Tuto atmosféru cíleně podněcují mimo jiných také autoři „projektu dekomunizace“. Údajně kulturní kampaň, jejímiž jsou iniciátory, častuje své protivníky výrazy jako „tupé stádo“ a „svině“, na rádoby vtipných tričkách je vykresluje jako terč pro střelnou zbraň nebo figuru visící na šibenici. Kampaň má značnou podporu sdělovacích prostředků. Urovnává cestu lidem, kteří vychvalují Pinocheta a obdivují Franka.
Je znepokojivé, když se politicky cílená brutalita projevuje v zásazích policie. Zvlášť znepokojivé pak je, když taková brutalita získává přímou či nepřímou podporu státních orgánů, politiků a dokonce i ústavních činitelů. Příkladem je činnost Českého centra ve Vídni a podpora, kterou tomuto centru poskytuje ministr zahraničí lidovec Cyril Svoboda.
Za vnější podobou těchto incidentů a kampaní se skrývá, jako už mnohokrát v minulosti, vědomé či neuvědomované tažení proto demokracii. Jeho osnovatelé chtějí nastolit politickou nerovnost, rozdělit lidi na občany první a druhé kategorie, prosadit ve společnosti politický rasismus.
Lidé, kteří si váží demokracie, nemohou zůstat tváří v tvář tomuto procesu nečinní. Přichází okamžik, kdy je nutné postavit se na obranu demokracie. Uvědomujeme si přitom, že úsilí o demokracii musí být nutně spjato s úsilím o sociální spravedlnost. První nemůže uspět bez druhého. Je také příznačné, že síly vedoucí útok proti demokracii jsou do značné míry totožné s těmi, které prosazují likvidaci sociálního státu.
Proto se scházíme, abychom založili občanskou iniciativu „ZA DEMOKRATICKOU A SOCIÁLNÍ REPUBLIKU“ jako trvalé fórum pro obranu a naplňování demokracie v České republice, současně s obhajobou myšlenky sociální spravedlnosti jako předpokladu demokracie. Toto fórum je otevřeno jednotlivcům i skupinám, všem, kdo souhlasí s jeho východisky. Naše iniciativa je nadstranická. Jejím účelem není poskytování podpory žádné politické straně ani účast v předvolebním boji. Jejím hlavním cílem, spojujícím všechny její přívržence, je skutečně demokratická republika.
Scházíme se v symbolický den. Právě před jedenašedesáti lety skončila v Evropě II. světová válka bezpodmínečnou kapitulací hitlerovského Německa. Byla to těžká porážka nacismu, který upíral rovná práva jiným národům a rasám, ale i příslušníkům vlastního národa, kteří měli jiné názory. Nebyla to však porážka definitivní. Na různých místech světa se probouzejí pohrobci. Musíme se proti nim postavit, ve svém vlastním i obecném zájmu. V Evropě a ve světě nebudeme sami.
* * *
PETICE
Vycházejíce z tohoto stanoviska se obracíme na vládu a parlament České republiky s následujícími požadavky.
Praha, 8. května 2006
Návrh prohlášení a textu petice ze dne 6. 5. 2006