Povinností státu je proto zabezpečit každého člověka tak, aby měl střechu nad hlavou, aby měl co jíst a pít, aby měl do čeho se obléci, aby mohl zakládat rodinu a starat se o ni a řádně vychovávat své děti, protože rodina je základ státu. Aby člověk mohl minimálně žít jako každý průměrný občan této republiky. Pokud stát není schopen dostát svých závazků, nemohou být a ani nesmějí být respektovány zákony, které lidem svazují ruce a uvrhují je do podprůměrného způsobu života. V takovém případě bude dodržováno pouze právo, které bude bdít nad nedotknutelností člověka a jeho důstojností. Také bude dodržováno právo zákazu ohrožování či omezování člověka a to ve všech směrech.
To je potřeba si uvědomit při tvorbě zákonů, které nesmí jít proti lidem, ale musí lidem sloužit. Takové zákony se musí tvořit souběžně tak, aby obsahovaly vše, co chce stát řídit a regulovat. Musí být jednoduché, průzračné, ne dvojsmyslné a hlavně musí být ve prospěch lidu a ne pouze ve prospěch jedincům. Proto je nutné a důležité zvážit, zda je zapotřebí ten či onen zákon. Zde si musíme uvědomit, že když budeme něco zakazovat, či přikazovat, musíme takovýto zákon dovést do úplné dokonalosti, neboť v případě, že nebude dokonalý, je velice pravděpodobné, že bude zneužíván.
Proto je mnohdy lepší nic nezakazovat, či přikazovat. Je však důležité upozornit zákonem, že každý je zodpovědný za své činy , které vykoná. V případě, že ohrozí či omezí člověka či jej připraví neoprávněně o movité či nemovité věci, či dokonce o život, ponese plně následky za své jednání.
Takovýmto zákonem řekneme to podstatné a již nejsou zapotřebí zákazy, či příkazy. Takovou formou by měly být zpracovány všechny zákony.
Takovéto zákony může tvořit pouze člověk, který nesleduje své zájmy na úkor zájmů společnosti, který není zatížen minulostí a který je schopen podívat se na řešení zákona ze všech úhlů tak, aby zákon byl plnohodnotný a ihned funkční.