Vstup ČR, Polska a Maďarska do NATO považujeme za důsledek přeměn v Evropě po pádu berlínské zdi, který je v těchto zemích prezentován především jako důležitá pojistka jejich vnitřní transformace po r. 1990. Postoje k NATO současné vlády proto hodnotí a interpretují jako výraz vztahu k této transformaci a souvisejícím vnitropolitickým přeměnám a jako odraz negativního postoje k vlastní minulosti v období Varšavské smlouvy.
Spolu s rozšiřováním NATO se přitom chystá i jeho vnitřní proměna, nové definování jeho role ve světě a strategie pro 21. století. Velmi nás znepokojuje, že stratégové NATO se snaží stále častěji vytlačovat z řešení bezpečnostních otázek světové i regionální orgány kolektivní bezpečnosti (OSN, OBSE) a že vážně uvažují o vojenských zásazích NATO po celém světě bez ohledu na stanoviska těchto orgánů, včetně Rady bezpečnosti OSN. Tento postoj je navíc nebezpečně zhoršován "dvojím metrem" NATO, který se dnes nanejvýš názorně projevuje ve vztahu k Turecku a Srbsku a k řešení obdobného národnostního problému v těchto zemích. Tyto tendence v NATO a jejich možné důsledky pro občany našeho státu nás vážně zneklidňují.
Také proto považujeme za zásadní chybu, že ke vstupu naší republiky do NATO nebylo uspořádáno referendum. Nesdílíme euforii, šířenou některými sdělovacími prostředky, že vstupem do NATO "jsme překonali všechna česká traumata tohoto století" a vyřešili bezezbytku naši bezpečnost. Nemáme přitom na mysli historické reminiscence, ale především současnou strategii NATO a jeho (a od 12. 3. i náš) další možný vývoj ve světě, který zůstává rozdělen a rozdírán hlubokými společenskými i mocenskými rozpory.
Naší vizí budoucnosti je svět prosperujících, svobodných a demokratických národů, jehož principem bude vzájemná spolupráce a kolektivní bezpečnost, nikoliv prosazování velmocenských ambicí a zájmů jedněch na úkor druhých. Jsme přesvědčeni, že tato vize je v zásadě uskutečnitelná a že integrovaná Evropa může zaujmout důstojné místo v takovém světě. Proto se zasazujeme o zásadní reformu NATO v tomto duchu - jednou z cest k tomu by, podle našeho názoru, bylo i jeho rozšíření o další východoevropské země včetně Ruska a jeho přeměna z "výběrového" vojenského paktu na všeobecný regionální systém kolektivní bezpečnosti.
20. 3. 1999