ÚVV se usnesl, že krize skončila - a krize to nevzala na vědomí

Interview BBC s Janem Kavanem vedené Václavem Moravcem 25. 4. 2005 těsně po jmenování Jiřího Paroubka premiérem

VM: Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl poslanec, místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Kavan. Vítejte v BBC. … Už tady šuškáte - dobrý den.

JK: Dobrý den.

VM: Jak rozumíte sousloví vyjednávací pozice?

JK: Vyjednávací pozice? Tak to si může každý interpretovat, jak chce, ale já se domnívám, že to je postavení, které jedna či druhá strana má při začátku vyjednávání, ale nejsem si teď zcela jist, co máte na mysli.

VM: Ptal jsem se na to, jak byste definoval vyjednávací pozici. Vyjednáváte teď s vedením ČSSD, za jakých podmínek a okolností podpořit vládu Jiřího Paroubka?

JK: Ano, to vyjednáváme, protože jsme přesvědčeni o tom, že pokud bychom měli podpořit vládu v tomto staronovém složení, včetně staronového ministra zahraničí Cyrila Svobody, tak bychom to mohli udělat pouze za předpokladu, že vláda pod vedením nového premiéra Jiřího Paroubka zvýší svou vlastní roli, což odpovídá nakonec ústavě, zvýší svou vlastní roli při tvorbě zahraniční politiky a samozřejmě v rámci vlády tato vyšší role, větší role musí připadnout té největší vládní straně, tedy ČSSD.

VM: Deník Hospodářské noviny - že vstupuji do Vaší řeči - napsali, že novou vládu nakonec podpoří Laštůvka, Kavan i Hojdar, protože nespokojení poslanci - teď cituji doslova - jednali v neděli večer s vedením ČSSD a podle zdroje Hospodářských novin se domluvili na podmínkách, které dovolí premiéru Stanislavu Grossovi podat demisi a jmenovat novou vládu. To znamená, že jste se ještě nedohodli?

JK: My jsme se samozřejmě nedohodli, pokud jsem já před několika minutami řekl, že jednáme, tak myslím, že jazyk český je zcela srozumitelný - a Vám zvláště pane redaktore - a z toho je pochopitelné, že když se jedná, tak jsme ještě nedosáhli dohody. Přestaneme jednat, až té dohody dosáhneme. Nebo až dojdeme k závěru, že není možné dohody dosáhnout. Ale v této chvíli se stále jedná, a proto je tu prostor pro naději, pro optimismus, že se dohodneme.

VM: Když mluvíte o prozatímním jednání a stále pokračujících jednáních, zatím byste se nepřiklonil ani k jedné variantě, že buď dohoda nebo nedohoda? Nebo je to na dobré cestě, rozumím-li Vám správně?

JK: Já jsem, pane redaktore, jaksi od přirození opatrný optimista, a proto se domnívám, že pokud tu bude politická vůle, tak že se dohodneme, ale záruku Vám dát nemohu, protože o téměř identických postojích a identických názorech na zahraniční politiku jsme jednali již v srpnu loňského roku, kdy se utvářela vláda Stanislava Grosse …

VM: Ano proč se tudíž situace opakuje? Protože Vy jste do programového prohlášení vlády - a seděli jsme tady spolu - prosadili onu formulaci, nebo formulku o politice, která bude založena na významné roli Organizace spojených národů, na multilateralismu a podobně, a tudíž programové prohlášení vláda nemění. Proč tedy jednáte znovu?

JK: No kdybyste mě nepřerušil, pane redaktore, tak bych dokončil tu větu v tom smyslu, že už loni v srpnu jsme prezentovali naši představu, jak by se měl zvýšit vliv sociální demokracie na tvorbu zahraniční politiky a na realizaci zahraniční politiky prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí, a bylo nám tenkrát slíbeno, že se to stane a dostali jsme řadu konkrétních slibů. Bohužel žádný z nich se nenaplnil.

