Naše poznání chybného kroku po roce 1948

Přepsali jsme pro vás zajímavý půlhodinový rozhovor s Vojtěchem Filipem, který byl hostem pořadu Radiofórum Českého rozhlasu 15. 5. 2006. Za povšimnutí stojí i srovnání přístupu obou redaktorů.

JP: Naším hostem, tentokrát sedícím v českobudějovickém studiu Českého rozhlasu, je předseda ÚV KSČM, místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Dobrý podvečer, pane předsedo.

VF: Dobrý podvečer vám i posluchačům českého rozhlasu.

PN: Pane předsedo, včera jste v televizní Sedmičce potvrdil, že KSČM je připravena tolerovat i menšinovou vládu sociální demokracie, pokud by taková varianta po volbách nastala. Tolerovat, nebo podporovat?

VF: Tak já jsem řekl jasně, že tolerovat. Vyplývá to z kontinuity našeho rozhodování, my jsme něco takového slíbili už v roce 2002 a bylo by nesmyslné, abychom takovou šanci jednobarevné vládě nedali i po volbách, ale samozřejmě jednání o tom, jak se bude sestavovat vláda, záleží zejména na volebním výsledku KSČM, volebním výsledku sociální demokracie a případně volebním výsledku jiných politických stran.

PN: Pane předsedo, jestli vám ale dobře rozumím, pokud si pamatuji na parlamentní mechanismy, tak tolerovat vládu znamená v tom prvním kroku podpořit ji při hlasování o důvěře, je to tak?

VF: Ano, znamená to, že vláda musí nejdříve získat důvěru Poslanecké sněmovny, jinak nemůže samozřejmě fungovat.

JP: A k této formě tolerance jste připraveni.

VF: Ano, jsme připraveni, ale říkám, je zásadní otázkou, jak dopadnou volby, a nerad bych předjímal jejich výsledek.

JP: Bezesporu. Sobotní sjezd sociálních demokratů přijal usnesení, v němž stojí, že ČSSD považuje vládní spolupráci s KSČM vzhledem k její současné politické orientaci za nepřijatelnou a zavazuje se, že po letošních volbách do Poslanecké sněmovny s nimi nevytvoří vládní koalici, bude-li ČSSD pověřena sestavením vlády, potud citát z usnesení ČSSD. Pane předsedo Filipe, vidíte nějaký posun oproti tomu, co si ČSSD před více jak deseti lety schválila tzv. bohumínským usnesením?

VF: Tak žel příliš velký posun nevidím. Je to otázka řekl bych takové politické stagnace vývoje sociální demokracie v České republice. Říkám to nerad, ale je tomu tak, všichni se ptají, jak se transformovala KSČM, jakou politiku zastáváme, a když se podívám na socialistické a sociálně demokratické strany po Evropě, a už jde o Francii, o Itálii – tam zejména – tak vidím, že ČSSD je trochu v zajetí neoliberalistických a trochu – řekl bych – více pravicových frází a hrozeb.

PN: Když se jste zmínil o Itálii, poslali jste – myslím tím jako komunistická strana – novému italskému prezidentovi, třeba ze staré známosti, pozdravný telegram?

VF: Musím říci, že jsem to nařídil okamžitě po volbě, telegram jsem podepsal, blahopřál jsem samozřejmě i ke zvolení předsedovi Parlamentu a předsedovi Strany komunistické obnovy Itálie Faustu Bertinottimu, který je mimo jiné i předsedou Strany evropské levice.

JP: Zpátky na domácí politickou scénu. Ve včerejší Sedmičce jste také vyjádřil názor, že menšinový kabinet ČSSD je málo pravděpodobný, protože silné strany spíš usilují o tzv. strakaté koalice. Znamená to, že počítáte s příchodem Strany zelených do Sněmovny a s tím, že promluví do sestavování příští vlády?

VF: No tak to není o tom, jestli přijde Strana zelených do Poslanecké sněmovny, stejně tak se to může stát i jiným politickým stranám, že mohou uspět v té pětiprocentní uzavírací klauzuli, ale strakatou koalicí by byla samozřejmě i koalice ODS, ČSSD a KDU-ČSL.

