Reakce na článek „Zůstaneme komunisty!“

Se zájmem sleduji diskusi ke stanovisku ZO 551 k „antikomunistické petici“ včetně reakce předsedy SDS. Je až s podivem, jak moc vyvolává hysterii otevřené se přihlášení k pozitivní historii komunistického hnutí v našich zemích, a jistě není náhodou, že podobné snahy, tedy snahy odříznout nás od své vlastní historie negativní propagandou a překrucováním historie zveličováním chyb, omylů, přehmatů a dokonce i zločinů, které se pod rouškou „komunismu“ udály, se dějí v celém tzv. levicovém nekomunistickém hnutí, včetně půdy tzv. Evropské levicové strany.

Honza Vitvar, mladý člen KSČM, napsal, co si myslí, a nejen to, napsal co si myslí naprostá většina členů strany a statisticky vlastně i značná část občanů, byť třeba v podobě jiných formulací a jiného slohu.

Musím naprosto souhlasit s jeho tezemi, že

• palčivé problémy současnosti se vyhrocují a že připravované kroky vlády a i ODS (Modrá šance) budou znamenat další omezování našich práv, sociální škrty a zvýšenou zátěž na většinu občanů a že se vládnoucí garnitura snaží obrátit pozornost lidí ke „strašidlu komunismu“.
• KSČM je jedinou stranou, která má čisté ruce, nemá žádné mediální skandály, a zároveň navazuje na pozitivní historii komunistického hnutí a KSČ, KSČM je zároveň strana, která se distancovala „od některých přehmatů v historii KSČ z předlistopadové doby“, a to dokonce několikrát a konkrétně
• Co se týče „antikomunistické petice“, je třeba „s takovými demagogickými slátaninami skoncovat“.

Současný antikomunismus jde ruku v ruce s fašizací společnosti. V řadách antikomunistů jsou minulí, současní a pravděpodobně i budoucí „svatí bojovníci proti komunismu“, kteří neváhali použít zbraň proti nevinným lidem, kteří neváhají ani teď vyhrožovat fyzickou likvidací komunistů, jak se o tom dennodenně přesvědčujeme nejen v diskusích na internetu, ale i přímo v praxi…

Současný antikomunismus je zejména primitivní (ale pozor, ne vždy, a v čase obrovských možností propagandy přes média ještě více platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou), je založen mimo jiné na totálních lžích o marxismu i o tzv. reálném socialismu, založen na rovnítku mezi slovy komunismus a fašismus (Nemohu nepodotknout, že právě jeden z „přehmatů“ minulosti bylo, že ačkoliv většina občanů by teoreticky měla vědět, co komunisté chtějí a na čem staví, neboť se to učila ve škole, praxe byla a je zcela jiná, ono „vyučování“ bylo zřejmě mimo prostor a čas…). Protože snad na základní otázky, které položil Milan Neubert, by měl znát odpověď i každý „čtyřkař“ předlistopadové občanské nauky… A vlastně i každý čtenář, který si přečte jakýkoliv dokument KSČM za posledních 15 let.

Že komunisté nevymysleli třídní boj, ten objektivně existuje a vidíme to každý den, komunisté ho pouze popsali a chtějí ho odstranit. Že pojem diktatura proletariátu filozoficky znamená stát, kdy vládne většina nad menšinou, protože právě stát je vždy diktaturou určité třídy. Že komunisté nechtějí omezovat vlastnická práva občanů, ale pozitivně překonat dosavadní majoritní formu vlastnictví výrobních prostředků, tzn. stručně skorofilozoficky řečeno - prosadit skutečnou rovnost všech forem vlastnictví výrobních prostředků, ve které se ukáže naprostá ekonomická převaha družstevních, samosprávných forem vlastnictví výrobních prostředků (popř. určitých forem státních).

Milan Neubert se ptá, jak skoncovat se slátaninami typu „antikomunistické petice“. Divím se tomu, protože antikomunismus je sám o sobě hnutím, které prokazatelně a systematicky (a dokonce i organizovaně) potlačuje práva značné skupiny občanů, antikomunismus je hnutí, které šíří třídní zášť. A to je přece i v našem „buržoazním“ právu definováno jako trestní čin…

Stejně jako Jan Vitvar a další mohu říci, že, „Názvu Komunistická strana se nevzdáme, jsme na něj hrdí, stejně jako naši otcové a dědové, kteří stranu založili ve složitých podmínkách první republiky, prožili s ní krutá léta nacistické okupace naší vlasti i vznik prvního pokusu o sociálně spravedlivější společnost po roce 1948“. Je pro mne samozřejmostí, že zároveň nemohu souhlasit s žádným utrpením či dokonce zmařeným životem byť i jediného nevinného člověka, ať již to bylo pod praporem komunismu nebo je to dnes pod praporem demokracie. „Každou facku člověka kdekoliv na světě cítím jako svou vlastní“ (otázka pro čtenáře - kdo to řekl?).

Komunismus je humanistické, pokrokové hnutí, které staví na maximálním naplnění všech občanských a lidských práv, na skutečné svobodě, komunismus je pozitivní vize lidstva. A proto opět budu souhlasit s Honzou Vitvarem, že „Již nyní budujeme nový svět. Bude jiný než současný, lepší, vpravdě demokratický, komunistický! Bude jiný než současný, lepší, vpravdě demokratický, komunistický!“