VM: Promiňte, opět vstoupím do Vaší řeči.

JK: Prosím, v pořádku.

VM: Protože předpokládám, že jste nechtěl mluvit o náměstku Müllerovi, což je náměstek, který je na ministerstvu zahraničí za ČSSD a každý koaliční partner podle té dnes už neexistující koaliční smlouvy měl možnost jmenovat svého náměstka, a tudíž vy jste mohli uplatňovat přeci poměrně silný vliv na zahraniční politiku ČR.

JK: Tak já samozřejmě nechci polemizovat s Vaším názorem, pane redaktore …

VM: Ne já jsem neřekl žádný názor, já se pouze ptal.

JK: Ne Vy jste řekl, že jsme mohli uplatňovat silný vliv. Já si tím nejsem tak jist. A my jsme dali konkrétní představy, jak by se tento vliv mohl realizovat a ty naše představy nebyly naplněny, čili do značné míry teď opakujeme totéž, co jsme říkali loni v srpnu, v září a začátkem října a tentokrát doufáme, že se naše představy podaří realizovat. Ale záruku v této chvíli Vám nedám. Na druhé straně se domnívám, že to, co mě naplňuje jistým opatrným optimismem, je skutečnost, že nejsme pod tak velkým časovým tlakem, jak jsme byli loni, protože je tu prostor až do hlasování důvěře vládě, což bude někdy v polovině května.

VM: Vy tedy očekáváte, že ona jednání budete vést 30 dnů? Protože do 30 dnů od jmenování musí vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru.

JK: To já se nedomnívám, protože si myslím, že hlasování o důvěře proběhne v Parlamentu někdy krátce po 10. září, pardon po 10. květnu, takže to nebude celých těch 30 dnů, to za a, a za b domnívám se, že teoreticky, pokud tu bude vůle se dohodnout, že bychom se mohli dohodnout - já nevím, střílím od boku - do týdne.

VM: Předseda ČSSD, dnes už bývalý premiér Stanislav Gross o  víkendu k možným výhradám některých poslanců ČSSD -  rozumějme Vladimíra Laštůvky, Jana Kavana a Josefa Hojdara k možnému hlasování proti vládě uvedl: „Myslím si, že každý si uvědomuje svou odpovědnost, někdo s větším nadšením, někdo možná s žádným nadšením si ale musí uvědomit, že chceme-li zajistit stabilitu v této zemi bez ohledu na spravedlnost či nespravedlnost, tak musíme v tuto chvíli přispět k nějakému řešení a sociální demokracie ho tady předkládá, takže doufám že ano“ (záznam hovoru Stanislava Grosse). Sobotní slova předsedy ČSSD Stanislava Grosse. Pane poslanče Kavane, pokud Vás mohu tedy parafrázovat, tak vy jste řekl, že jste od přirození mírný optimista ...

JK: Opatrný optimista.

VM: ...opatrný optimista, děkuji za upřesnění, vy opravdu si ale dovedete představit, že byste našel takovou odvahu v případě, že se nedohodnete, a hlasoval ve sněmovně proti vládě?

JK: Já nevím, že to je otázka odvahy. Já jsem přesvědčen o tom, že je sice správné, aby se každá strana snažila vystupovat co nejjednotněji. O tom nemám žádnou pochybnost. To ano.

VM: Ale u sociálních demokratů se o jednotné vystupování mluvit nedá.

JK: Ne já říkám, ale ta snaha tam je a to si myslím, že odpovídá všem stranám. Na druhé straně, myslím si, že velké strany, které jsou vnitřně demokratické, mají uvnitř strany řadu názorových proudů a není vždy snadné tyto proudy sjednotit tak, aby hovořily v každou chvíli naprosto stejným tónem. A otázka je, zda jakási umělá jednota má nějakou vysokou hodnotu. Já jsem pro to se snažit o co největší jednotu akční, pokud jde o prosazování politiky, ale na druhé straně si nemyslím, že by straně prospělo, aby předstírala jednotu, která tam třeba není.

