Etický kodex politika

Autor: Vlastimil Balín <(at)>, Téma: 02. Články, statě, projevy, Vydáno dne: 17. 10. 2005
Senátor Vlastimil Balín splnil slib z počátku výkonu svého mandátu a předložil první verzi etického kodexu politika, který připravil spolu se svou asistentkou Hanou Svobodovou. Mohl by to být podle něj základ společenské smlouvy mezi politikem a občanem. Svým návrhem se rozhodl Balín oslovit kolegy a vyvolat diskusi.

Vážení přátelé,

dovolte nám na úvod zmínit slova řeckého filozofa Sokrata. Nemyslíme si, že je to z naší strany troufalé, ani nadnesené. Snažit se čerpat z moudrosti předků, znamená, obracet se ke zkušenosti, hodnotám, tradicím, které prověřil čas a které z mnoha důvodů promlouvají  k dnešku. Když byl Sokrates obviněn a nakonec i potrestán trestem nejvyšším, že kazí mládež a plete Atéňanům hlavu zbytečným filozofováním, reagoval prý těmito slovy: „…nic jiného nedělám, chodě mezi vámi, než že přemlouvám mladé i staré, aby nepečovali dříve ani usilovněji o tělo ani o peníze než o to, aby duše byla co nejlepší, říkaje: Duševní dokonalost nepochází z bohatství, nýbrž z duševní dokonalosti bohatství a všechny lidské statky v životě soukromém i veřejném.“ Tolik podstatná část ze slov Sokratových.

Možná si řeknete, jak dnešní moderní doba souvisí s citacemi klasika, jehož čas již dávno vypršel? I na to se pokusíme odpovědět.

Když jsme hledali inspiraci a zdroje ke zpracování tohoto textu, vzpomněli jsme si, jak často dnes slýcháme z různých stran rady a výzvy k tomu, abychom pro vytváření základů demokratické, spravedlivé a skutečně občanské společnosti čerpali také ze zkušeností minulých věků. A to nikoliv z nějaké falešné nostalgie, ale z naprosto jasných důvodů, které bývají často shrnuty slovy, že vše podstatné již řečeno bylo. A protože nechceme nikoho opomenout, dovolíme si tvrdit, že i ti největší odborníci na otázky, politiky, politické kultury, etiky a morálky se jistě neurazí, když použijeme slov takové autority, jakou byl bezesporu starověký myslitel Sokrates.

Při vytváření základní struktury kodexu politika (o záměru jeho zpracování jako součásti volebního programu jsme informovali při loňském zvolení V. Balína do Senátu PČR) jsme se nechali inspirovat řadou materiálů, které na toto téma byly vytvořeny a jsou standardem  fungování profesních organizací, soukromých firem, veřejných společností a institucí a stále častěji se o nich hovoří také v souvislosti s výkonem funkcí v nejvyšších zákonodárných orgánech. Chceme proto věřit, že nedávná iniciativa předsedy sněmovny L. Zaorálka neodešla definitivně k ledu a že bude opět oživena s ohledem na stále velmi slabou a spíše klesající úroveň důvěry občanů v politiku a politiky, živenou některými politickými a korupčními skandály. Podle výzkumu CVVM (září 2005), který mj. zkoumal názory občanů na jejich představy o vlivech na rozhodování politiků, byly právě korupce a úplatky těmi faktory, o kterých se občané zmiňovali nejvíce.

Zároveň znovu poukazujeme (viz. např. článek O službě veřejné, nikoli o kádrování, Hana Svobodová, Deník Mostecka, 12.3.2005), že nejsme naivní, abychom věřili, že jen kodexem se problémy důvěry občanů vyřeší a že se celkové politické klima v zemi zlepší. Jde nám o to, alespoň se v míře možné zasadit o nastavení jakýchsi standardů chování politika, kterých by si tento byl vědom už v momentě svého rozhodování zasednout do poslanecké lavice či vstoupit do politiky obecně, na jakékoli úrovni. Kodex by měl také svůj informační charakter s ohledem na občany, kteří by mohli porovnávat a vyjadřovat své názory ke konkrétním přístupům a jednáním politiků s ohledem na předsevzetí, která učinili a k nimž by je kodex politika vybízel.