PN: Pane předsedo, myslíte si, že tato strakatá koalice by nebyla v podstatě spíš koalicí řekněmež velkou, tak jak se tomu tradičně takovýmto spojením od leva do pravého středu říkalo?

VF: No tak samozřejmě že by to byla velká koalice zakrývaná tím, že by do ní připustili třetího partnera, aby nevytvořili dojem, že v České republice je všechno předem dáno. Pokud by totiž vznikla typická velká koalice, tzn. koalice ČSSD a ODS, tak by to byla zaprvé – podle mého soudu – trochu zrada na voličích, která by musela být pravděpodobně občany přijata, a nevím, jestli by byla přijata zase s velkou radostí, proto jsem přesvědčen, že ta třetí, případně i čtvrtá politická strana by se snažila vytvořit dojem, že tady jde o jakousi potřebu české společnosti. Na to my odpovídáme, že pokud by taková potřeba vznikla v české společnosti, že by bylo potřeba uzavřít jakousi vládu národní shody, tak potom i KSČM má dostatek odborníků, aby do takové vlády vstoupila.

JP: Včera jste, pane předsedo, si v televizi pochvaloval, že sociální demokracie udělala pro KSČM vynikající službu, protože ukázala, že není úplně levicovou stranou jednak tím, jak hlasovala o majetkových přiznáních, a jednak tím, jaké usnesení v sobotu přijal její sjezd. Bavili jsme se o tom před několika minutami. Ještě jednou v téhle souvislosti: rozumíme tomu správně, že na radikálně levicové voliče chce mít KSČM monopol?

VF: No tak monopol na radikálně levicové voliče mít nemůžeme, samozřejmě bychom rádi oslovili celou radikálně levicovou část voličského potencionálu, ale i klasickou levicovou část nebo i středovou část voličů. Já jsem totiž přesvědčen, že to nebyla služba pro KSČM, že to byla služba občanům, co sociální demokracie udělala, protože jednoznačně prokázala, že opět když jde na lámání chleba, že je tady rozdíl mezi slovy a činy. Připomínám, že ve volebním programu sociální demokracie měla majetková přiznání, a já také naříkám celou dobu od července, od prvního července loňského roku, kdy jsem zákon předložil, že v tom zákonu jsou pouze tři změny proti verzi zákona, kterou předložila vláda v roce 1999 – nepočítám v tom samozřejmě ty termíny, ty se změnit musely, protože je to předkládáno v roce 2005, respektive 2006. Ale ta změna je dokonce změna předpokládaná, o které se diskutovalo v roce 1999 při projednávání toho tenkrát vládního návrhu zákona, a myslím si, že ho tehdejší místopředseda vlády pro legislativu Pavel Rychetský připravil dobře. Je ta předpokládaná vazba tohoto zákona na zákon o daňových přiznáních, tzn. o vztahu ke správci daně, která chyběla v původním vládním návrhu, ale při projednávání v rozpočtovém výboru se tam objevil tento názor, a my jsme ten názor respektovali, protože samozřejmě není možné, aby ten člověk, který poctivě v průběhu svého podnikání, v průběhu svých příjmů zdaňoval, aby byl tímto zákonem ještě jednou postižen. To jsme si nepřáli a takový záměr také trvale sledujeme.

PN: Pane předsedo, zaslechli jsme v kuloárech, jak se tomu v novinařině říká, že před tím inkriminovaným hlasováním o majetkových přiznáních běžel v sociálně demokratickém poslaneckém klubu spor o to, zdali si tato strana může či nemůže nedlouho před volbami dovolit zvednout ruku pro něco, co je z vaší dílny. Pokud si dobře pamatuji, premiér Paroubek také před několika dny zopakoval, že okamžitě po volbách na ta majetková přiznání dojde. Mám – protože jste starý parlamentní praktik – takovou otázku: proč si myslíte, že jsme se nyní dočkali v tomto smyslu vyhýbavého postoje sociální demokracie, když v jiných případech společně s vámi tato strana v Poslanecké sněmovně hlasuje?

