Mamma mia!

Autor: Martin Hekrdla <(at)>, Téma: 02. Články, statě, projevy, Zdroj: Právo, Vydáno dne: 08. 04. 2006
To světoznámé citoslovné zvolání je zde namístě hned dvakrát: Itálie je naše společná - ve smyslu celoevropská a kulturní -„matka vlast“, římským právem, prvotním republikánstvím i imperialismem počínaje a mocenským či duchovním vyzařováním císařů, papežů pravé víry, soudců čistých rukou i mediálním „rytířem“ Berlusconim konče.

Už proto je pro všechny Evropany nějak důležité, o čem, s kým a proti komu tam zítra a pozítří budou volby. A pak: jsme přece také „v očekávání“ voleb, byť až červnových.

Mamma jako sociologický fenomén je však rovněž v Itálii neuvěřitelně konkrétní fakt. Více než čtvrtina poněkud přerostlé mládeže ve věku 30 až 34 let (zvláště mužů) tam stále žije u rodičů (zvláště s matkou). Ale stoupenci Sigmunda Freuda nechť se neradují, vůbec tu nejde - ujišťují odborníci - o psychologickou vazbu. Věční mladíci nevylétají z rodných hnízd hlavně z důvodů sociálních; „kluci“ ze středních vrstev by totiž neradi přišli o dosavadní konzumní standard. A ti z vrstev lidovějších si zase nechtějí přímo nabít ústa pokusem o stoprocentní samoživitelství na složitém pracovním trhu. Už je to tak: Itálie a s ní celá Evropa se kradmo vyvíjejí k tomu, že nejjistějším sociálním státem je - maminka.

Nejlepší předvolební mobilizací je pak určitě široká koalice proti nepříteli, jenž zdálky i zblízka vyhlíží jako ztělesněná nepatřičnost, když už ne jako všem zjevný výron čirého zla. U nás sociální demokraté zkoušejí - celkem vyargumentovaně - odhalit tohoto čerta v asociální Modré knize ODS a spojit se proti ní „třeba i s Marťany“ (pravil Jiří Paroubek). Potíž je v tom, že zelených mužíčků je v Česku nedostatek, a to - bohužel - i ve Straně zelených, která partnerství s modrým ptactvem pořád ne a ne vyloučit. Natož aby byla naděje, že se do boje proti zlu zapojí naši konzervativci a liberálové. Narostlo jim peří.

To lídr italské opozice Romano Prodi dokázal proti Berlusconimu pod střechu Jednoty (L‘Unione) sehnat své vlastní malé středové partaji s poetickým názvem Kopretina (La Margherita) mnohem pestřejší společnost. Kromě exkomunistů z Demokratické levice jdou s Kopretinou hned dvě levé strany, které si v názvu „komunismus“ ponechaly. Právě k nim, ke Straně za komunistickou přeměnu a Straně italských komunistů, mají tamější Zelení nejblíže. A nijak to zatím nevadí dalším složkám Jednoty: straně exsoudce „čistých rukou“ Antonia di Pietra (Itálie hodnot), malým skupinám křesťanských demokratů (!) a socialistů anebo Straně důchodců, která k Prodimu přeběhla z koalice Silvia Berlusconiho, nazvané poněkud přepjatě Dům svobody.

Je ovšem pravda, že v Itálii vládnoucí „svoboda“ je napohled mnohem odpudivější, než jaké se jeví být naše „modré šance“, jejichž sociální dopady navíc ODS pilně zamlžuje. Berlusconiho Forza Italia (Vzhůru, Itálie) má za spojence stěží popsatelnou změť separatistických xenofobů z Ligy severu, postfašistů z Národní aliance i skutečných fašistů hned ze dvou hnutí, jimž dělá maskota Alessandra Mussoliniová. A nynější duce? Sám Berlusconi, o jehož režimu známý politolog Giovanni Sartori - jenž věru že není ani trochu levičák - řekl: režim „směřuje k ochraně zájmů jediné osoby“. A obvinil tuto osobu z „nepřijatelného konfliktu zájmů v demokracii, která je hodna svého jména“.

To se to proti pravici mobilizuje, když se takto věci mají. Když si i podnikatelé stěžují, že Berlusconi své sliby („méně státu, menší daně, více práce“) vůbec nesplnil. A když četní Italové asi zapomněli, že Romano Prodi vládl již v letech 1996 až 2001. A že nesplněné sliby jeho tehdejší koalice Olivovník vrátily do hry Berlusconiho. A Itálii dostaly tam, kde je.

Bude a může vůbec být Itálie po volbách jinde, ať už tam - mamma mia - zvítězí kdokoli?

Právo, 8. 4. 2006, Martin Hekrdla

Střetnou se dvě obří koalice

Pravice: DŮM SVOBODY
(Casa delle Liberta)
(kandidát na premiéra: Silvio Berlusconi)

Co slibuje Berlusconi

Levicový blok JEDNOTA
(L’Unione)
(kandidát na premiéra: Romano Prodi)

Co nabízí soupeř Prodi

Právo, 8. 4. 2006, (RSK)