Pomáhá Paroubek KSČM z ghetta?

S antikomunistickým chvěním v hlase se ptají premiéra Jiřího Paroubka novináři - Jak to, že jste v pondělí v Kramářově vile jednal s komunisty?

Část z nich se totiž stále řídí heslem "s komunisty se nemluví". - Jednám se zástupci všech politických stran, odpovídá trpělivě Paroubek, nabízel jsem to i ODS, ale raději šli hrát tenis.

Protáhlý obličej měl Miroslav Kalousek, když reagoval na zprávu o tomto setkání. Pohrdání těmi, kdo podle sociálních demokratů vráželi ČSSD při Grossově aféře nůž do zad, pociují v této straně všeobecně, vyjádřil ho v televizi i Paroubek. Nyní lze nyní přidat radu, že lidovci mohou vyskakovat jen do výše svých volebních preferencí. Po pondělku je zřejmé, že by se po volbách nemusela vytvořit koalice ČSSD - ODS, o níž se od nástupu Paroubka mluví i jako o otevřeném pokračování opoziční smlouvy Miloše Zemana s ODS Václava Klause. Se vzrůstem preferencí ČSSD, pokud nebudou odebírat hlasy KSČM, je možná i menšinová vláda ČSSD s tolerancí KSČM.

Zatím mají obě strany dohromady jen 33 procent preferencí, ale pokud sympatie k ČSSD porostou, obešly by se obě strany i bez lidovců, kteří jsou se svými 6,4 procenty hlasů zatím nezajímaví. I když nevím, co si bez nich počneme, jejich účast ve všech vládách od roku 1921 nám závidí celý svět - to nikde nemají.

Takové debaty s protokolární a mediální parádou jako v Kramářově vile přispívají ke sblížení politických programů, či spíše zaměření obou stran. To by usnadnilo vytvoření tandemu ČSSD-KSČM, a znesnadnilo vládní spolupráci ČSSD s ODS.

Politický negativismus dnešní KSČM, výraznější od úrovně krajských sekretariátů dolů, byl zatím největší překážkou spolupráce s ní. Jako hromosvod za zločiny, bezpráví a zvůli diktatury let 1948 1989 slouží dnes KSČM často k zastírání viny lidí za jejich vlastní zbabělost či ještě horší pochybení před rokem 1990.

Novináři chtěli nyní slyšet, jak se obě strany v Kramářově vile hádaly o obsah ústavy EU. Nedočkali se, na ten prý ani nedošlo! Jistě není výhradám KSČM k obsahu ústavy konec. Ale oslabí-li se její negativismus, jenž na lidi působí jako politický extremismus, zůstane Černý Petr v rukou ODS. Těch deset, dvacet procent vždy nespokojených, kteří v posledních letech postupně přecházeli od republikánů a další krajní pravice do skupiny nevoličů a ke KSČM, se budou nyní rozhlížet po ODS. Snad ji to příliš nepokazí, i pravice by měla zůstat demokratickou.

Shoda a odlišnost politického programu je při povolebních jednáních vždy významná, nechat si vyčítat zradu ideálů, hlásaných po léta či desetiletí, je riskantní. I proto by mohla dát ČSSD přednost KSČM než ODS.

KSČM, vyvedená z ghetta, je vždy lepší než KSČM v ghettu. To platí o každé straně. Nemusí se přitom stát spojencem každého občana či politické strany, ale bude kvalifikovaným oponentem. Neblahé dědictví Václava Havla, který po liberálním začátku z let 1989 - 1990 propadl iracionálnímu antikomunismu, a KSČM jako prezident republiky diskriminoval, musíme překonat. Paroubek je první předseda české vlády, jemuž to nečiní větší problém.

Právo, 22. 6. 2005, Petr Uhl