VF: No já znovu říkám, že jde o klasickou ukázku rozporu slov a činů. Protože platí a platilo to jak v roce 2002, tak to platí letos, že pokud by občan – volič chtěl, aby sociální demokracie plnila svůj volební program, tak musí mít KSČM dostatek hlasů, aby k takovému postoji – řekl bych – přitlačila nebo přiměla, s tím že jinak sociální demokracie je skutečně politickou stranou, která se odklonila od levice. Teď nejde o to, že oslovuje tu středovou část voličů nebo pravostředovou část voličů, ale jde o to, jak směřuje, tzn. jestli směřuje trvale k solidárnímu systému a k udržení a výstavbě sociálního státu nebo se od něj odklání. A to naše opatření, ten nᚠnávrh zákona přece nesledoval jakési potrestání těch, kteří jaksi mají majetek nad deset milionů korun. Bylo to o – a já jsem to řekl docela jasně včera při tom televizním pořadu – že jde o to, jaký majetek si zaslouží úcty. A my tvrdíme a myslíme si, že to tvrdíme správně, že úcty si zaslouží majetek řádně nabytý. Protože ten majetek, který byl získán krádeží, nemůže být řádně nabytý a nezaslouží si ochranu ani podle současných zákonů. A nejde pouze o majetky politiků, jde o majetky všech občanů, protože tady existuje velká pochybnost o privatizaci v 90. letech, o přístupu k restitucím v 90. letech a nakonec ale i k tomu, jak se vybírají a přijímají veřejné zakázky v současnosti.

JP: V úvodu volebního programu KSČM čteme, pane předsedo, že vaše strana se dlouhodobě orientuje na systémovou změnu k socialismu demokratickou cestou. Jak byste pojmenoval režim, který tady existoval od roku 1948 do konce roku 1989 a v čem se od něj liší dnešní představa KSČM o socialistickém systému?

VF: Tak já bych ho pojmenoval administrativně byrokratický, protože vývoj po roce 1948 zaznamenal několik excesů, které v podstatě nebyly ve prospěch socialismu a myšlenky solidární společnosti, protože místo – řekl bych – občanské aktivity a budování občanské společnosti na bázi toho zájmu lidí a jejich aktivity, se začala řídit v podstatě byrokratickými pravidly včetně ovládání té společnosti. A to samozřejmě vedlo nakonec k rezignaci lidí na tu aktivitu a k tomu, že se ten systém nerozvíjel tak, jak byl původně zamýšlen. Ještě…

PN: Pane předsedo, promiňte, že vám do toho skáču, ale tehdy přece nebyla řeč o občanské společnosti. Protože máme oba klasické vzdělání v minulých školách, tak víme, že tehdy byla řeč o vedoucí úloze KSČ, případně o její vědecké poznávací funkci. To znamená, co vy teď říkáte, z toho vyplývá, že ta poznávací funkce vaší strany se kamsi posunula.

VF: No já jsem přesvědčen, že KSČM se nejvíce věnovala tomu vývoji v minulosti, vyvodila z toho zásadní závěry, a vy víte, pane redaktore, protože opravdu si vašeho filozofického vzdělání velmi vážím, vím, že máte velmi široký rozhled, připomínám vám dobře známá díla z 60. let z řad předních funkcionářů tehdejší komunistické strany, kteří k občanské společnosti směřovali. Např. bych mohl uvést i – řekl bych – to, co vzpomíná ve svých memoárech Čestmír Císař o té kulturní frontě a filozofické frontě na Univerzitě Karlově, ale i v Bratislavě, v Brně a v jiných ústavech právě v letech 63–67.

JP: Mám daleko do sečtělosti Petra Nováčka, ale četl jsem vᚠvolební program, pane předsedo, tak se osměluji také k otázce: KSČM považuje konsolidaci ekonomického prostředí a efektivní hospodářský rozvoj za základní podmínku zajištění životní úrovně všech obyvatel a sociálního programu státu. Domníváte se, že české hospodářství s meziročním 6%-ním růstem HDP potřebuje konsolidaci, že je to úkol právě pro komunisty?

