Světové finanční trhy a americká veřejnost jsou otřeseny dalším finančním skandálem. Po prosincového krachu mamutí energetické společnosti Enron přichází v tomto týdnu zpráva, že společnost WorldCom (americký "telekom") vykazovala v průběhu roku 2001 a začátkem tohoto roku místo ztráty zisk. Uvedla tím v omyl finanční investory a připravila je patrně asi o 3,9 miliardy dolarů.
Událostí se už zabývá Komise pro cenné papíry a burzy, v blízké budoucnosti bude celá záležitost nepochybně předmětem jednání amerických soudů. Nemá cenu se proto věcí bez znalosti detailů zabývat a počkejme si na jejich závěry v rovině ekonomické a právní. Kauza se však dotýká i oblasti politické ekonomie, což se projevilo i diskusí na stránkách Haló novin. Jednou z otevřených otázek se stalo i Marxovo pojetí koncentrace kapitálu, zda měl či neměl pravdu, že se bude majetek hromadit ve stále menším počtu rukou.
Pokud jde o koncentraci kapitálu a Marxovy předpovědi - měl i neměl podle nás pravdu současně. Problém souvisí s výrokem jednoho čtenáře, že "v relativním vyjádření byl kolem r. 1900 kapitál koncentrovanější než dnes". Kapitál tou dobou využíval svého výtvoru - národních států - a v jejich RÁMCI posiloval. Proto a JENOM proto docházelo k postátňování celonárodních akciových společností v SOULADU s představami Marxe. Ten trend byl celosvětový - nejen násilně v SSSR, ale vezměme si Evropu nebo americký New Deal.
Pak ale kapitál zjevně narazil na HRANICE národních států v obou smyslech tohoto slova a zahájil 50 let trvající období deetatizace (někde evolucí, jinde revolucí). Nutně to bylo období, kdy KLESALA koncentrace kapitálu, protože řízená deetatizace probíhala většinou parcelováním.
Námitka proti Marxovi proto není relevantní, změnil se totiž významně charakter způsobu produkce a směny; kdyby byl naživu, jistě by se vyjádřil ke globalizaci současného světa jako k nové epoše, v jejímž RÁMCI bude opět docházet ke koncentraci kapitálu.
Zároveň ale (a to Marx nečekal a tam udělal chybu) nutně musí vzrůstat aktivní podíl lidí na rozhodování, ke kterému jsou lidé kapitálem NUCENI. Tento proces EMANCIPACE člověka (nejen politické, ale i ekonomické) bude nutně působit proti koncentraci kapitálu, takže v každém období života kapitálu s relativně neměnnými vnitřními i vnějšími podmínkami bude koncentrace kapitálu stoupat v prvním přiblížení limitně k nějaké hodnotě, která ale bude vždy nižší než 100%.
Milan Neubert, 30. června 2002