zelených v parlamentu, reagovali na Ohlyho řeč podrážděně. Sociálně-demokratický generální sekretář Stjernkvist vidí u malé strany, jež se cítí kráčet kupředu, především zastaralé myšlení. Strana se podle něj vyvíjí nazpátek. Stjernkvist tím naráží na fakt, že se delegáti levicové strany o víkendu rozhodli k jasnému obratu doleva. Nový šéf strany náleží k tzv. tradicionalistům, sám sebe však označuje za komunistu. Před televizními kamerami Ohly vyhlásil v dlouhodobém horizontu požadavek zestátnit bankovní sektor a centrální průmyslové podniky, stejně jako lesní hospodářství. Tak rychle, jak je možné, by měli být lépe vydělávající ještě více než dnes zdaněni, a naproti tomu by se neměly zkracovat příspěvky sociálního státu a jeho další vymoženosti, jako např. ochrana matek a otců.

Kongres strany se navíc vyjádřil pro drastické zkracování práce, jež má strana požadovat. Jen 6 hodin mají švédští pracující denně strávit ve svém zaměstnání při stejné mzdě. Tato otázka má podle delegátů nejvyšší prioritu a měla by být již při nejbližších jednáních s Perssonsovu vládou požadována. Odmítnutí spolupráce se sociálními demokraty ovšem není v nejbližší době plánováno, přestože to více delegátů na sjezdu požadovalo. Zprávy tisku o tvrdém boji mezi tradicionalisty a reformátory v rámci strany se Lars Ohly snažil oslabit. „Levicová strana nebyla ještě nikdy takovým jednotným a sevřeným blokem“, říká. A přestože stále existují rozdíly mezi jednotlivými proudy, demonstrativně objal svou protikandidátku Alici Aströmovou, která se mj. distancovala od komunismu a odmítla zestátňování průmyslu. Předtím bylo křídlo reformátorů jasnou většinou delegátů vytlačeno na okraj. Alternativní návrh z programu strany, jež byl předložen reformátory, byl odmítnut a ve dvacetičlenném předsednictvu strany byl zvolen jen Strig Henriksson jako vyprofilovaný reformátor. Aströmová se musí v budoucnu spokojit jen s pozicí místopředsedkyně.

Řada delegátů se domnívala, že předseda, jež se bezstarostně označuje za komunistu, odradí mnoho voličů. Vedoucí kandidát levicové strany v evropských volbách 14. června Jonnas Sjösted tuto kritiku přesto odmítl a předpověděl nárůst hlasů pro levicovou stranu. Dvacet procent a tedy 4 křesla chce Sjöstedt obdržet při volbách do evropského parlamentu. Ve svých požadavcích nejdůležitějších cílů v evropské politice požaduje strana především rovné podmínky pro ženy v boji proti sociálnímu dumpingu a v neoliberální politice deregulace. Mezinárodní solidaritu a spravedlivou obchodní politiku, stejně jako lidskou politiku pro azylanty a utečence. Dlouhodobým cílem levicové strany zůstává přesto i po Stockholmském sjezdu vystoupení z EU.

Bernd Parusel, Stockholm
Neues Deutschland, 24. 2. 2004, str. 7

přeložil Stanislav Holubec 4. 3. 2004