Pojem eurodiskuse používáme ve dvou významech, čímž zdůrazňujeme, že Evropa a EU jsou dva rozdílné pojmy. V širším historickém kontextu eurodiskusí rozumíme hledání ideálního projektu sjednocení všech geopolitických a etnokulturních složek Evropy bez válek, hledání, které probíhalo po celá staletí až po dnešek a stále není u konce. Dopracovalo se k řadě návrhů a po 2. světové válce i k několika institucionálním řešením: NATO, ZEU, Varšavská smlouva, RVHP, EU, ESVO, Rada Evropy apod. V užším slova smyslu pod pojmem eurodiskuse chápeme v ČR probíhající debaty o různých aspektech existence, vývoje a fungování EU, včetně vstupu ČR do EU. Eurodiskuse se stala od samého počátku jednak formou řešení aktuálních problémů evropské integrace, jednak politickou arénou, politickým nástrojem střetu různých subjektů o charakter EU a o pozice v jejích institucích.
Intenzita, obsahové zaměření a průběh eurodiskuse se mění v závislosti na celkové situaci v Evropě a ve světě, na aktuálnosti řešených problémů v EU a v zúčastněných zemích. Ke stálým, hlavním a nejkonfliktnějším tématům naší eurodiskuse patří hodnocení společenské podstaty, reálného stavu a perspektiv EU. Stojí v ní proti sobě stoupenci a odpůrci nejen EU, ale i jejích vazeb na USA a NATO, představitelé různých společenských sil, pro něž je zápas o EU pokračováním vnitropolitického souboje o podobu sociálního státu, o ekologické otázky, demokracii, národní zájmy a bezpečnost v rámci národního státu. V ČR dělící čára sice do určité míry probíhá napříč politickými stranami a sociálními skupinami, ale hlavní typy postojů jsou obsaženy v dokumentech a politice čtyř parlamentních stran - ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM - a představitelů neosocialistických a neonacionalistických proudů. Podle bývalého velvyslance EU v ČR Romano Cibriana „poměr mezi různými názorovými tendencemi nevybočuje z normálu ve srovnání s ostatními zeměmi“.
Eurodiskuse po česku se do značné míry takřka všeobecně vyznačuje
V české eurodiskusi navíc téměř zcela chybí dvě závažná témata - důsledky masivní konfrontace EU se slovanským světem a geopolitické souvislosti rozšiřování EU jak směrem k hranicím SNS vedeného Ruskem, tak po případném přijetí Turecka do hlubin islámského světa čelícího strategickým zájmům USA, tj. chybí analýza rizik vstupu EU do postkomunistického labilního prostoru a do neuralgické zóny regionálních konfliktů a ropných nalezišť na Blízkém Východě.
Na základě rozboru české eurodiskuse jsme dospěli k závěru, že EU nepředstavuje ani peklo, ani ráj, nelze ji vtěsnat jen do jednoho rámce globalizovaného kapitálu, není ani „národožroutem“, ani černou dírou „sociálna“, naopak, je neobvyklým, troufalým projektem společenského pokroku strategického významu s řadou nebezpečných rizik i obrovských šancí, které je nutno poznávat, zkoumat, vyhodnocovat a řešit. Jak? Viz dále.
Vladimír Seidl, 20. 4. 2004