Prvního května r.2004 se ČR jako devět dalších evropských států stává členskou zemí EU. Tím jejím občanům automaticky vzniká občanství EU a tudíž i právo volit své zástupce do EP. V médiích a odborné literatuře bývá toto nebývalé rozšíření EU označováno za „velký třesk“ ve vývoji Evropy. Tato událost zásadním způsobem rovněž ovlivní další rozvoj i naší republiky, každého našeho občana. EP patří k pěti klíčovým institucím EU. Proto čím více vlivu v něm získáme, tím lépe budeme moci prosazovat a obhajovat zájmy ČR. A to bude do značné míry záležet na schopnostech zvolených českých europoslanců. Volby do EP se konají ve všech 25 členských státech od 10. do 13. června. Protože v rámci EU zatím neexistuje jednotný volební systém, v každé členské zemi se volby konají na základě místních tradic a ústavních pravidel. Funkční období EP je pětileté, letos zvolení europoslanci budou svůj mandát vykonávat do r. 2009.
EU letos dovrší 52 let. V r. 1952 ji založila v podobě montánní unie tzv. „šestka“ - Francie, Italie, Belgie, Holandsko, Lucembursko a SRN. Za dobu své existence se EU po pěti vlnách rozšiřování (1973, 1981, 1986, 1995, 2004) zvětšila o 19 států - z 6 na 25.
EP je o šest let mladší než EU. Vznikl v r. 1958 v souvislosti s prohloubením integrace „šestky“ a ustavením dalších jejích společenstvích - Euroatomu a EHS. EP byl tehdy ale jen poradním orgánem a europoslanci byli pouze jmenováni národními parlamenty členských států. Teprve po dalším prohloubení a prvním rozšíření ES o Velkou Británii, Irsko a Dánsko se v r. 1979 konaly první přímé volby do EP. Od té doby se odehrály ještě čtyřikrát a vždy po dalším územním rozšíření a zvýšení počtu občanů EU: 1984 po přijetí Řecka, 1989 po začlenění Španělska a Portugalska, 1994 po připojení NDR k SRN, 1999 po vstupu Švédska, Finska a Rakouska. Proto se po každé volil jiný počet europoslanců : r. 1989 - 518, r. 1994 - 567, r. 1999 - 626. V letošních šestých eurovolbách bude po přijetí ČR, Estonska, Kypru, Maďarska, Malty, Litvy, Lotyšska, Polska, Slovenska a Slovinska voleno již 736 europoslanců. Jeden připadá v průměru zhruba na 600.000 obyvatel EU. Šesté volby do EP jsou tak výsledkem a názorným projevem dlouhodobého prohlubování a rozšiřování EU.
Přidělování počtu poslaneckých mandátů jednotlivým členským státům bylo po každé složité a konfliktní, což souvisí s tzv. demokratickým deficitem EU, o čemž si pohovoříme na jiném místě. Přihlíží se ke dvěma faktorům - k počtu obyvatel a k principu ochrany malých států. Tak na jedno poslanecké křeslo v r.1999 připadlo v Německu 829 tis. občanů, ve Španělsku 616 tis., v Irsku 249. tis. a v Lucembursku 71. tis. V odborné literatuře to bývá označováno za projev pozitivní diskriminace malých a středních zemí.
ČR bylo původně přiděleno 20 mandátů. Po složitých diplomatických jednáních nakonec budeme volit 24 českých europoslanců, což je mezi 3 a 4 % z celkového počtu poslanců EP, zatímco na celkovém počtu obyvatel EU se ČR podílí cca 2 %. Na jednoho europoslance tak u nás zhruba připadá 250 tis. voličů. Na rozdíl od našich sněmovních voleb celé území ČR tvoří jediný volební obvod. Proto volební subjekty mohou sestavit pouze jedinou kandidátní listinu a hlasy se budou sčítat dohromady za celou ČR. Kdo může volit, kdo může být zvolen, jak je to s preferenčními hlasy, jak má vypadat kandidátní listina, kdo ji podává, kde získat náhradní voličský doklad, jak se budou sčítat hlasy upravuje v ČR zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do EP (viz internetovou stránku Ministerstva vnitra : http://www.mvcr.cz/volby/ep.html)
Vladimír Seidl, 19. 4. 2004