VM: Promiňte, já teď jenom vstoupím do řeči ...

JK: Prosím.

VM: ...protože Michal Kraus, předseda poslaneckého klubu ČSSD, novinářům aktuálně řekl, že o víkendu pokračovaly konzultace a teď má prakticky téměř stoprocentní jistotu, že všech 70 poslanců ČSSD bude hlasovat pro vyslovení důvěry vládě. Tudíž ta jistota předsedy poslaneckého klubu ČSSD je mylná.

JK: Ne to jsem já neřekl a vy jste správně citoval Michala Krause v tom smyslu, že má téměř jistotu. Prakticky téměř …

VM: Prakticky téměř 100%-ní jistotu...

JK: … ano, prakticky téměř 100%-ní jistotu …

VM: (chichot)

JK: ... když to přeložím do češtiny, znamená, že není stoprocentní, ale protože je to optimista, stejně jako já, tak věří, že se dohodneme. Ale pane redaktore, když se odvolám i na slova dnes již bývalého premiéra, která jste teď reprodukoval, má samozřejmě Stanislav Gross pravdu v tom, že politici by měli být zodpovědní, a já jsem v politice více jak 40 let, takže toto podporuji. Na druhé straně on tam řekl „bez ohledu na spravedlnost“, jestli jsem tomu dobře teď porozuměl. A tady bych si dovolil mít jiný názor. Spravedlnost je nesmírně důležitá. Já nemohu prostě přijmout představu, že v zájmu jednoty bych hlasoval proti svému svědomí, proti mému pojetí spravedlnosti. Víte…

VM: Počkejte, ale když ÚVV onu vládu schválí a posvětí jednání vyjednavačů ČSSD, posvětí složení kabinetu s Jiřím Paroubkem, tak opravdu je pravděpodobné, že by jeden či dva poslanci hlasovali proti? Není to o tom, že by spíš odešli z Poslanecké sněmovny?

JK: No pane redaktore, v praxi pokud by odešli z Poslanecké sněmovny, pokud by nebyli přítomni hlasování, tak vzhledem k tomu, že pro důvěru potřebujete nadpoloviční většinu zvolených poslanců, tedy 101, jakmile bych odešel ze Sněmovny, tak by můj hlas byl tak negativní, jako kdybych tam byl hlasoval proti, v tom by nebyl vůbec žádný rozdíl. Naopak odejít z té Sněmovny by bylo spíš projevem zbabělosti, ale vládě bych tím nepomohl.

VM: To znamená že …

JK: Ta potřebuje dostat aktivních 101 hlasů.

VM: A teď mi řekněte ty podmínky, které jste si kladli už při vyjednávání o vládě Stanislava Grosse. A rozuměl jsem správně Vašim slovům, že se de facto cítíte podvedeni? Po tom půl roce, třičtvrtě roce?

JK: No já jsem neřekl, že se cítíme podvedeni…

VM: Ne já se ptám, jestli se cítíte podvedeni po třičtvtě roce, kdy jste také vyjednávali s Vladimírem Laštůvkou, svým způsobem jste tlačili řekněme Stanislava Grosse ke zdi při vlivu ČSSD na zahraniční politiku ČR a poté - Vy jste řekl, že Vaše podmínky nebyly splněny - tak cítíte se podvedeni nebo ne?

JK: Ne, já se necítím podveden, a vůbec ne Stanislavem Grossem, ani si nemyslím, že jsme ho tlačili ke zdi, já si myslím, že Stanislav Gross našim představám, které jsme mu tlumočili, poměrně dobře rozuměl …

VM: Ale nevyhověl.

