Tváří v tvář neoliberální globalizaci potřebujeme více a více Evropy. Ale Evropa, budovaná materiálně, není tou Evropou, kterou evropské národy potřebují.
Tahle Evropa je založena na jediném principu: na kapitalistickém trhu a volné soutěži. To je důvod, proč jsou pod palbou veřejné služby, proč roste pracovní doba, proč se zavádějí extrémní formy pracovní flexibilizace a kazualizace[1] a proč všude narůstá společenský úpadek. Dnešní Evropa je organizací „shora“, je výsledkem dohody mezi vládami a je zbavena vší reálné demokratické kontroly nad svými základními orgány, jako jsou Komise a Evropská centrální banka.
Evropské národy se s touto konstrukcí neidentifikují, jak také ukázaly nedávné evropské volby svou extrémně nízkou účastí.
Stavíme se proti evropské ústavní smlouvě, která má být podepsána v Římě 29. října 2004 a která vypadá jako institucionalizovaný orgán neoliberálních nařízení, ratifikujících současnou Evropu. Tato smlouva je pokračováním a prohloubením logiky smluv z Maastrichtu, Amsterodamu a Nice. Tržní ekonomika a volná konkurence se stávají „ústavním“ pilířem EU namísto práv a nové myšlenky plné zaměstnanosti s uznaným právem, a to v té samé době, kdy je všude cílem útoku penzijní a sociální systém, základní veřejné služby, kolektivní statky a přírodní zdroje. Tato smlouva obsahuje i proces další militarizace tím, že zřizuje evropskou doplňkovou armádu podřízenou NATO a že zvyšuje vojenské výdaje. Tato smlouva naopak neobsahuje jasné zavržení války jako prostředku mezinárodních vztahů. Odmítá rovnost práv pro lidi, žijící v Evropě, ale bez státní příslušnosti v rámci EU, a tak naše migrující bratry a sestry vystavuje extrémní administrativní represi. Navíc ještě tato smlouva vylučuje občany z rozhodovacích pozic.
Tato ústavní smlouva byla schválena bez široké konzultace a zapojení občanů a lidí žijících v EU, ačkoliv předvídá, že ji dalších 30 let nepůjde změnit.
Proto není tato Evropa naší Evropou. My, síly Evropské levice, stojíme o jinou Evropu.
To jsou důvody, proč si přejeme nové základy pro novou Evropu, ve snaze vymanit ji z nezabrzditelné nadvlády kořistného a válkychtivého finančního kapitalismu, Evropu schopnou se znovu vyrovnat se společenským pokrokem, demokracií, ekologicky udržitelnou společností, spoluprací mezi národy a především schopnou jednat ve prospěch míru a odzbrojení ve světě rozvráceném válkou a terorismem.
Stojíme o Evropu práv pro každého: právo na práci, právo na úctu k rozdílům, právo na občanství. Jsme pro Evropu posilující sociální záruky, bránící přírodu a životní prostředí, podporující kulturní rozdíly, respektující náboženskou identitu v rámci plně světských institucí a zavádějící genderovou demokracii.
Chceme Evropu založenou na právu na občanství pro všechny lidi žijící v Evropě. Chceme Evropu mezinárodní solidarity, v níž jsou všichni občané hlavními činiteli reálného ústavního procesu a kde mohou skutečně rozhodovat, jaká politika se bude provádět, a kde budou moci kontrolovat její provádění s plným ohledem na svou demokratickou účast.
Abychom takové Evropy mohli dosáhnout, musíme říci NE ústavní smlouvě, která má být podepsána 29. října.
Náš odpor je v naprostém rozporu s protievropskými silami reakce. Tyto síly odmítají Evropu, protože narůstají populistické, reakční a xenofobní nálady ve prospěch suverenity.
My chceme více Evropy. Chceme být více „Evropany“.
Z těchto důvodů požadujeme zamítnutí ústavní smlouvy. Říkáme NE zleva, rozcházeje se s neoliberálním systémem ve shodě se společenskými a politickými mobilizacemi protiválečných a protiglobalizačních hnutí. Toto stanovisko budeme podporovat v každé zemi, parlamentu a referendu.
Chceme začít diskusi o alternativě k současnému evropskému projektu. Myslíme si, že aby se řeklo NE smlouvě, je nutná široká mobilizace zdola, která odteďka zahrne evropské občany a začne akcemi plánovanými v blízké budoucnosti, jako jsou 30. říjen v Itálii, kde se bude konat demonstrace proti válce a za sociálně spravedlivou Evropu, nebo 11. listopad proti direktivě Komise EU o flexibilitě, či v následujících měsících demonstrace v Barceloně za odmítnutí smlouvy nebo za příznivých okolností londýnským Evropským sociálním fórem navržená demonstrace 19. března 2005 v Bruselu při příležitosti mezivládní konference.
Strana evropské levice, 25. říjen 2004
(dokument z jednání Rady předsedajících)
[1] Kazualizace je proces, při němž se zaměstnanost přesouvá od převahy plných a stálých pracovních úvazků k vyššímu poměru příležitostné práce. Je při něm negativně ovlivněna záruka práce a má následné efekty, které ovlivňují další aspekty společenského života, jako jsou schopnost nabývat majetku, věnovat se dalšímu vzdělávání, přispívat si na penzi či si dovolit soukromé zdravotní pojištění. (pozn. překladatele)