Rozhodne se nejpozději na velikonočním stranickém sjezdu v příštím roce, ale to může být pozdě. Protože do sněmovních voleb pak už bude zbývat málo přes rok.
Obě cesty jsou rizikové, avšak kvalita oněch rizik se zásadně liší. Otočí-li Škromach s Palasem oj sociálnědemokratického vozu do minulosti, patrně jednorázově vylepší preference své strany. Na vítězství to arciť stačit nebude, protože komunisty by v demagogické lásce ke „spodním deseti miliónům“ přetrumfnout nemohli. Možná však by to stačilo, aby se ČSSD stala nepostradatelným přívěskem v koalici s ODS. Krize ČSSD by se tak prohloubila a řešení nebezpečně odložilo. V sázce by se mohla ocitnout i sama existence sociální demokracie jako síly, se kterou je nutno počítat. Korýtka a pašalíky pro jistou množinu poslanců by však na čtyři roky byly zajištěny.
Bohuslav Sobotka a Stanislav Gross chtějí vést ČSSD do budoucnosti, to znamená do Evropy. Není to jednoduché v době, kdy sociální demokracie v celé Evropě hledá nový smysl své existence. V minulosti ho nenajde, protože obrazně řečeno, osmihodinový pracovní den vybojovali socialisté už dávno. Musí najít své místo ve světě, kde rozhoduje výkonnost, schopnost konkurovat, vzdělání a kde péče o méně úspěšné je samozřejmá, avšak nemůže být jediným pilířem sociálnědemokratické politiky. Bránu do Evropy tvoří maastrichtská rozpočtová kritéria a přijetí eura. To znamená dát do pořádku veřejné finance, zdravotnictví a připravit důchodovou reformu. Ostatně na tom se více méně shodlo i včerejší rokování šéfů koalice v Kolodějích.
Vydá-li se ČSSD cestou Sobotky a Grosse, bude muset polknout hořký léčebný dryák. Nejbližší sněmovní volby patrně s touto kúrou nevyhraje, mnoho poslanců se bude muset rozloučit s teplými pelíšky. Dočasně možná uteče podstatná část voličů a také třeba malověrní politici, kteří ztratí zaopatření. Zůstane však jádro, schopné příští soutěže o moc ve státě. Jak symbolické: volba příštího vedení ČSSD plánuje se na den vzkříšení!
Právo, 21. 12. 2004