JK: Ne, spíš si myslím, že nevyhověl pan ministr zahraničí, vůči kterému tyto představy byly směřovány. Rozpor byl mezi námi a Cyrilem Svobodou, víc než mezi námi a Stanislavem Grossem. Můj rozpor se Stanislavem Grossem je pouze v té otázce jeho pohledu na tu jednotu, což je možná dané i rodinnými životními zkušenostmi. Já si bohužel stále ještě pamatuji, protože jsem přece jenom starší, na 50. leta, pamatuju si na diskusi tehdy v komunistické straně, kdy lidé museli hlasovat pro tresty smrti nebo tresty doživotí, které dostal můj otec, a jakýkoliv disidenti byli umlčováni s tím, že je nutné držet hubu a krok a býti jednotní v zájmu něčeho vyššího …

VM: Ano, je to jasné, vy lidově řečeno držet hubu a krok tedy nebudete.

JK: No já si myslím, že historie nás poučila, že sice je nejlepší snažit se, aby politická strana byla jednotná, ale jsou i okamžiky, já netvrdím, že toto jeden z nich, ale historicky nemůžete vyloučit, že jsou okamžiky, kdy je správnější mít pravdu proti straně, než se mýlit se stranou. A proto chci, aby tato strana ČSSD byla co nejdemokratičtější, abychom si to uvnitř strany mezi sebou jasně vysvětlili a došli potom ke konsensu, ale nevynucujme tento konsensus jaksi usnesením, jako například se ÚVV rozhodl, usnesl, že skončila krize před několika týdny - uprostřed krize - a krize to nevzala na vědomí. To je úplně stejný jako kdyby se KSČM rozhodla, že poručí větru dešti. To prostě se nemůže podařit a je to směšné. Proto jsem já pro otevřenou, kritickou, ale přátelskou diskusi. A hledejme konsensus. A v této chvíli my vyjednáváme, abychom dosáhli toho konsensu, a jsem opatrný optimista, že se nám to podaří. Ale zatím jsme uprostřed toho jednání.

VM: K tomu se teď záhy dostaneme. Prezident Václav Klaus v pondělí jmenoval na Pražském hradě novou vládu v čele s premiérem a místopředsedou ČSSD Jiřím Paroubkem. „Věřím, že předseda vlády, Jiří Paroubek, kterého jsem právě jmenoval, udělá všechno pro to, aby jím řízená vláda využila zbytku tohoto volebního období k normální práci, kterou ČR v této chvíli ze všeho nejvíce potřebuje“, konstatoval prezident Václav Klaus. Premiér, nově jmenovaný premiér Jiří Paroubek po jmenování kabinetu na Pražském hradě ještě dodal: „Velmi si vážím Vaší důvěry, kterou ovšem chápu jako vysokou odpovědnost. Ujišuji Vás a všechny naše spoluobčany, že u vědomí odpovědnosti na mne vkládané chci vládu politicky a odborně zralou, akceschopnou a pracovitou. I když to bude vláda koaliční, musí sloužit všem občanům bez ohledu politického zaměření. Jejím nejvyšším cílem je ochrana a rozvíjení demokracie, naplňování jejího obsahu, jímž je především veřejné blaho. Při tom tedy nemůže jít o nějaké přešlapování přes jednu zimu do voleb, tak jak jste naznačil, určitě tomu tak nebude, nejde o jeden krátký časový úsek, jde o cestu, jde o další výrazný posun na cestě k národnímu blahobytu.“ Slova nového premiéra Jiřího Paroubka. Jan Kavan, místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, poslanec, host Interview BBC jasně řekl, že ona vyjednávání o podpoře vlády některých poslanců ČSSD, především Jana Kavana a Vladimíra Laštůvky se vedou o přiměřený vliv sociální demokracie na tvorbu zahraniční politiky ČR. Kterými konkrétními kroky je možné takového přiměřeného vlivu jako nejsilnější strany, tvořící vládu, kterými kroky je možné toho dosáhnout?