„Závaznost“ kodexu si představujeme nikoliv v rovině právní, nebo takový kodex nemůže suplovat zákon a již existující zákonné normy a úpravy, ale jako partnerskou dohodu mezi politiky a občany, jejíž míra plnění se odráží v celkovém politickém klimatu v zemi. Zároveň vybízí občany k  aktivizaci svých zájmů o věci veřejné související s informovaností o chování a jednání politiků.

Navrhujeme v prvé fázi, aby míra závaznosti kodexu, případně témata s ní vážící, byly předmětem veřejné diskuze mezi občany a politiky.

Při sestavování kodexu jsme byli vedeni vztahem práva, morálky a etiky v politice. I když právo vnímáme jako zvláštní formu sociální kontroly (co je a není dovoleno). Na základě dosavadních pokusů o úpravy a nastavení pravidel chování a jednání v oblasti politiky znovu předesíláme, že neaspirujeme na vytvoření kodexu na bázi právně závazné normy. Přesto vidíme vzájemný vztah a vliv práva a morálky. Etiku chápeme v tomto systému jako vědu zabývající se motivací chování lidí v morálně závažných situacích. Od etiky pak odlišujeme „mravnost“, kde se podle nás více promítají pocitové složky (např. slast, strast apod.). Kodex je podle nás návodem i výrazem vyspělosti člověka a jeho schopností odlišit „správné“ od „nesprávného“ a na základě tohoto poznání konat. V jazyce politiky jako systém pravidel pro veřejnou službu konanou v zájmu většiny občanů.

Zároveň by takový kodex mohl posloužit jako svého druhu forma „společenské smlouvy“ mezi občany a politiky, kde by se slučovalo právo s tím, co je dovoleno a je prospěšné, a spravedlnost a užitečnost nestály odděleně.

Naplňování kodexu politika vidíme také v logice součinnosti např. se zákony o střetu zájmu a majetkových přiznáních.

Uvědomujeme si, že obecně neexistují žádná závazná doporučení pro přijímání etických kodexů. Při sestavování kodexu jsme vycházeli např. z následujících zdrojů:

Most, září 2005, RSDr. Vlastimil Balín, Mgr. Hana Svobodová

Preambule

Politika je chápána jako veřejná služba občanovi. Tuto veřejnou službu vykonává politik na základě svobodné volby, z vůle občanů a na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ctí platné zákony země a ve vztahu k občanům uplatňuje zásady dané Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Politika jako veřejná služba občanovi má sloužit zájmu většiny společnosti, efektivně působit při realizaci a prosazování základních demokratických hodnot občanské společnosti, k ochraně práv a svobod jednotlivce i skupin občanů.

Článek 1
Základní ustanovení

  1. Kodex politika je doporučujícím pro všechny úrovně a formy politického systému dané země.
  2. Politik koná v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a dalšími platnými zákony země tak, aby svým jednáním byl v souladu s ustanoveními tohoto kodexu.

