Dále se podrobně odhaluje, jak se Moskva domnívala, že si může dovolovat nestydaté vyděračství na Říši, jak na německých východních hranicích byly soustřeďovány stále mohutnější válečné síly a jak Sovětský rusko-srbský puč proti Německu k rozhodným činům organisovalo a s tím spojovalo příslib vojenské pomoci pučistické vládě proti Německu.
Tím mělo být Německo zapleteno na měsíce do bojů na jihovýchodě, zatím co sovětští Rusové nástup svých armád víc a více chtěli zdokonalovat. Dnes stojí na našich hranicích 160 ruských divisí - za tím cílem, aby v součinnosti s Anglií Německá říše s Italií byly udušeny a rozdrceny.
Vůdce konstatuje, že Moskva tímto jednáním hanebně zradila ujednání přátelského paktu s Německem, takže nadešla hodina, kdy Německo se musí postavit proti tomuto komplotu. Prohlásil, že se proto dnes rozhodl "osud a budoucnost německého národa vložit opětně do rukou říšské branné moci". Spolu s finskými kamarády a spolu s rumunskými vojáky uskutečňuje se této chvíle od Ledového moře až k břehům Černého moře nástup proti sovětskému Rusku, který co do rozpětí a rozsahu je největší, jaký kdy svět viděl.
Vůdce končil slovy: Pomáhej nám právě v tomto boji Bůh!
Současně vydal Vůdce a nejvyšší velitel branné moci ke 22. červnu 1941 denní rozkaz k vojákům východní fronty, v němž jim podává příslušná objasnění, která domovině podal ve svém provolání k německému národu.
Lidové noviny, 23. 6. 1941