JK: Ano, ale ještě než Vám odpovím na tuto otázku, jednou větou mi dovolte - pokud jde o ten úryvek z řeči pana, nového premiéra Jiřího Paroubka, tak s tímto postojem, že nám jde především o ochranu a rozvíjení demokracie, s tím já bych naprosto souhlasil, s tím nemám vůbec žádný problém. Pokud jde o tu Vaši otázku, já vycházím z toho, nebo vycházíme z toho, že i podle ústavy za tvorbu i realizaci zahraniční politiky je především odpovědná vláda v čele se svým premiérem. A v té vládě je nejsilnější stranou ČSSD. Čili my bychom si přáli, jako jeden z těch kroků, aby rozhodování o zásadních, ne samozřejmě o každodenních projevech zahraniční politiky, ale o zásadních otázkách zahraniční politiky rozhodovala vláda.

VM: Chcete tím říci, že za Stanislava Grosse, za vlády Stanislava Grossse, kdy byl Cyril Svoboda ministrem zahraničí, tomu tak nebylo, že jste nespokojený?

JK: Tak já si nemyslím, že je vhodné teď jít do jakýchkoliv detailů, ale jenom Vám dám příklad z posledních dnů, jestli mohu to na maličkosti, relativní maličkosti to ilustrovat. Ministr zahraničí Cyril Svoboda se rozhodl uzavřít asi čtyři zastupitelské úřady v Latinské Americe a v Africe, a jeden generální konzulát, a rozhodl se tak na základě vlastní úvahy či konzultace se svými kolegy na ministerstvu zahraničních věcí. A bez toho, aniž by to předložil k souhlasu vládě, což já, když jsem byl ministr zahraničí, bych si nebyl nikdy dovolil. Kdykoliv jsem chtěl uzavřít nebo spíše otevřít, protože nejsem příznivec uzavírání zastupitelských úřadů, protože to má vždycky politické a finanční dopady, tak je to třeba předložit vládě. Nemyslím si, že je to otázka, že by ministerstvo zahraničních věcí nemělo peníze, protože v poslední době naopak přebytky vracelo zpátky do státního rozpočtu. Není pravda, že by tedy jim peníze chyběly a zahraniční výbor parlamentu, jehož jsem členem naopak jim pomohl dokonce již dvakrát po sobě myslím asi o 250 milionů ten rozpočet zvýšit. Není to otázka, že bychom tedy nemohli udržet tyto zastupitelské úřady. Ale teď se nebavíme o meritu, jestli to či ono

VM: Vy jste uvedl jeden příklad …

JK: Ano, ale jde mi ne o to, jestli si to finančně můžeme dovolit nebo ne, jde mi spíš o ten příklad, že by o tom měla rozhodovat vláda.

VM: Vy jste teď uvedl jeden konkrétní příklad, kde si Cyril Svoboda počíná autonomně a řekněme nerespektuje vládu jako kolektivní orgán při tvorbě zahraniční politiky. Můžete být ještě jednou konkrétnější a odpovědět na tu otázku, kterými kroky by ČSSD mohla získat větší vliv na tvorbu zahraniční politiky ČR.

JK: Ne, tak to jsou .. Návrhy na tyto kroky jsou předmětem toho našeho jednání a já bych ho nechtěl ohrozit tím, že budu o detailech hovořit přes média, protože to jako i bývalý diplomat vím, že to je nejlepší způsob, jak vést ta jednání k ztroskotání. Ale …

VM: Zeptám se jinak, pane místopředsedo, je pravda, že Vy s Vladimírem Laštůvkou jste přesvědčeni i o tom, že by bylo lepší, kdyby pozici prvního náměstka ministra zahraničí Cyrila Svobody, což je celkem silná pozice, je-li ČSSD nejsilnější vládní stranou, že chcete, aby právě na pozici prvního náměstka ministra zahraničí byl člověk delegovaný ČSSD? Můžete toto potvrdit?

