1.6. Poslání a běžné úkoly poslanců EP

Europoslanci jsou voleni od r.1979 a to ve všech členských státech najednou podle zásad poměrného zastoupení. Věková hranice pro kandidaturu do EP se v jednotlivých zemí liší, pohybuje se od 18 do 25 let. Jejich statut byl postupně upřesňován a zřejmě i v dalších letech dozná určitých změn, zejména v souvislosti s přijetím a praktickým uplatněním tzv. Euroústavy.

Europoslanec je v jakési trojroli. Je volen do EP v národním prostředí jako kandidát toho či onoho politického subjektu působícího v daném členském státu. Po zvolení se stává členem EP, jednoho z pěti klíčových orgánů EU, a zařazuje se do jedné z politických frakcí, působících v EP. Europoslanec by proto měl ve své práci zohledňovat jak národní zájmy své země a politické představy subjektu, na jehož kandidátce šel do voleb, i frakce EP, k níž se daný subjekt hlásí, tak i cíle, priority a politiku EU. A měl by také zůstat aktivním i na domácí politické scéně.

K povinnostem europoslanců patří především aktivní účast na práci plenárních zasedání EP, které se konají každý měsíc po dobu jednoho týdne ve Štrasburku, a na činnosti stálých a dočasných výborů, jež se scházejí v Bruselu jednou měsíčně na jeden nebo dva dny. Kromě toho se zapojují do práce té či oné frakce politických stran. V tomto volebním období v EP působí 8 frakcí (viz další stať). Obsah plenárních zasedání vyplývá především z úkolů a práv EP v politické, kontrolní, rozpočtové a legislativní oblasti (politické debaty, odpovědi na petice, podávání interpelací směrem k Radě EU a EK, účast na sestavování rozpočtu a legislativních aktech, volba ombudsmana, hlasování o důvěře EK apod.). Výbory připravují návrhy rozhodnutí a stanoviska výborů k materiálům EK, k nimž se parlament musí vyjádřit. Na základě maastrichtských dohod může EP zřizovat i vyšetřovací výbory.

Stálé výbory EP:

Připomeňme si ještě jednu skutečnost. Značná část aktivity europoslanců se odehrává v kuloárech, v rozžhaveném prostředí různých lobbyistických skupin.

Poslanci EP v současnosti dostávají stejný plat jako poslanci jejich národních parlamentů. Tento plat je vyplácen každým členským státem a EP jej dorovnává o příspěvky na cestování a asistenty. Plat poslancům může být krácen, pokud se nezúčastňují pravidelně plenárních zasedání EP.

Vladimír Seidl, 25. 4. 2004