VF: Tak jsem přesvědčen, že na tom úkolu můžeme pracovat. My vyznáváme to naše heslo a obnovili jsme ho pro tyto volby „S lidmi pro lidi“, tzn. že je to úkol nejen pro komunistickou stranu, ale pro všechny, kteří se tím chtějí zabývat. Víte, ta konsolidace přece musí probíhat v obou rovinách. Zatím ten růst hrubého domácího produktu je v podstatě růstem ve prospěch investorů, nikoliv ve prospěch lidí. Je i …

JP: A nejsou to spojité nádoby? Omlouvám se, že vás přerušuju.

VF: No, jsou samozřejmě, ale ta spojitá nádoba nyní působí tak, že jde ve prospěch toho investora, nikoliv ve prospěch těch zaměstnanců. Připomínám státní statistiku, která říká, že za růstem HDP růst mezd zaostává, a to nikoliv málo, ale docela výrazně. A také oficiální statistika přiznává, že ten růst HDP je zajištěn exportem, nikoliv koupěschopnou poptávkou obyvatelstva. A v tomto ohledu se trochu divím současnému vedení sociální demokracie, že minimálně nepřipravuje takový krok, který připravila vláda sociální demokracie v roce – pro rok 1999, kdy šla na zvýšení mezd, na jejich růst, a tedy také na zvýšení koupěschopné poptávky obyvatelstva. Toto totiž pokud budeme zanedbávat, tak ten růst opravdu bude v neprospěch občanů a při pádu koupěschopné poptávky obyvatelstva se nám může stát, že ten růst bude pouze dočasný.

JP: V téhle souvislosti do roku 2010 chcete v souvislosti s přechodem na euro a se zajištěním stability vnitřního trhu zvýšení mezd o 40%. Jak byste k takovému zvýšení ceny práce přiměli soukromé firmy?

VF: Tak ta cesta, aby nebyla administrativně byrokratická, tak potřebuje nástroje. A my říkáme docela vážně, že Úřad pro hospodářskou soutěž není schopen ukorigovat vztahy mezi malými a středními podniky a nadnárodními monopoly. Proto jsme toho názoru, že jednotná daň pro právnické osoby je v tuto chvíli nesmyslná, ekonomicky brzdící rozvoj, a že je potřeba udělat diverzifikaci v dani z příjmu právnických osob, tzn. malé firmy, začínající společnosti s ručením omezeným, nové akciové společnosti, které budou mít malý obrat, např. do milionu korun, mohou jít v dani na 10, 15 procent, to je otázka dohody v Poslanecké sněmovně, kdežto velké nadnárodní monopoly a podniky s velkým počtem zaměstnanců by zůstaly na současné daňové sazbě nebo by šly do sazby 35%-ní. Připomínám, že Česká republika není investory vybírána kvůli tomu, jaký má daňový systém, ale jak má kvalifikovanou pracovní sílu. A za kvalifikovanou pracovní silou vždycky investoři přijdou, zejména ti kvalitní.

PN: Pane předsedo, neumím svou otázku tak krásně hlasově modulovat jako kolega Pokorný, nicméně ji položím: Podívejte se, mě by zajímalo, jak je to s podporou drobného a středního podnikání, ke kteréžto podpoře se KSČM nyní programově hlásí coby k jednomu ze zdrojů růstu ekonomiky. Víte, protože jsem tu historii studoval, tak si vzpomínám na rok 1946, kdy před volbami KSČ a osobně Klement Gottwald se snažili bojovat – oni tomu tak osobně říkali – o duši živnostníků a drobných podnikatelů. Jak ten boj dopadl, je všeobecně známé. Tak by mne zajímalo, kde se stala ta změna ve vašem myšlení, že teď nabízíte pomoc právě drobným a středním podnikatelům, a očekáváte, že tu ruku přijmou?

VF: Tak jsou tady dvě zásadní změny. Zaprvé je to naše poznání toho chybného kroku po tom roce 1948, zadruhé je to – a to poznání vyplývá dokonce ze skutečné teorie klasiků a z jejich děl, kteří říkali – a mohl bych citovat Karla Marxe -, že pokud …

PN: Teď jsem se obával, které klasiky budete citovat.