JK: Myslím si, že to by bylo oprávněné, myslím, že to i odpovídá situaci, která na ministerstvu zahraničí byla, v době, kdy Jan Kohout byl prvním náměstkem ministra zahraničí a než byl poslán jako velvyslanec do Bruselu, udělal velmi dobrou práci, tak tam zastupoval zájmy ČSSD, a myslím si, že tato situace by měla býti obnovena.

VM: Je to tedy jedna z těch, řekněme podmínek?

JK: Je to jedna… Je to část našich představ, kterou je třeba vzít jako ucelenou představu. Samozřejmě je to významná část.

JK: Je pravda, že by tím prvním náměstkem mohl být Hynek Kmoníček?

VM: No já si myslím, že teď se bavit o konkrétních jménech by nebylo, pane redaktore, vhodné. Já jsem řekl … Jde nám o to, aby ČSSD zvýšila svou roli při té tvorbě zahraniční politiky a o tom, jak toho dosíci, o tom teď jednáme, a říkám: s největší pravděpodobností se dohodneme. Jakmile se dohodneme, tak ten výsledek bude samozřejmě zveřejněn. Stejně tak - jde nám obecně o dvě věci: aby významnou roli hrála vláda, za a, a kontrolní funkci, tak jako to je běžné v jiných standardních demokraciích, kontrolní funkci aby hrál parlament, respektive jeho zahraniční výbor.

VM: A to dosud nehrál? Vy jste místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Chcete tím říci, že Cyril Svoboda v uplynulých měsících postupoval i autonomně tak, že obcházel zahraniční výbor jako kontrolní orgán?

JK: Já bych nepoužíval terminologii, jako že obcházel kdokoliv zahraniční výbor …

VM: Ano, vy jste diplomat, to je zjevné, že byste… Promiňte, ale když jste byl novinář, tak vy byste byl první, kdo by použil takové slovo.

JK: To máte, pane redaktore, samozřejmě pravdu. Když jsem byl novinář, tak bych dělal tu práci jako ji děláte Vy a já si myslím, že ji děláte dobře. Ale já v tuto chvíli s Vámi nemluvím jako novinář, ale jako politik a jako diplomat, a to je holt cena, kterou za to musím zaplatit. Ale protože jsem poslanec a poslanci mohou formulovat své věci o malinko otevřeněji než třeba ministři, tak Vám chci říct, že - neříkám, že to obchází kontrolní funkci, ale parlament, české výbory parlamentní nehrají tu kontrolní funkci, kterou třeba hraje, když to dám jako extrémní případ, ale když to dám jako vzor, třeba americký senát. A …

VM: Možná je to tím, že místopředsedy amerického senátu těch výborů jsou silnější osobnosti než místopředsedové…

JK: Myslím, že to není otázka osobností, ale otázka role těch parlamentů. Tady myslím, že by bylo vhodné, když bychom se v čase, já se toho nedožiju, ale aspoň by to bylo vhodné pro to připravit podmínky, aby parlamentní výbory nebyly jen čas od času informovány ex post facto po nějakém rozhodnutí, ale aby s nimi ta rozhodnutí byla konzultována. Já neříkám, že by parlamentní výbory měly přijímat nějaká rozhodnutí, nebo mít kuratelu nad ministerstvem, proboha nic takového, ústavně musí zůstat ty pravomoci tam, kde jsou, tzn. v rukou ministrů, ale parlamentní výbory by měly býti konzultovány a informovány ještě v době, kdy se ta rozhodnutí tvoří a ne jim to prostě oznámit ex post facto jako hotovou věc.

VM: Vy jste zcela jasně řekl, že jedním z hlavních požadavků vás jako lidí, kteří chcete, aby ČSSD měla větší vliv na českou zahraniční politiku, je obsazení pozice prvního náměstka. Můžete být konkrétnější v tom, jak by se podle představ místopředsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jana Kavana měla změnit - pokud by se měla změnit nějakým způsobem změnit - zahraniční politika vlády Jiřího Paroubka, aby na ni ČSSD měla větší vliv? V konkrétních oblastech, pokud byste mohl jmenovat.

