Ztráta strašidla

Evropou obchází strašidlo komunismu, tak začínal v roce 1848 „Manifest komunistické strany“. Když jsme toto literární dílo přečetli, nastudovali, provedli a stáhli ze scény, strašidlo zmizelo. Komu by napadlo, že nám může chybět!

Ten manifest bylo literární dílo s velikou politickou ctižádostí. Ale skutečný účinek dali mu čtenáři „zvláštního ražení“. Tím strašidlem byly vyhlašované změny hospodářských a společenských poměrů. Ze čtení manifestu se nikdo nezhroutí: výstražnou a výkonnou silou pak byla primitivní tělesná síla dělníků. I strašidlo u lomu v lese může fungovat, jen když tam někdy někdo shodí někoho ze skály. To se dá pro platnost strašidla vždycky zařídit, a já se za to přimlouvám.

Jsem zvědavý, co o tom v Právu napíše Pavel Verner: proč se ztratilo mnohé z toho, co dělníci vydobyli sobě i jiným za sto padesát let. Jak může někdo dneska bránit zaměstnancům, aby si založili odborovou organizaci? Proč se prodavačky bojí ředitelů v supermarketech? Proč byla jakoby suspendována pravidla o pracovní době a dovolených v některých podnicích? Proč se dělníci podniku Auto Škoda musejí stávkou (za kterou můžou ještě pykat!) domáhat zvýšení mezd, když podnik má velké zisky? Je pravda: majitelé mohou mít plány, jak s nimi naložit ve prospěch podniku. Ale proč nevedou před dělníky otevřené plány a účty?

Po pádu komunistické diktatury museli jsme počítat s obnovením kapitalismu: oba ty pojmy používám jako značku, jsou povrchní. Já ale myslel, že to bude kapitalismus poučený, ztrestaný, vychovaný k celospolečenské odpovědnosti. Komunismus přece nebyla jen kapitola politickoekonomická. Byla to i zkušenost kulturní, mravní. Kde je nějaký lepší výtěžek z ní?

Za onoho režimu byli si lidé v jistém prohlášeném smyslu rovni: ředitel, umělec, předseda byl si rovný se svým šoférem, uklizečka nastupující na směnu po tajemníkovi byla mu lidsky rovnocenná, a prohřešky proti té zásadě mohly být, bývaly někdy řešeny: třeba na odborovém úseku. Dnes hledíme na zpupnost povýšených lidí se stotisícovými platy, milionovými provizemi a jinými odměnami za manipulaci kapitálem. Dneska nikdo rovnocennost manažerů a jejich uklízeček ani nepostuluje! Kdo si bude stěžovat, bude vyhozen. Oni se totiž nemají čeho bát.

Jejich Evropou obchází dnes jiné strašidlo: Číňané, Japonci... Odkud my bychom dnes vzali sílu k odporu, když už nemáme ani pořádnou bídu? A oni vědí, že jsme tak nedůstojní jak oni: za několik stovek přídavku budeme zas všecko brát tak, jak to udělají.

Právo, 5. 4. 2005

Redakce stránek SDS Vám doporučuje přečíst si 2000 slov z roku 1968.