Dostali jste už taky od sociálních demokratů pozvánku na jejich prezidentské referendum? Já ano, bylo v sobotní příloze Práva. Nechci hádat, kolik lidí se tohoto "srandareferenda" zúčastní, ale nakonec to ani není podstatné. Jeho výsledek stejně pro vedení ČSSD závazný nebude.
Miloš Zeman je sice na seznamu kandidátů, ale před několika dny jasně prohlásil, že by se "ucházel o prezidentský úřad jen v případě, že by první parlamentní volba neuspěla a musela se opakovat". V přímých prezidentských volbách by prý dokonce nekandidoval vůbec. Jeho souhlas s uvedením na seznam potenciálních kandidátů za ČSSD je s tím vším zdánlivě v rozporu.
Udělejme si teď v duchu malý výlet do budoucnosti. Představte si, že je po prvním neúspěšném kole prezidentských voleb. Zeman se ho podle plánu nezúčastnil. Nyní je navržen pro druhé kole. Není podstatné, jestli ho navrhnou sami "socdemáci". Úplně klidně to může být společný návrh ODS+KSČM. Obě strany by pro takovou variantu mohly mít své důvody. Nebo ne? Pak by ovšem úplně stačilo jen pár hlasů z ČSSD. Ale jak říkám, je to jen v duchu...
S čím vlastně Zeman do prezidentských voleb jde? Budoucí prezident by podle něj neměl sám formulovat domácí či zahraniční politiku a stavět se jakkoliv proti vládě a parlamentu. Určitě by prý neměl vytvářet hradní strany, ani vylučovat strany jiné, zejména parlamentní. Neměl by překotně udělovat milosti, amnestie, vetovat zákony, či bez konzultace jmenovat ústavní soudce nebo guvernéra ČNB. Měl by naopak vytvářet prostor pro dialog mezi všemi parlamentními stranami bez výjimky a působit přitom jako moderátor. Měl by udělovat milosti na doporučení a po kontrasignaci ministra spravedlnosti, nikoliv premiéra, který ví o věci stejně málo jako prezident. Měl by podporovat "ostrovy pozitivní deviace", tj. odchylky od průměrnosti.
Necháme se překvapit.
Milan Neubert, 21. října 2002