JK: Pokud jde o konkrétní oblasti, to jsou všechny, protože zahraniční politika samozřejmě musí reagovat na nové impulsy, tak jak se v té politice budou vyvíjet. Ale já dám jeden příklad, ale to je stará Achillova pata české politiky, daná částečně ne zcela jasnými formulacemi její ústavy, ale i jinde. Do zahraniční politiky mají právo v ČR hovořit: ministr zahraničí, premiér a vláda, prezident republiky a parlament. A dosíci konsensu mezi tolika různými zdroji zahraniční politiky je jistě velmi složité, ale já bych dal přednost, kdybych viděl konkrétní větší snahu tohoto konsensu dosáhnout a v téhleté tvorbě nebo v tom hledání společného jmenovatele by měla největší politická strana, která v té době je u moci, a to je v této chvíli ČSSD, by měla hrát daleko aktivnější roli než hraje dnes.

VM: Očekáváte, že Jiří Paroubek jako nový ministerský předseda bude víc prosazovat konsensus v tvorbě české zahraniční politiky než tomu bylo dosud?

JK: Ano, já to předpokládám, už proto že Jiřího Paroubka i tato problematika velmi zajímá. Takže já se domnívám, že Jiří Paroubek se bude snažit toho konsensu dosáhnout. Zda se mu to podaří nebo ne, to uvidíme.

VM: Ve kterých oblastech Vám především vadí, že ČSSD a její premiéři nehledají konsensus a hledat by ho měli? Ve kterých oblastech zahraniční politiky? Opět konkrétně.

JK: V minulosti například bylo nepříjemné, v době když jsem byl v New Yorku jako předseda Valného shromáždění OSN, že z České republiky zněly zcela rozporuplné hlasy například o tom, jaký máme vztah k válce v Iráku. Ministr zahraničních věcí říkal, že jsme součástí koalice ochotných, tehdejší premiér Vladimír Špidla řekl, že nejsme součástí koalice ochotných, v jednu chvilku jsme chápali, že je správné posílat americká vojska tam, protože pan ministr zahraničí říkal, že má dokonce nějaké osobní poznatky o tom, že jsou tam zbraně hromadného ničení…

VM: Ano, to je starý příklad…

JK: … no ale…

VM: …buďte ale teď aktuálnější…

JK: ..dávám konkrétní příklad…

VM: Promiňte, pane místopředsedo …

JK: … konkrétní případ toho, kdy nedošlo ke shodě…

VM: Ano, tato kakofonie…

JK: … a kdy hlas sociální demokracie nebyl …

VM: Tuto kakofonii známe a sociální demokraté tedy myslíte, že nebyli vyslyšeni. Máte aktuální příklad? Na kterém byste to ilustroval, kde od Jiřího Paroubka jako premiéra očekáváte větší roli při hledání konsensu. Buďte konkrétní.

JK: Jiří Paroubek dnes dokonce ještě ani nezačal. Čili klást …

VM: Můžete mu dát první úkol, tak prosím pěkně, buďte konkrétní.

JK: Ne pane redaktore, to ode mne nemůžete … Já si samozřejmě přeju, aby se Jiřímu Paroubkovi a vládě, kterou povede, podařilo realizovat obsah toho programového prohlášení, na němž jsme se shodli, ve všech jeho důležitých aspektech, tzn. podpora evropské integrace, ratifikace evropské ústavy, dobré transatlantické vztahy, ale založené na partnerství, ne na nějakých jaksi vazalských vztazích. Těch věcí, které v tom programovém prohlášení je a které jsou velmi konkrétní, a které bych rád, aby se naplnilo, je tam řada a stačí si je prolistovat.

VM: Konstatuje místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Kavan. Děkuji za návštěvu, někdy příště na shledanou.

JK: Na shledanou.

Interview BBC, 25. dubna 2005, přepis záznamu SDS