V takovém případě nese tato strana plnou odpovědnost za realizaci svého programu, a nemůe se vymlouvat na to, e jí v této realizaci brání její koaliční partneři.
V podmínkách dosavadního volebního systému vak jak dominantní levicová, tak dominantní pravicová strana potřebují podporu nebo alespoň toleranci meních stran obdobného zaměření s tím, e demokratická levice bude usilovat o vytvoření solidaristické společnosti společnosti pro dolních deset miliónů, na druhé straně demokratická pravice bude vytvářet podmínky pro zhruba deset procent těch nejúspěnějích, aby se stali jetě úspěnějími. To nejtragičtějí, co by se vak mohlo stát, je případ, kdy by se obě strany spojily do velké koalice.
Není větího omylu, kterého by se mohly obě dvě velké strany ČSSD a ODS dopustit. V takovém případě by se jim bezpochyby vládlo velice pohodlně, protoe by dohromady měly výraznou zřejmě i ústavní větinu v Poslanecké sněmovně. Jediné, ale podstatné, co by vadilo, by byl fakt, e ani jedna z nich by nemohla plnohodnotně
realizovat svůj vlastní program. A musela by v podstatných otázkách ustupovat programu druhé strany.
Důsledkem by bylo faktické programové bezvládí, které by otevíralo prostor extremistům na obou okrajích politického spektra. Programy obou hlavních stran by se vzájemně vyruily, přičem kadá z nich by se vymlouvala na to, e ve velké koalici nemůe uskutečňovat to, co slibovala voličům. Není pochyb o tom, e by to vedlo k opodstatněnému zklamání z politiky takovéto vlády jak u voličů ČSSD, tak u voličů ODS.
Proto významnou roli bude hrát volební program, který bude jasný a zřetelný, který by nebyl rozmělněn programovými ústupky a shnilými kompromisy. Volby nevyhráváme předevím proto, abychom dosadili věrné straníky do rozhodujících pozic. Volby vyhráváme proto, abychom prosadili zájmy naich voličů. To první lze bezpochyby realizovat i ve velké koalici. To druhé nikoli.
(J. Paroubek je předseda vlády, M. Zeman byl předseda vlády a ČSSD)
Právo, 6. března 2006, Jiří Paroubek, Milo Zeman