Článek 2
Obecné zásady

  1. Politika jako služba veřejnosti klade na politika odborné i morální nároky. Tyto nároky naplňuje politik odpovídajícím rozšiřováním svých znalostí, prohlubováním svých hodnotových kvalit s ohledem na platné normy chování a jednání prospěšné většině společnosti.
  2. Rozhodnutí politika nesmějí být v rozporu se základními demokratickými, lidskými a morálními hodnotami dané země. Rozhodnutí v zájmu většiny nesmí vést k omezení základních práv a svobod menšin.
  3. Politik činí svá rozhodnutí na základě objektivního posouzení skutečnosti, skutkové podstaty, s ohledem na platné zákony dané země, prostřednictvím demokratických mechanismů a nástrojů.
  4. Základní práva a svobody občanů jsou nadřazenými zásadami, kterými se politik řídí v případě vážných a zásadních rozhodnutí týkajících se politického a ekonomického fungování země, její bezpečnosti a pořádku.
  5. Politik respektuje představitele jiných stran a hnutí, jejichž názory a projevy sice nesdílí, ale vnímá je jako jedny z jejich základních práv a svobod. Ctí zásady slušnosti a serióznosti v rámci politické soutěže stran a hnutí.
  6. Politik důrazně vystupuje proti názorům a postojům, které nabádají k porušování nebo jsou v přímém rozporu s Ústavou ČR a s ustanoveními Listiny základních lidských práv a svobod.
  7. Své politické názory, přesvědčení a rozhodnutí uplatňuje v zájmu těch, z jejichž vůle jeho mandát pro výkon veřejné služby vznikl. Politický a volební program jsou pro něho závaznými. Jednáním v rozporu s jejich ustanoveními se vystavuje případným sankcím dané strany nebo hnutí.

Článek 3
Střet zájmů

  1. Politik nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s výkonem mandátu jako veřejné služby. Soukromým zájmem se myslí jakákoli výhoda pro něj, jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby, fyzické či právnické osoby, se kterými by vstoupil do obchodního nebo politického vztahu.
  2. Politik se v žádném případě neúčastní akcí nebo činností, která jsou v rozporu se zákony této země a dobrými mravy, jež by měly za cíl ovlivnit či jinak omezit výkon jeho veřejné služby občanovi.
  3. Existují-li důvody vyvolávající v politikovi pochybnosti o činnostech, které by mohly mít vliv na výkon veřejné služby občanovi, postupuje v souladu s platnými právními předpisy a zákony této země.

Článek 4
Dary a jiné nabídky

  1. Politik nevyžaduje ani nepřijímá dary, úsluhy a laskavosti, případně jiná zvýhodnění, která by mohla jakkoli ovlivnit výkon jeho mandátu veřejné služby občanovi.
  2. Politik se vyvaruje, aby se dostal do postavení, ve kterém by se zavázal oplácet případnou laskavost, a tak by se vystavil přímému nebo nepřímému vlivu nepatřičných osob.
  3. Soukromý život politika je po dobu výkonu mandátu veřejné služby vystaven veřejnému zájmu. Politik proto jedná tak, aby nesnižoval důvěru občanů v politiku a věci veřejné.
  4. Politik účastnící se a podílející se na činnosti orgánů a organizací zřizovaných státem a s jeho majetkovou účastí pak jedná v souladu se zákony, které se na výkon této funkce vztahují.

Článek 5
Politická a veřejná činnost

  1. Politik zastupuje především zájem občana, a to v souladu se zákony této země. Realizuje svůj stranický zájem plynoucí z politického přesvědčení a názorové orientace v souladu s platnými stanovami politického subjektu, jehož je členem nebo který zastupuje. Stanovy se řídí zákony a právními předpisy této země.
  2. Politik jedná a naplňuje volební a politický program subjektu, jehož zájmy zastupuje a prosazuje.
  3. V případě že se vyskytnou jakékoli důvody bránící politikovi v naplňování veřejné služby občanovi, a to v duchu jeho dobrého vědomí a svědomí a v souladu s volebním a politickým programem subjektu, který zastupuje, projedná tyto skutečnosti s vedením politického subjektu, v jehož zájmu jedná a vyvodí odpovídající opatření.
  4. Konání politika, která by byla shledána v rozporu s právním řadem a zákony této země, jsou důvodem proto, aby bylo jednáno o zbavení výkonu mandátu veřejné služby.
  5. Jsou-li důvody, pro které se politik nemůže zúčastnit za určitých okolností (nemoc, rodinné důvody, jiné pracovní zaneprázdnění aj.) jednání v zájmu výkonu mandátu veřejné služby, musí se za svou nepřítomnost omluvit.
  6. Poruší-li politik závažným způsobem stanovy politického subjektu, který zastupuje a jeho jednání je shledáno ve vážném rozporu s volebním a politickým programem subjektu, je na pravomocných a kompetentních orgánech daného subjektu, aby vyvodily patřičná opatření.
  7. V případě stanovení trestní odpovědnosti politika je její posouzení plně v kompetenci orgánů činných v trestním řízení. Politický subjekt, který politik zastupuje, pak jedná v souladu se svými stanovami.