VF: Ne ne, Karla Marxe (smích), který říká v jednom ze svých děl těsně po Kapitálu, že pokud se nezastanou ty vlády těch drobných podnikatelů, tak je ten velkokapitál sežere sám. A druhá věc, když jsme si to z té teorie převedli do praxe, tak jsme řekli: ano, byla to chyba, a proto říkám, že ta naše pomoc je dána tím, že chceme změnit daňový systém ve prospěch těch drobných a malých, abychom uchránili před tím tlakem těch nadnárodních monopolů, které při snížení daně budou ještě snáze likvidovat ty drobné a malé podnikatele, protože je prostě nebudou potřebovat.

JP: V dnešním Radiofóru debatujeme s předsedou ÚV KSČM, místopředsedou Poslanecké sněmovny Vojtěchem Filipem, s nímž jsme ve spojení rozhlasovými linkami z českobudějovického studia Českého rozhlasu. Nicméně i dnes můžete telefonovat otázky na našeho hosta, na Vojtěcha Filipa. 221552155 a 221552255, to jsou telefonní čísla. Těšíme se na šest dotazů.

….

JP: Máte slovo, můžete se ptát.

Posluchač 1: Dobrý večer, Kubíček, Prachatice. Já bych se chtěl pana předsedy zeptat, který tvrdí, že pokud něco získali nezákonně, že je nutné to dodanit, případně vrátit, včetně ukradené věci. Co říká na ukradené věci, ukradené finance v roce 53 tzv. měnovou reformou, protože dodneška zůstává KSČ-M nejbohatší politickou stranou. Děkuju.

JP: Děkujem, pane Kubíčku, hezký den. Haló, druhá telefonní otázka:

Posluchačka 1: Dobrý večer, tady je posluchačka Marie a chtěla bych se zeptat následující věc. V posledních letech máme plnou pusu demokracie. Komunistická strana má nemalý počet křesel v parlamentu. Zejména a ODS a KDU-ČSL vedou silné antikomunistické řeči. Všichni představitelé těchto stran, mající vysokoškolské i středoškolské vzdělání, ho získali z komunistických rukou. Já bych se chtěla zeptat pana dr. Filipa, jestli by ho měli vrátit, když jim tolik páchnou tyhlety výplody komunistickými rukami.

JP: Děkujeme za otázku, hezký večer. Třetí telefonický dotaz, prosím, máte slovo:

Posluchačka 2: Haló, dobrý den Kučerová, já bych se chtěla zeptat pana Filipa, jak si představují ekonomický růst státu, když po zkušenostech s komunistickými režimy, všude, kde se pokoušeli o komunistický zázrak, tak nikde se ekonomicky nedařilo a vždycky to vedlo k problémům. Děkuji. Na shledanou.

JP: Taky děkujeme. Čtvrtý dotaz do dnešního radiofóra, připomínám, že hostem je předseda KSČM Vojtěch Filip. Haló, máte slovo.

Posluchač 2: Zdeněk Janů u telefonu. Dobrý den. Já bych chtěl jenom krátce zareagovat na tu jednu předchozí volající, která volala po vrácení diplomů vysokoškolských. To je strašně moc pěkný, bohužel ty lidi žili ve státě, kde komunistická strana vládla, takže jinou možnost neměli. Otázku mám na pana Filipa takovou, jak hodnotí z hlediska osobního pohledu vraždu paní Milady Horákové, z dnešního pohledu, a krátce bych chtěl ještě vyzvat všechny lidi, aby se skřípěním zubů zvolili jednu z demokratických stran a šli k volbám jenom proto, aby komunisti nedostali hlasy. Děkuji. Nashledanou.

JP: Otázka byla položena, děkujeme za ni. Pátý dotaz, haló, máte slovo

Posluchač 3: (problém s hlasitým přijímačem) Tady Josef, já jsem se chtěl zeptat pana Filipa, jestli bude též kontrolovat Bau a všechny, co sprznili, jestli je též budou kontrolovat, kolik mají majetek a tak všechno.

JP: Dobře, děkujeme. A jsme u šestého, posledního dotazu do dnešního Radiofóra.

