Žluč na jazyku - hlava plná ještěrů

Se Štěpánem Kotrbou si tykáme už nějaký pátek. Je duší internetových Britských listů. Občas tu zveřejní, z čeho mají jinde srdce v gatích. O darebáctví, které se neštítí preventivní války. Jiných dobrotách globalizace. I české abnormalizace. Možností, jak se dostat k více lidem, máme pořád hrozně málo. Štěpán se nabízel sám. Už víme, co by nás to stálo. Stačí si přečíst, co píše - o konferenci evropské levice v Praze před pár dny.

Zúčastnilo se jí skoro 40 stran. Poprvé po víc než 15 letech byla na tak širokém fóru na pořadu i kardinální otázka - jak k socialismu? Jak k němu dojít - co možná demokraticky? I když velký mamon neslíbí, že k násilí nesáhne. Zatím to udělal pokaždé, když mu drnčela hrana. Pokud mu ovšem nehrozilo, že se spálí sám. V Olympiku vyseděl důlek i Štěpán Kotrba. Pak mazal za laptop a animoval: Pražské setkání rudých ještěrů. Náš čtenář zná jak průběh konference, tak závěrečné komuniké (Haló noviny, 25. dubna). Jurský park už animoval slavnější Štěpán - Steven Spielberg. Fantazii popouštěl uzdu, kde stopy druhohor končí. Štěpán z Prahy ví, co je to dohnat a předehnat. Fantazíruje o tom, co má rovnou pod nosem: Neuvěřitelné pak bylo závěrečné komuniké, dýchá husákovskou normalizací a žvanivě těžkopádným formalismem. Uvnitř KSČM existují straussovští neokonzervativci.

Jenže to komuniké není lejstro, sesmolené za sedmero západy. Je v něm i úplně všechno, co si přál kdokoli z účastníků. A naopak v něm není - ani slovo, proti němuž by zazněla námitka. Tu diskusi jsme vyvolali sami. Přímo v sále řešili i tvar každé z navržených změn. Před očima všech. Před kamerou České televize. Za to nám ze světa děkovali jeden po druhém. I strany, jež se od KSČM liší nejvíc. To přiznat je ovšem daleko za mantinely svobody, které již svému projevu dávkuje náš hrdina. Tak málo protřelý v intrikách není. Vydávat za spolek straussovských neokonzervativců - evropskou levici en bloc? To by udělal leda blázen. Takhle doširoka si to Štěpán rozházet nechce. Jurský park je říší divů. Stéblo nabízí i tonoucím. Co takhle změnit rudé ještěry v němé tváře? V havěť na špagátu - proradného krotitele? Vlk se nažere - a koza zůstane celá! Ranec špíny nemine, koho nemá. A Štěpán nepřijde o víza - na Olymp oderního marxismu! Ten návrh komuniké napsala a přednesla moje maličkost. Hvězdná pěchota inkvizice to měla vždycky - až od kusu : Tvrdý či natvrdlý jako Skála, syčí politruk nového. Skálovo hodnocení Gorbačova, perestrojky a nového myšlení ukazuje, že autor myslí postaru. Skála nechápe moderní marxismus a s leninskými poučkami z vokovické Sorbonny dodnes nevystačí. Skálova rétorika - skanzenem srpů a kladiv bývalý vysoký funkcionář Mezinárodního svazu studentstva. Brrr.

Tak Ti nevím, Štěpáne, co mi to připomíná víc. Co Tobě? OF-čáky, co se k nám nikdy nechovali jako čtveráci? Jejich klony, co nás kádrují dodnes? Hlídací psy, krmené čenichat neamerickou činnost? Tetku v klimaktériu, co zapomněli na personálním ve skladu houpacích koňů? Buď trochu chlap, Ty geroji. Hysterie a intriky se hodí leda k babám po sezoně. Přestaň se schovávat za ten fekálkanón. Ukliď ho zpátky do kozího chlívku. Nekrč se pod plavuní. A zkus se vyrovnat s tím, cos viděl a slyšel. To byl koncert demokracie, co? Už jsi něco podobného zažil? Kdekoli se sešli lidé tak pestré škály - zemí, podmínek i názorů? Viděls toho aspoň střípek tam, kde si opravdu hrají na krotitele - komu říkáš moderní marxisté kolosálním omylem? Až před tím, cos viděl, přestaneš pelášit jako zajíc, zkus místo plivanců - třeba argumentovat. Vyvrátit - jedinou z vět, co Ti nevoní. Nahradit ji - nějakou lepší. Z komuniké? Z mého vystoupení, co sis vzal také na paškál (Haló noviny, 28. dubna)? Vyber si sám. Ale neulehčuj si to - když cituješ: Podle Skály, kterému není osmdesát, ale sotva padesát, Evropa neví, co je sociální stát. V sále byly naštěstí stovky uší. Mluvil jsem o tom, jak perfektně to komunisté zvládli po válce. Jak uměli na kapitál tlačit - jako radikální demokracie. A v té souvislosti jsem řekl: Nebýt tohoto presu - Evropa dodnes neví, čemu se s nadsázkou říká sociální stát. Chápeš vůbec, v čem je rozdíl? Nebo to chápeš - až moc dobře? Tohle je ta Tvá očistná kúra - proti myšlení postaru? Majstrštyk - Tvojí moderny?