Článek 6
Občan a politik

  1. Občan má právo plynoucí a vážící se na ústavní pořádek této země vyjadřovat se k plnění mandátu veřejné služby ze strany politika.
  2. Občan se vyjadřuje prostřednictvím nástrojů přímé i nepřímé demokracie (veřejné diskuze, setkání, volby, institut referenda aj.).
  3. Občan se řídí všemi dostupnými zákonnými opatřeními umožňujícími mu podávat své podněty a stížnosti na jednání politika, o nichž se domnívá, že mohou být nebo jsou v rozporu s právním řádem této země.
  4. Je v zájmu občana, aby se zabýval věcmi veřejnými, nebo v nich se promítají také jeho zájmy a potřeby. Politika je jednou z určujících sfér pro vytváření občanské společnosti.
  5. Občan svým jednáním může napomoci k vytváření konsenzu v oblasti věcí veřejných, a to svým zájmem, sebevzděláním, informovaností, využíváním mechanismů a nástrojů veřejné kontroly na úrovni státní správy a samosprávy.
  6. Politik a občan jsou role, které se vzájemně ovlivňují. Rozhodování politika musejí být v zájmu většiny občanů země. Musejí však být také pod důslednou kontrolou občanů.
  7. Konsenzus politických rozhodnutí a zájmů občanů mohou napomoci při vytváření základů moderní pospolitosti lidí pro 21. stol.

Závěrem

Současný významný italský politolog Giovanni Sartori, který se dlouhodobě zabývá studiem politiky, dává k zamyšlení některé souvislosti mezi etikou a dnešním světem politiky. Mimo jiné se zamýšlí nad oblastí tzv. etiky odpovědnosti. V ní apeluje především na odpovědnost politiků za svá rozhodnutí a činy. Zásady, se kterými mnozí vstupují do světa politiky, jsou stále více v rozporu s tím, jak se svět politiky nakonec dotýká života každého z nás. Etika odpovědnosti se zabývá kolektivními rozhodnutími, zatímco etika zásad je poměrně individuální záležitosti, tedy blahých předsevzetí např. začínajícího politika. A jak poznamenává Sartori „na poli kolektivních rozhodnutí už dobré úmysly nestačí“. Etika zásad, kterými nás bombardují politici ve svých volebních programech napříč politickým spektrem, podléhá a stále více vyvolává emociálně zabarvené reakce a rozhodnutí lidí. Tím se vytváří a prohlubuje nerovnováha mezi „racionální“ a „pocitovou“ složkou našeho rozhodování, a to ve prospěch právě té pocitové, emocionální, často doprovázené nedostatečnou informovaností a nevědomostí.

Morální apel na tzv. moudrost věků, dobré mravy aj. dnes již nestačí. Řešení při hledání konsenzu mezi „dobrými předsevzetími“ a jejich důsledky, resp. zmírněním negativních dopadů politických rozhodnutí, je ve vytváření nástrojů k jejich zvládání. Jedním z nich může být i kodex politika, vycházející z reality, opírající se o platné sociální, kulturní i právní normy a vytvářející předpoklady pro nastolení rovnováhy mezi racionální a emocionální stránkou našeho rozhodování a jednání.

„Připravovat změny a být na ně také odborně a morálně připraven“ by mohlo být jakýmsi orientačním krédem politikova počínání.