Podobně jako v pravé části extremistické scény lze i na její levé straně rozlišit dva základní směry: anarchoautonomní hnutí vycházející z anarchismu a více či méně dogmatický proud, založený na ideologii marxismu-leninismu.
V roce 2003 se čeští anarchoautonomové soustředili hlavně na protesty odmítající vojenský zásah USA v Iráku. Na internetových stránkách vyzývali své sympatizanty k radikálnějším přímým akcím, včetně sabotáží, nesetkali se však s ohlasem. Ve srovnání s protesty v západní Evropě byly jejich demonstrace početně malé, nevýrazné a proběhly bez zájmu veřejnosti. Pokud k některým pokusům o radikalizaci přece jen došlo, byly namířeny zejména proti ideologickým nepřátelům z opačného pólu extremistického spektra.
Souhrnně lze konstatovat, že projevy a aktivity anarchoautonomů provázel v roce 2003 pokračující útlum, který je důsledkem rozdrobenosti hnutí i nedostatku silných vůdčích osobností. Jistou roli zde pravděpodobně hraje i generační problém a v budoucnu proto nelze vyloučit znovuoživení a případnou radikalizaci.
Mnohem hlasitěji než anarchoautonomové se z levého břehu extremistů ozývaly marxisticko-leninské skupiny, které se velmi čile zapojily do rozvoje a posilování mezinárodní spolupráce. Nejviditelnější byla jejich účast na druhém antiglobalizačním Evropském sociálním fóru (ESF) v Paříži, kde se setkávají různé levicové, zejména trockisticky a komunisticky orientované skupiny. Na jednání fóra přijeli z ČR zástupci Socialistické solidarity (SOCSOL), Revoluční mládeže (REVO) a Socialistické organizace pracujících (SOP). Mezi přítomnými byli i zástupci Komunistického svazu mládeže (KSM), Strany demokratického socialismu (SDS) a KSČM, která aktivitám ESF poskytuje propagační a finanční podporu.
Účast českých zástupců na ESF následně vyústila v listopadové pražské jednání, kde se reprezentanti některých skupin z českého levicového spektra shodli na uspořádání konference o vytvoření společné platformy s pracovním názvem Iniciativa za sociální fórum. Jako svůj cíl si Iniciativa uložila oslovit s nabídkou spolupráce mj. i politické strany, ekologická hnutí a odbory.
Česká účast v mezinárodním tzv. sociálním hnutí je převážně v režii trockistické ultralevice. Anarchoautonomové se do sociálních fór nezapojují a spíše se zaměřují na antiautoritářskou část antiglobalistické scény.
V průběhu minulého roku byl mezi některými skupinami vycházejícími z marx-leninské ideologie zaznamenán určitý příklon k radikálním tendencím. Příkladem mohou být zejména mladí lidé z KSM, kteří zastávají většinou rigidní ideologické postoje. V jejich prostředí vznikly veřejně publikované apely ke zvýšení revolučnosti KSČM. V zájmu větší akceschopnosti komunistického hnutí mj. požadují sjednocení parlamentní KSČM, Štěpánovy Komunistické strany Československa a Zifčákovy Komunistické strany Československa-Československé strany práce.
Celá výroční zpráva BIS zde - 13. 10. 2004