Současná struktura EU je výslednicí jejího vnitřního
prohlubování a vnějšího rozšiřování. Dlouhou řadu dílčích změn dovršila v roce
1992 tzv. Maastrichtská smlouva o EU, která se stala – jak se píše v úvodní
hlavě - „novou etapou v procesu vytváření stále užšího svazku“ mezi jejími
členy. Dotkla se prakticky všech stránek organizace a fungování EU, mj. zavedla
občanství EU, rozšířila pravomoce Evropského parlamentu a zpřehlednila základní
ustanovení o EU. Mluví se proto o „Maastrichtském chrámu“
(klikněte na obrázek vpravo),
skládajícího se ze stavebních kamenů (členských států) a tří pilířů
společných politik (soubor cílů, institucí, vazeb, mechanismů a prostředků),
zastřešených Radou EU. Ta je obtížně politologicky definovatelným grémiem
hlav států a předsedů vlád členských států EU. Schází se pravidelně 2 - 3 krát
ročně. Ač v právním smyslu není orgánem EU. přísluší jí prakticky veledůležité
funkce při rozhodování o dalším prohlubování a rozšiřování EU.
V čele EU je pět hlavních orgánů (parlament, rada, komise, Soudní a Účetní dvůr) a několik orgánů poradních (Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Investiční a Ústřední banka).V systému institucionální struktury EU jsou jednotlivé složky moci (zákonodárné, výkonné a soudní) vykonávány rozdílnými orgány. Nelze klást rovnítko ani mezi parlamentem EU a parlamenty členských států, ani mezi Komisí a národními vládami, protože na EU nebyly přeneseny všechny prvky státní svrchovanosti. Navíc, orgány EU při výkonu této dílčí svrchovanosti nespolupůsobí, jak je tomu v případě národních vlád a parlamentů členských států. V zákonodárné činnosti má rozhodující slovo Rada. Výkonná moc přísluší EU pouze v jednotlivých sektorech. Realizace práva EU je převážně záležitostí členských států. Tím je role Komise jako „vlády EU“ kompetenčně omezena.
Evropský parlament (EP) postupně získal všechna práva, která mají národní parlamenty. Podílí se na legislativní moci, má jisté rozpočtové pravomoce, rozpočet jako celek podléhá jeho souhlasu, rovněž má tzv. pravomoc demokratického dohledu nad výkonnou mocí, hraje hlavní roli při jmenování Komise, které může vyslovit nedůvěru a tak ukončit její činnost. Podrobněji viz další stať. Rada EU má rozhodovací pravomoce, exekutivní kompetence a současně koordinuje národní politiky. Každý členský stát v ní má jednoho zástupce na úrovni ministra. Vedle všeobecné rady složené z ministrů zahraničí, zasedají střídavě rady pro jednotlivé odborné oblasti, např. zemědělskou. Znamená to, že Rada EU nemá stále stejné personální a odborné obsazení. Její hlavní funkcí je hájit zájmy členských zemí, zároveň však má i všeobecnou rozhodovací kompetenci. Je to důkazem toho, že zájmy členských států v zásadě určují politiku EU a dominují nad zájmy EU jako celku. Ty prosazují především Komise a EP. V Radě se rozhoduje prostou či kvalifikovanou většinou, v některých případech jednomyslně. Mechanismus k dosažení konsensu v Radě EU je tak značně složitý. Komise (EK) zajišťuje fungování a rozvoj vnitřního trhu EU. Dále, zastupuje její společné zájmy navenek i uvnitř, proto má vlastní zastoupení jak ve všech členských státech, tak přes 120 delegací ve třetích zemích a mezinárodních organizací. EK má právo iniciativy v legislativním procesu EU, jakož i oprávnění podílet se na tvorbě, realizaci a kontrole práva EU. Je to kolegium 20 komisařů a komplex jím podřízeného správního aparátu, složeného z 24 generálních ředitelství a z dalších služeb horizontálně uspořádaných (např. tlumočnická). Pracuje v nich přes 15. tisíc osob, z toho asi 10% v jazykových službách. Komisaři jsou jmenování členskými státy po souhlasu EP na období 5 let, mají své kabinety a rezorty, za které odpovídají. V této souvislosti najdeme v literatuře úvahy, zda EK je „vládou EU“ či spíše „továrnou na myšlenky“. Mechanismy fungování orgánů EU názorně ukazují tabulky níže. Co se změní po velkém třesku si povíme v dalších statích.
EU či obrazně řečeno Brusel je na první pohled těžkopádný organismus s demokratickým deficitem a mocnou vrstvou byrokratů, bez výrazné vlastní identity, ale ve skutečnosti tato představa jen částečně vystihuje podstatu věci. Není pochyb, že SDS bude na české politické scéně a prostřednictvím Strany evropské levice podporovat kroky, které povedou ke zvýšení akceschopnosti a efektivnosti EU, jakož i k zavedení demokratických pojistek proti hrozbám všeho druhu, včetně byrokratrizace a tendence k nastolování bruselské nadvlády. Musíme mít na paměti, že EU stále nemá a ještě dlouho nebude mít ukončenou podobu a že v tomto směru mnohé bude záviset na kvalitě projednávané tzv. Euroústavy a na jejím uplatnění v reálné praxi EU.
Viz také sborník Evropská unie od A do Zet.
Vladimír Seidl, 24. 4. 2004