Posluchač 4: Dobrý večer. U telefonu je Viktor Slabý, Praha. Já bych chtěl se zeptat na jednu konkrétní věc, a to je název. V podstatě komunisti těží z názvu KSČ. Kdyby se nejmenovali KSČ-M, dneska jak samozřejmě dodávají, tak by zdaleka neměli tolik hlasů, protože lidi volí minulost z nostalgie. Víme dobře, co se schází na Letné za lidi, to jsou prostě lidi, kteří nekoukají ani tak do programu, ale chtěli by zvolit zpátky svoje mládí, svoje úspěchy z minulosti, to znamená, strašně mě mrzí, že nebyla KSČ zakázána. Shodou okolností oni komunisté velice rádi říkají, že už nejsou KSČ, že jsou KSČM. Dneska pan Filip, no soudruh Filip několikrát řekl KSČ, aniž si to uvědomil, takže KSČ rovná se …

JP: Pojďte prosím k otázce.

Posluchač 4: Moje otázka je, jestli si uvědomuje, že v podstatě je to populismus, že lidi volí akorát KSČ ve formě minulosti a ne ve formě programu. Proboha …

JP: Děkujeme za otázku. Hezký večer. Máme za sebou telefonickou část dnešního Radiofóra, šest otázek, položených našemu dnešnímu hostu, jímž je Vojtěch Filip, předseda KSČM, s kterým jsme ve spojení po rozhlasových linkách, neb v tuto chvíli dlí v rozhlasovém studiu Českého rozhlasu v Českých Buděljovicích. Petře?

PN: Pan Kubíček, který pane předsedo dlí nedaleko od Vás v Prachaticích, chce vědět toto: jak se vypořádáte…

VF: … já jsem si jednotlivé otázky poznamenal…

PN: Ale jestli dovolíte, já je budu klást, já jsem za to placen, aby mě tady případně kolega Pokorný nepropustil (smích). Jak se budete chtít vyrovnat s tím, co bylo ukradeno prostřednictvím měnové reformy?

VF: Tak já myslím, že to je otázka, jak se postavili k jednotlivým formám restitucí a rehabilitací státní orgány, které na toto nereagovaly, ač tam takový návrh byl. Jinak pan Kubíček říkal, že my jsme nejbohatší politickou stranou. Ano, KSČM vznikla v roce 1990, bývalá KSČ byla vyvlastněna zákonem č. 491 z roku 90, čili všechen majetek byl odevzdán státu a stát z toho mohl financovat, co bylo z jeho po vůli. A nᚠmajetek sestává ze stranických příspěvků, protože jsme nejmasovější politickou stranou, a zároveň z toho, co dostáváme za výsledek voleb, tak jako jiné politické strany. Ten výsledek voleb jsme nezískali pouze jednou, když v roce 1993 se od KSČM, která kandidovala tenkrát v koalici Levý blok oddělily ostatní politické strany, vytvořily Stranu levý blok a KSČM připravily o 90% toho státního příspěvku. Takže my svůj majetek máme legálně nabytý od roku 1990 a na měnovou reformu se musíte ptát těch, kteří v tomto státě vládnou. Měli pravděpodobně jiný zájem než odškodnění těch lidí, kteří byli poškozeni v roce 1953, měli zájem o to, aby byly restituovány velké pozemkové majetky feudální šlechtě, přestože nikdo neřekl, že zákon z roku 1990, 1919 o první pozemkové reformě nebude překročen. A v té době…

PN: O to …

VF: …byly ty majetky omezeny na 150 ha té zemědělské půdy…

JP: Pane předsedo, považuji odpověď pro pana Kubíčka za dostatečnou. Přistupme prosím k další otázce.

PN: Další otázka se týkala lidí dnes pravicových názorů a toho, zdali by měli vrátit či neměli vrátit diplomy, které získali na vysokých školách v minulém režimu.

VF: Tak já myslím, že je to spíše o jejich morálce než o čemkoliv jiném, protože když mají takové výhrady, tak buď ten marxismus špatně studovali nebo udělali jenom zkoušku a teď se k tomu nehlásí, a pokud si chtějí ponechat titul, nech alespoň když už mluví o socialismu, případně komunismu, který tady samozřejmě nebyl, tak aby se o něm vyjadřovali tak jak se naučili, když už ne od marxistických teoretiků, tak od těch nemarxistických.

