Prvomájový průvod neofašistů středem Prahy vyvolává řadu diskusí. Záležitost má dva aspekty: legální a politický. Pokud jde o právní pohled na celou záležitost, jsem přesvědčen, že se policejní orgány dopustily řady vážných pochybení. Podle zpráv z tisku policie umožnila organizátorům shromáždění na Střeleckém ostrově kontrolovat průkazy účastníků a pomáhala jim, aby bránili v přístupu na místo shromáždění anarchistům. Tím policisté napomáhali nezákonnému jednání. Ohlášené veřejné shromáždění se tak totiž změnilo v soukromou akci na veřejném prostranství, tj. v nepovolený (a zajisté také nezaplacený) zábor veřejného prostranství. Policie se zde tedy přímo podílela na spáchání přestupku proti § 48 přestupkového zákona. Policie nezabránila přípravě neohlášeného pochodu centrem města, naopak se víceméně podílela na této přípravě. V té době jsem přecházel po mostě směrem od Kampy k Národnímu divadlu. Také v dalších fázích se policisté (nikoliv řadoví, ale velící důstojníci) s organizátory pochodu viditelně dohadovali, aniž by bylo možno pozorovat jakýkoli nesoulad nebo rozpory mezi nimi. Útok policejních sil směrem do Národní třídy nebyl útokem proti vandalismu. Měl jsem sám možnost dění pozorovat z protější strany chodníku a rozhodně nelze říci, že by mu bezprostředně předcházely jakékoli vandalské činy nebo útoky proti policistům.V průběhu svého pochodu účastníci průvodu pod ochranou dvojitého policejního kordonu opakovaně hromadně skandovali hesla jako Sieg heil, Bílé Čechy, nemluvě o dalších výkřicích na adresu antifašismu nebo na adresu ústavních činitelů. Nešlo tedy o žádné excesy jednotlivců. Policie tedy asistovala při opakovaném páchání trestných činů, a dokonce poskytovala pachatelům po celou dobu ochranu. Z politického hlediska sobotní pochod a reakce některých pravicových politiků jasně ukazují na reálnost hrozby fašismu u nás.
Jiří Hudeček, 17. 5. 1999