Úvod do teorií světového systému (závěr)

Autor: Stanislav Holubec <(at)>, Téma: 10. Části knih a dalších textů, Vydáno dne: 07. 07. 2005

Pokračování článku Stanislava Holubce (první část ZDE).

Závěr

Pro vysvětlení pravidel fungování moderního světového systému, lze podle Sandersona formulovat následující teze:

  1. Moderní svět je především kapitalistickým světem a princip kapitalistické akumulace je v několika posledních stoletích hlavním (ačkoli ne jediným) zdrojem sociální evoluce.
  2. Kapitalistický svět vytvořil extrémně nerovné poměry. Ty společnosti, jež měly z těch či oněch důvodů lepší startovní pozici, měly možnost si tuto pozici nadále zlepšit, zatímco společnosti, jež neměly tak dobrou pozici, končí dnes v ještě horší - často jako klienti či závislí na společnostech, jimž se lépe daří.
  3. Pozice společnosti v systému je daná a její postavení má značnou trvalost. Přesto jsou zde příklady společností, jež stoupají, ačkoli obvykle jen v určitých hranicích.
  4. Navzdory faktu, že propast v národním důchodu mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi se zvětšuje, většina nerozvinutých zemí zažila přesto ve srovnání se svou minulostí hospodářský rozvoj.
  5. Ačkoli se nerozvité země ve srovnání se svou minulostí rozvíjejí, jejich obrovská většina nikdy nedosáhne úrovně rozvinutých zemí a ve skutečnosti může ve srovnání s nimi jen ztrácet krok. Svět se nemůže rozvíjet rovnoměrně, není to možné jen z hlediska ekonomického fungování kapitalizmu, ale též z ekologického. Svět nemůže udržet 175 společností na vysokém ekonomickém stupni.
  6. Není možné pochybovat o tom, že by vztahy mezi rozvinutými a nerozvinutými zeměmi nebyly a stále nejsou charakterizovány vysokým stupněm ekonomického vykořisťování (Sanderson, 1995:287).
  7. „Jako u všech systémů vede lineární prodlužování jeho trendů k tomu, že tyto trendy narážejí na určité limity, načež se systém příliš vzdálí od rovnovážného stavu a začne bifurkovat“ (Wallerstein, 2005:165). Každý systém má v sobě zakódovaný zánik, který může vést ke stavu všeobecného chaosu (entropie), nebo naopak ke konstituci systému nového.

Ať už přijmeme Wallersteinovu koncepci beze zbytku nebo s výhradami, je nutné jí připsat několik zásluh: Wallerstein byl jedním z průkopníků obracení pozornosti západní sociologie z úzkého horizontu vlastních společností ke globálním problémům. V tomto smyslu je jedním z předních teoretiků globalizace. Wallerstein obohatil sociologii o novou ucelenou teorii vzniku a fungování kapitalizmu, která kráčí ve stopách k Marxe a školy Annales, ale zároveň přispěla řadou vlastních myšlenek. Obzvláště je cenný je jeho historický a geografický pohled. Wallerstein vytvořil svou teorií světového systému také koncepci globální sociální struktury a poskytuje nám obraz světa, v němž má každý obyvatel planety své místo. Jeho teorie světového systému představuje jedno z možných vysvětlení vzniku a fungování tak odlišných fenoménů jako jsou formy náboženství, sociálních hnutí, byrokratizace, způsobu modernizace, utváření kultury a mentality. Vysvětlení těchto fenoménů pomocí teorie světového systému nemusí být absolutní, je však podstatným příspěvkem do diskuse o nich. Konečně Wallerstein se vždy pokoušel vytvářet ze sociologie angažovanou vědu (Wallerstein, 2005: 163 - 164), která poukazuje na nespravedlnosti a nerovnosti tohoto světa a snaží se poskytovat těm, kteří stále věří, že „jiný svět je možný“ ucelené a myšlenkově propracované alternativy.

PhDr. Stanislav Holubec, 7. 7. 2005


Seznam literatury


Texty I. Wallersteina dostupné v češtině na internetu:

Další krátké články od I. Wallersteina je možné nalézt na www.blisty.cz


Poznámky

[1] Ruský ekonom N. D. Kondratěv (1892 - 1938) rozpracoval teorii hospodářských cyklů, podle které spočívá vývoj kapitalistických ekonomik v tzv. dlouhých vlnách trvajících 40 - 60 let. Každá z těchto vln má svou fázi A a B. Ve fázi A dochází k růstu výroby, k inovacím, k nebezpečí válek, vzniku diktatur a revolucím v rozvinutých zemích, ve fázi B naopak klesá tempo růstu, vzrůstá sociální nerovnost lae také klesá počet stávek a aktivita širokých vrstev. Dikatatury se prosazují spíše v chudších zemích (Prorok, 199: 120 - 132).

[2] Přesvědčení, že tvar, reliéf zemí a kontinentů má zásadní vliv na historický vývoj společnosti zde žijící.

[3] Podle vlastních slov se zaměřuje především na Jižní Koreu a Tchaiwan, neboť Hong Kong a Singapur nejsou zeměmi, ale jen městskými státy, na něž musí být uplatňována zcela jiná měřítka.

[4] Je pravděpodobné, že kdyby se Československu podařilo zůstat koncem 40. let dvacátého století politicky nezávislé např. v postavení Jugoslávie, přineslo by nám to taktéž velký ekonomický profit. Možná to byla skutečná šance, jak se dostat ze staleté pasti semiperiferie do centra. To že se v českých zemích realizovala strategie vzestupu „spolehnutí se na vlastní síly“ bylo záležitostí jako domácího tak zahraničního rozhodnutí.

[5] Často zmiňované zprávy o hladomoru v Severní Koreji bývají dokonce záměrně rozšiřovány jejími představiteli, aby země získala humanitární dávky OSN.

[6] Jedním z rozšířených mýtů ekonomické transformace bylo tvrzení o hospodářském rozkvětu českých zemí před rokem 1948 a následné „komunistické devastaci“. Teorie světového systému stejně jako empirická data ukazují jednostrannost podobných názorů. Podobným mýtem je neorouseauovská představa krásného - českého člověka, jehož charakter a schopnosti byly v tomto období na dlouhou dobu zničeny a problémy transformace pramení především z této skutečnosti.