Tváří v tvář neoliberální globalizaci potřebujeme více a více Evropy. Ale Evropa, budovaná materiálně, není tou Evropou, kterou evropské národy potřebují.
Tahle Evropa je zaloena na jediném principu: na kapitalistickém trhu a volné soutěi. To je důvod, proč jsou pod palbou veřejné sluby, proč roste pracovní doba, proč se zavádějí extrémní formy pracovní flexibilizace a kazualizace[1] a proč vude narůstá společenský úpadek. Dnení Evropa je organizací shora, je výsledkem dohody mezi vládami a je zbavena ví reálné demokratické kontroly nad svými základními orgány, jako jsou Komise a Evropská centrální banka.
Evropské národy se s touto konstrukcí neidentifikují, jak také ukázaly nedávné evropské volby svou extrémně nízkou účastí.
Stavíme se proti evropské ústavní smlouvě, která má být podepsána v Římě 29. října 2004 a která vypadá jako institucionalizovaný orgán neoliberálních nařízení, ratifikujících současnou Evropu. Tato smlouva je pokračováním a prohloubením logiky smluv z Maastrichtu, Amsterodamu a Nice. Trní ekonomika a volná konkurence se stávají ústavním pilířem EU namísto práv a nové mylenky plné zaměstnanosti s uznaným právem, a to v té samé době, kdy je vude cílem útoku penzijní a sociální systém, základní veřejné sluby, kolektivní statky a přírodní zdroje. Tato smlouva obsahuje i proces dalí militarizace tím, e zřizuje evropskou doplňkovou armádu podřízenou NATO a e zvyuje vojenské výdaje. Tato smlouva naopak neobsahuje jasné zavrení války jako prostředku mezinárodních vztahů. Odmítá rovnost práv pro lidi, ijící v Evropě, ale bez státní příslunosti v rámci EU, a tak nae migrující bratry a sestry vystavuje extrémní administrativní represi. Navíc jetě tato smlouva vylučuje občany z rozhodovacích pozic.
Tato ústavní smlouva byla schválena bez iroké konzultace a zapojení občanů a lidí ijících v EU, ačkoliv předvídá, e ji dalích 30 let nepůjde změnit.
Proto není tato Evropa naí Evropou. My, síly Evropské levice, stojíme o jinou Evropu.
To jsou důvody, proč si přejeme nové základy pro novou Evropu, ve snaze vymanit ji z nezabrzditelné nadvlády kořistného a válkychtivého finančního kapitalismu, Evropu schopnou se znovu vyrovnat se společenským pokrokem, demokracií, ekologicky udritelnou společností, spoluprací mezi národy a předevím schopnou jednat ve prospěch míru a odzbrojení ve světě rozvráceném válkou a terorismem.
Stojíme o Evropu práv pro kadého: právo na práci, právo na úctu k rozdílům, právo na občanství. Jsme pro Evropu posilující sociální záruky, bránící přírodu a ivotní prostředí, podporující kulturní rozdíly, respektující náboenskou identitu v rámci plně světských institucí a zavádějící genderovou demokracii.
Chceme Evropu zaloenou na právu na občanství pro vechny lidi ijící v Evropě. Chceme Evropu mezinárodní solidarity, v ní jsou vichni občané hlavními činiteli reálného ústavního procesu a kde mohou skutečně rozhodovat, jaká politika se bude provádět, a kde budou moci kontrolovat její provádění s plným ohledem na svou demokratickou účast.
Abychom takové Evropy mohli dosáhnout, musíme říci NE ústavní smlouvě, která má být podepsána 29. října.
Ná odpor je v naprostém rozporu s protievropskými silami reakce. Tyto síly odmítají Evropu, protoe narůstají populistické, reakční a xenofobní nálady ve prospěch suverenity.
My chceme více Evropy. Chceme být více Evropany.
Z těchto důvodů poadujeme zamítnutí ústavní smlouvy. Říkáme NE zleva, rozcházeje se s neoliberálním systémem ve shodě se společenskými a politickými mobilizacemi protiválečných a protiglobalizačních hnutí. Toto stanovisko budeme podporovat v kadé zemi, parlamentu a referendu.
Chceme začít diskusi o alternativě k současnému evropskému projektu. Myslíme si, e aby se řeklo NE smlouvě, je nutná iroká mobilizace zdola, která odteďka zahrne evropské občany a začne akcemi plánovanými v blízké budoucnosti, jako jsou 30. říjen v Itálii, kde se bude konat demonstrace proti válce a za sociálně spravedlivou Evropu, nebo 11. listopad proti direktivě Komise EU o flexibilitě, či v následujících měsících demonstrace v Barceloně za odmítnutí smlouvy nebo za příznivých okolností londýnským Evropským sociálním fórem navrená demonstrace 19. března 2005 v Bruselu při příleitosti mezivládní konference.
Strana evropské levice, 25. říjen 2004
(dokument z jednání Rady předsedajících)
[1] Kazualizace je proces, při něm se zaměstnanost přesouvá od převahy plných a stálých pracovních úvazků k vyímu poměru příleitostné práce. Je při něm negativně ovlivněna záruka práce a má následné efekty, které ovlivňují dalí aspekty společenského ivota, jako jsou schopnost nabývat majetku, věnovat se dalímu vzdělávání, přispívat si na penzi či si dovolit soukromé zdravotní pojitění. (pozn. překladatele)