Pro KSČM je Kraus bližší Klause

Klíčem ke včerejšímu pohybu na levici je strategický cíl KSČM. Ten je snadno definovatelný. Nikdo jiný než soc. dem. nemůže výhledově vytvořit s komunisty vládní koalici.

Pokud by ale KSČM nechala Grossův kabinet padnout, dobrovolně by na sebe vzala břímě hrobníka vlády, v níž hrál prim její jediný potenciální spojenec. Další vývoj by nejspíše vedl k předčasným volbám, v nichž by ČSSD dostala do ruky dodatečnou argumentaci proti KSČM jako škůdcovi levice. Vztahy mezi oběma stranami by zákonitě klesly pod bod mrazu.

Komunisté by navíc vypadali jako pohůnci Václava Klause, kterého Grebeníček v úterý s pietou až nápadnou vyzval k jednání s předsedy parlamentních stran - tedy i s Grebeníčkem samotným. KSČM by dala Klausovi povelikonoční dárek - plnou moc v sestavování nové vlády, o jejíž levicovosti lze úspěšně pochybovat. Jeden vysoký komunistický funkcionář se proto včera nechal slyšet, že si nechce připadat jako toaletní papír, který pan prezident použije a odhodí. Pochybnosti KSČM, že se jim Klaus odvděčí, zřejmě převážily.

Komunistům se musí přiznat trpělivost a schopnost jít za svým cílem i po malých krůčcích. Navenek to před včerejší schůzkou Gross - Grebeníček - Kraus - Kováčik vypadalo, že KSČM chce diktovat soc. demokratům, koho mají dát na uvolněná ministerská křesla. Ve skutečnosti Grebeníčkovi a Kováčikovi šlo o jediné: aby se večer v televizi promítaly záběry, na nichž jsou ve společnosti soc. demokratů, kteří se s nimi baví jako rovný s rovným. Gross dokonce přidal bonus, když prohlásil, že nemůže ignorovat masy voličů KSČM.

Vítr, který měla ČSSD po předchozích Filipových a Grebeníčkových výrocích, že nechají vládu padnout, byl dost velký na to, aby si společnost všimla rostoucí váhy komunistů. Kdyby ale KSČM příliš tlačila na pilu, mohla by přestřelit a nahrát ODS. Takže nakonec nejspíš dá přednost Krausovi před Klausem.

Proto společné vyjádření zástupců ČSSD a komunistů po schůzce, že se nejdéle hovořilo o negativních důsledcích Modré šance, je jediná věc, které se dá věřit od začátku do konce. Nehledě na to, že byla použita jako alibi - pro komunisty ke zdůvodnění případné milosti Grossově vládě, pro soc. dem. k ospravedlnění prosby o milost vyslané ke KSČM.

Komunisté jednají pragmaticky a snaží se v každé situaci mít své želízko v ohni. Čerstvě zvolené vedení ČSSD o nic nežádali, ale není sebemenších pochyb, že soc. demokratům v prvním vhodném okamžiku připomenou, že je nechali dovládnout. Důrazně se postaví do pozice jediného partnera a řeknou veřejně, že by se ČSSD snížila k bezpáteřnosti, kdyby se ucházela o koaličních přízeň proradných lidovců nebo sociálně bezcitné ODS.

Ale pokud by se mezi nově jmenovanými ministry objevila Jitka Kupčová, měli by to komunisté dobré i u té části soc. dem., která na sjezdu utrpěla porážku, ale jednoho dne by se mohla ujmout kormidla. KSČM by tuto personální změnu mohla vydávat za důkaz svého vlivu.

Až se oslabí vliv nejstarších a nejskalnějších komunistů, nastolí nové vedení KSČM orientaci na společnou vládu s ČSSD. Za jak dlouho, dnes nelze přesně říct. Že to půjde, symbolicky přesvědčil šéf klubu KSČM Pavel Kováčik. Gross a Kraus ho totiž včera nechali přečíst novinářům sociálnědemokratické usnesení.

Pobavený Kováčik si na přednesu nechal záležet. Nasadil tón, který nebyl ani komunistický, ani socdemácký. Byl jednotně levicový.

Právo, Alexandr Mitrofanov, 31. 3. 2005