PN: Paní Kučerová, ta chce vědět, jak si představujete ekonomický růst státu. Podotkla k tomu, že podle jejího soudu, v zemích, kde existovaly či existují komunistické režimy, se nikdy žádný ekonomický zázrak nepodařil.

VF: Tak já bych paní Kučerové chtěl říct, že podle mého názoru nemá úplnou pravdu. Jestli chce vidět jeden stát, kde vládne komunistická strana a je součástí Evropské unie, a si zajede na Kypr. Uvidí, jestli tam existuje ekonomický růst nebo neexistuje. A pokud vím, tak například vynikající ekonomický růst má Čínská lidová republika, kde je Komunistická strana Číny vedoucí politickou silou, stejně tak vynikající ekonomický růst má Jihoafrická republika, kde komunisté mají pět ministrů ve vládě. Mohl bych mluvit o Vietnamu, který má rozvoj 30 let po válce ve výši 8-10% ročně. A pokud paní Kučerová může, nech si zajede do některého z měst v těchto státech a podívá se, jak ekonomický růst v takových zemích vypadá.

PN: Pane předsedo, pokud si pamatuji ze své návštěvy Kypru, tak tam existuje velmi dynamická ekonomika, ale kromě jiného také daňový ráj a široké možnosti pro přelévání finančních prostředků z jednoho konce zeměkoule na druhý. Chci se tím zeptat na následující: kdyby to bylo na KSČM, snažila by se něco podobného zavést v této zemi?

VF: Já jsem myslím na to odpověděl v té první části, kdy jsem říkal, že my chceme diverzifikaci daní, tzn. že daňovým rájem být nechceme, ani nemůžeme, protože jsme středně velkou zemí v EU a pravděpodobně bychom se setkali s dost velkými sankcemi z Bruselu. Ale samozřejmě Kypr, protože musel postavit svou ekonomiku na přílivu kapitálu jako středomořský ostrov, tak už do EU takto vstupoval, tak byl přijat a samozřejmě bude teď pravděpodobně omezován i ve svých daňových zákonech bruselskou administrativou.

PN: Další dotaz: co říkáte k tématu vražda Milady Horákové?

VF: Já jsem byl osloven společností Milady Horákové, abych přispěl na její památník, takže jsem přispěl nejen já, ale celá KSČM.

PN: Zajímalo mě to slovo „vražda“. Šlo podle vás o vraždu nebo něco jiného?

VF: Já myslím, že pokud by to mělo být nazváno vraždou, tak vždycky pouze justiční, protože šlo o proces, o proces politický, a pokud jsme se od něčeho poučili, tak já jsem přesvědčen, že tyto kroky nikdy komunistické straně tehdejšího Československa, nikdy komunistickému hnutí v Evropě, a tedy ani nám, jaksi těm, kteří jsme pokračovatelé této humanistické myšlenky nemohla prospět a byla v podstatě v neprospěch socialismu a komunistické myšlenky.

PN: Čím si myslíte – a teď se zeptám já, jestli dovolíte – ne na Miladu Horákovou, ale na jiné procesy, které se týkaly také čelných představitelů tehdejší komunistické strany, čím si myslíte, že v tehdejším Československu bylo ze všech tzv. lidově demokratických zemí zdaleka nejvíce šibenic z politického důvodu?

VF: Tak byli jsme výkladní skříní socialismu…

PN: Myslíte větší výkladní skříň než třeba Polsko nebo Maďarsko?

VF: Určitě, protože u nás ekonomický rozvoj a schopnost českých československých občanů byla velká. Já jsem v té odpovědi na tu otázku, kterou jsi mi dával před telefonickými hovory, zapomněl říct ještě jednu věc, že samozřejmě ta podpora těch živnostníků je faktická, protože nebudeme mít žádné poradce ze Sovětského svazu a že nebudeme tedy v nějakém společenství, které nás donutí k regulaci vlastního programu.

PN: Pane předsedo, pan Josef …

VF: Ale…

PN: Ano? Ale už jen stručně.

