A. Informační blokáda a diskriminace neparlamentních stran a hnutí v českých sdělovacích prostředcích ohrožuje svobodu a demokracii v ČR
Protestujeme proti systému podávání informací, který je manipulován nejbohatšími stranami a nadnárodními společnostmi.
Především před volbami by hromadné sdělovací prostředky měly informovat o všech kandidujících subjektech tak, aby si lidé měli možnost skutečně svobodně vybrat. Měly by zajistit všem stejným prostor, stejné možnosti prezentovat myšlenky a návrhy předkládané voličům. Bez zajištění této rovnosti podmínek nejsou dosaženy minimální nezbytné předpoklady pro skutečnou demokracii.
Pokládáme za diskriminační skutečnost, že parlamentní strany, které v minulých parlamentních volbách získaly dohromady pouhých 64% hlasů oprávněných voličů, zabírají ve hromadných sdělovacích prostředcích přes 98% prostoru, věnovaného všem kandidujícím stranám a hnutím. Oproti tomu necelých 1,5% prostoru je věnováno kandidujícím mimoparlamentním stranám a hnutím, které dokázaly při posledních volbách získat dohromady více než 11% odevzdaných hlasů. Dalších asi 25% oprávněných voličů se voleb nezúčastnilo, protože se nedozvěděli o nikom, koho by mohl podpořit. V naší zemi tedy žije kolem 36% občanů, jejichž názory nejsou ve sdělovacích prostředcích prakticky vůbec prezentovány a kteří tak opět nebudou mít šanci se ze sdělovacích prostředků dozvědět o existenci skutečně pestré programové politické nabídky neparlamentních stran, ucházejících se ve volbách o jejich podporu.
B. Protiústavní podvodný volební zákon, namířený proti otevřenosti politického systému a proti pravidlům rovné soutěže mezi politickými stranami (v politické a ekonomické rovině)
Současný nespravedlivý, dokonce už i podle presidenta V. Havla mafiánský politický systém je zakonzervován ve své negativní dokonalosti a uzavřenosti před každým pokusem do něj zvenčí vstoupit - nejenom tvrdou cenzurou v polistopadových sdělovacích prostředcích, ale především podvodným a protiústavním volebním zákonem. Jeho podvodnost a protiústavnost spočívá na těchto "osvědčených" zásadách:
1) Pětiprocentní bariera pro vstup do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Zatímco podle všech dosud známých matematických a logických pravidel je pro získání jednoho mandátu ve dvěstěčlenné sněmovně potřeba získat ve volbách 0,5% odevzdaných hlasů, naši současní "demokratičtí" poslanci "postkomunistické Národní fronty" tuto hranici zvýšili pro nás, pro občany a daňové poplatníky, desetinásobně - tj. na 5% hlasů! Tím je porušena ústavní zásada poměrnosti, která říká: Kolik procent hlasů strana ve volbách získá, tolik procent poslanců bude v dolní komoře parlamentu mít.
2) Finanční bariera vstupní (tzv. NEVRATNÝ "volební příspěvek", zavedený parlamentními stranami místo Ústavním soudem zrušených volebních kaucí)
Tato protiústavní finanční bariera ostře diskriminuje ve volební soutěži o hlasy voličů všechny nové nebo malé politické strany a hnutí, které si nenakradly v procesu podvodné privatizace národního majetku a které nepobírají, na rozdíl od parlamentních stran, stamilionové podpory z peněz daňových poplatníků.
3) Finanční 1,5% bariera povolební
Tato parlamentem uzákoněná diskriminace zrušila Ústavou ČR zaručenou rovnost hlasů, tentokrát už i ve finanční oblasti. Zatímco některé hlasy přinesou určitým politickým stranám po 100,- Kč do jejich rozpočtu plus každoroční vysoký státní příspěvek na jejich další činnost, za jiné hlasy nedostanou určité strany ani korunu. Tato protiústavní diskriminace znemožňuje menším nebo novým politickým stranám, které ve volbách nedokázaly překonat zde uvedené diskriminační bariery a nezískaly alespoň 1,5% hlasů, přežít do dalších voleb a posílit v nich dosažené volební výsledky.
Tento protiústavní princip, prosazený parlamentními stranami, odmítl nakonec i Ústavní soud ve své současné praxi. Hnutí Nezávislí, zastoupené předsedou ing. Jiřím Horákem, prosadilo u Ústavního soudu průlomové rozhodnutí, když za svůj volební výsledek, který nedosáhl zákonem stanovených 1,5% odevzdaných hlasů, dokázalo vysoudit za každý odevzdaný hlas odpovídající finanční částku.
C. Zneužívání zákona o politických stranách
Současné znění zákona o politických stranách [č. 424/1991 Sb.] umožňuje pod záminkou nesrovnalostí ve výročních zprávách o hospodaření jeho zneužívání vůči stranám a hnutím, které nejsou zastoupeny v parlamentě. O přijetí zprávy (a tedy také o podání návrhu na pozastavení činnosti strany) totiž rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, resp. její rozpočtový výbor, který může zprávu na základě drobných formálních nedostatků odmítnout, aniž by zákon ukládal povinnost nejprve příslušnou stranu vyzvat k nápravě zjištěných chyb. "Rozhodčími" v politické aréně jsou tak parlamentní strany a ty na demokratické politické soutěži nemají žádný zájem.
Proto se ani mnohamilionové dluhy, nepřiznané sponzorské dary či pochybní a zemřelí sponzoři v zahraničí nikdy nestaly důvodem pro návrh na pozastavení činnosti žádné z parlamentních stran. Naproti tomu drobná formální opomenutí nebo jednodenní zpoždění při podání výroční zprávy jsou již po několik let vítanou příležitostí pro zastrašování mimoparlamentních stran. Tento "nerovný metr" vynikne, zejména uvědomíme-li si, že na činnost parlamentních stran (a tedy také na kvalitu jejich účetnictví a administrativy) příspívají všichni občané (včetně jejich nevoličů) každoročně stamiliony korun.