Za péči o jazyk se sluší poděkovat. Že Ti nesedí ten můj, je mi šumafuk. Skutečná levice Evropy s ním problém nemá. Viděls to sám. Zatloukat je pod úroveň. Než fanatismus, horšího rádce neznám. Nadávat - do rudých ještěrů? Zviditelní to - na pár vteřin. Moderní to přijde - leda pitomcům. Jen těm, co nemají - ani kouska svědomí. V prachu je každý restituční nárok - na právo soudit, jaký je kdo marxista.

Nechceš si přestat hrát na schovávanou? Ta konference Tě nenaštvala tím, v čem mohla být ještě lepší. Tebe vytočilo, v čem - se povedla. Skoro 40 levicových stran se radilo, jak vzít za pačesy, o čem je demokracie doopravdy - a právě tak dojít až k socialismu. Jak teď ale plkat o rudých ještěrech? Aniž by se jeden musel věčně ohlížet: nevidí už i ten s bílou holí, že císař je - jak ho pánbůh stvořil? A co bude se svatozáří nad šešulemi, které jen kavárensky žvaní - o socialismu i demokracii? Co když je po nich - hladit přestanou? Tam, kde se levici jinak nadává? To jediné, v čem jsou v přesile, by bylo v háji. Jaká pohroma! Vždyť se vejdou - do čekárny u zubaře. Vsedě až do ordinace - ti, co umí otevřít papulu. Jsou sousta, která krásně voní. Krkem však neprolezou. Třeba vidina, že se dá privatizovat - co je nalevo od soc. dem. Tu a tam se to podaří. Jenom na chvilku. Ostudou to končí pokaždé. My si to líbit nenecháme. O důvod víc, proč kapitál konfrontovat - z pozic demokracie.

Ta konference vyfoukla vítr i z jiné plachty. Kdo to sleduje jen na okraj, pomalu by věřil jezinkám. Řečičkám o tom, že celá levice Evropy - je těch pár narcisů na západ a jih od Prahy. Velmistrů v tom, jak - rozbít, co se dá. Jak se - distancovat. S humbukem. Na úkor jiných. Nám stačilo poslat včas pozvánky. Každému, u koho se dal čekat zájem. Teď je jako na dlani - mapa evropské levice. Z těch pár narcisů je rázem kapka v moři. Kdo by jim dlabal z ruky? Nechal si od nich poroučet? Přepisovat - i vlastní dějiny? V Praze si byli všichni rovni. Jeden naslouchal druhému. Snažil se chápat, proč má na leccos jiný názor. Porozumět podmínkám, z nichž vychází. Najít společný zájem - přes všechny rozdíly. Tohle si už nenechá vzít nikdo. Bodejť by tolik tolerance a demokracie nenaštvalo - hlavy plné ještěrů?

Kdo nezná marxismus z rychlíku, nepotřebuje - kursy z demokracie. S tím vysokým funkcionářem Mezinárodního svazu studentstva sis naběhl parádně. Ještě víc než s vokovickou Sorbonnou - můj červený diplom je z UK. Když jsem z MSS odcházel, měl na 40 milionů členů. Marxistů nás byla menšina. Tím spíš v národních akademických svazech zemí, jako USA. Z Prahy je v 50. letech stáhly jejich vlády. My je přitahovali zpět jeden po druhém. Jezdili s nimi besedovat s Fidelem, Arafatem, Nadžibulláhem, Danielem Ortégou. Dělat lidovou diplomacii - u hlav států Západu i Východu. Sklízet kávu do Nikaraguy - tehdy byli u moci sandinos. Tahat přímo z basy politické vězně - v Nepálu i jinde. Založit první kyperskou univerzitu - pro Řeky i Turky. Kolik chceš příkladů? Mám jich ještě desítky. Že Ty si myslíš, že jsme to dělali - na laufu sovětského tanku? A měli za zadkem - komanda KGB? Touhle cestou - půjdeme znovu. To že je - myslet postaru? Na to Ti skočí, leda kdo chrní na vavřínech konce dějin. Anebo blouzní až po uši ve zmatení pojmů, co po sobě i u nás nechal Gorbačov.

Haló noviny, 7. května 2005, Josef SKÁLA