VF: Jen bych to dopověděl. Tak zcela jednoznačně říkám, že všechny ty chyby a omyly, které tam byly, se týkají jen určité části těch odsouzených. Ale museli bychom připomenout McCarthysmus ve Spojených státech, museli bychom připomenout to, že na Československo se tenkrát pohlíželo trochu jinýma očima a byli jsme trošku místem, kde operovaly jak sovětské, tak americké zpravodajské služby. Tím nechci nijak omlouvat ty chyby a omyly, protože to je někdy horší než zločin, ten omyl.

PN: Pane předsedo…

VF: Ale…

PN: Jestli dovolíte, musíme tohle téma teď opustit, abychom stihli odpovědět dalším posluchačům. Pan Josef, pokud jsem mu dobře rozuměl, chce vědět, koho všeho byste kontrolovali, kdyby to záleželo na vás. Zmínil se o panu Baovi, nevím, proč zrovna o něm.

VF: Nevím, určitě bychom pana Bau nemuseli kontrolovat, protože on nabyl majetek právě tím, že budoval firmu. Myslím si, že mohu připomenout, protože jsem pořád ještě v květnu, že TomᚠBaa byl první vždycky v prvomájovém průvodu a vedl své dělníky do prvomájového průvodu. Také vytvářel jejich sociální program, protože si uvědomoval, že jakákoliv technologie bez lidských rukou není nic.

PN: A tenkrát tam nemusel povinně, patrně.

VF: Ne, to určitě nemusel, ale chodil tam rád a vyzýval své lidi, aby tam chodili.

PN: Poslední dotaz pana Slabého se týkal toho, zdali fakt, že se jmenujete Komunistická strana Čech a Moravy, je výrazem populismu a jestli to není náhražkou za propagaci programovou. Protože pan posluchač má za to, že vaši příznivci z velké části volí z nostalgických důvodů minulost.

VF: Tak pan Slabý má pravděpodobně informaci z nějakých pochybných deníků, nezajímá se o činnost KSČM, to je evidentní. Také mne obviňuje z toho, že jsem několikrát použil KSČ. Já jsem použil tento název tam, kde historicky patřil a někde jsem použil pouze název komunistická strana. A pokud je požadováno, abych používal celý název, tak já jsem samozřejmě hrdý na to, že Komunistická strana Čech a Moravy má tento název, protože jako předseda – a říkám to zcela na rovinu – nechci být pověstným kůlem v plotě a vstupoval jsem do politiky s tím, že budu vždycky ctít členskou základnu. A u nás u strany rozhodli lidé v referendu, členové strany v referendu. Mohu připomenout, že jsem v Českých Budějovicích tak připomenu mou stranickou schůzi na sídlišti Vltava, kde soudružka Marie Traplová, která prošla koncentrákem a měla historické právo mluvit do toho, řekla, že a si stranu pojmenujeme, jak chceme, že ona zůstane tam s těmi, kterým věří. A vystoupil velmi mladý komunista z akademie věd, z chemického pracoviště v Českých Budějovicích a řekl, že on vstupoval do komunistické strany, nikomu nikdy neublížil, svoji práci dělá poctivě a že chce zůstat členem komunistické strany. A lidé uvěřili tomu mladému komunistovi z akademie věd a soudružka Traplová řekla, když jsi to řek takhle, tak já budu hlasovat pro zachování názvu. Čili nejde o žádnou nostalgii, jde o to, že my máme podle mého soudu – a nejen podle mého soudu – dostatek důvodů pro to, abychom zůstali u toho názvu, nejen kvůli tomu referendu, ale také kvůli tomu, že my jsme tady měli komunistickou stranu, kdežto v okolních zemích měli sjednocené dělnické strany nebo se komunistické nebo dělnické strany buď Německa, Polska, Maďarska a podobně, takže ta naše historie vyplývá z toho, že jsme se vždycky snažili o to, aby naše politika byla sepjata s těmi, kteří ji tvoří.

JP: Hostem dnešního Radiofóra, který byl s námi ve spojení ze studia Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, byl předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Děkujeme za odpovědi a nashledanou.

PN: Já děkuji také.

Český rozhlas 1, Radiožurnál, Radiofórum, Jan Pokorný a Petr Nováček, 15. 5. 06, 18:20