Atomové odzbrojení nemá alternativu

Prohlášení Helmuta Scholze, člena představenstva Levicové strany-PDS a politického koordinátora Výkonného výboru Strany evropské levice ke zprávám o severokorejské jaderné zkoušce

Jaderná zkouška, ohlášená KLDR, ať už je jen předstíraná nebo skutečná, bude mít negativní bezpečnostní důsledky pro region i pro světovou politiku. Předvidat lze vojenské vyzbrojování ve státech sousedících se severní Koreou včetně Japonska, které se jako zatím jediný stát světa muselo smířit s politicky motivovaným - vojensky nesmyslným - nasazením atomových bomb. Nová japonská vláda již oznámila výstavbu vlastního obranného raketového systému, a u dalších států jihovýchodní Asie lze podobné kroky čekat. Dost jistě k nim může patřit i volba jaderné cesty dalšími státy (jihovýchodní) Asie. Cílem a rukojmími jaderné válečné doktriny jsou a zůstávají civilní obyvatelé - to je fakt, který si také dnes podržuje svou smutnou správnost při přemýšlení o atomových scénářích jaderných zbrojních velmocí. Strach a zastrašování mají zůstat nástroji mocenské politiky: místo demokratického porozumění k řešení problémů je kategorií i v mezinárodní politice diktát zájmů těch udánlivě vojensky silnějších.

Nová situace ovšem také ohrožuje opatrně započatou politiku sbližování mezi Severní a Jižní Koreou.

Jadernou zkoušku umožnilo také potupující oslabování mezinárodního režimu kontroly jaderného zbrojení a politického úsilí jak zabránit novém závodům v jaderném zbrojení.Smlouva o nešíření jaderných zbraní z r. 1968 a na ní vybudované programy kontroly nedosáhly zamýšleného cíle, nešíření jaderných zbraní a trvalého prosazování jaderného odzbrojení. Severokorejské vedení na tom má podíl svým vystoupením ze smlouvy o nešíření a svou pokračující politicko-diplomatickou pokerovou taktikou.

Především je ale zdrojem snah stále dalších zemí o zdánlivé vojenské zajištění vlastního politicko-společenského kursu to, že státy vlastnící jaderné zbraně - a především 5 stálých členů rady bezpečnosti - nejsou připraveny se dohodnout na kroku, který by vycházel ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní, na společném plánu, který by přinesl multilaterální smlouvu k zajištění všeobecného a reálného jaderného odzbrojení. Jadernému odzbrojení se brání především USA a Francie a obrací tento trend vývojem nových forem jaderných zbraní (jako např. minibomb). To posiluje odmítání smlouvy o nešíření dalšími státy.

Dnešním požadavkem na mezinárodní politiku je: musí být nalezen nový mnohostranný základ pro neprodlené zahájení nového reálného a všeobsáhlého odzbrojovacího procesu. K tomu je třeba využít právě se scházejícího 61. Valného shromáždění OSN. A snad nebude Radou bezpečnosti potvrzená kandidatura jihokorejského Ban Ki Moona jako nástupce Kofi Annana ve funkci generálního tajemníka OSN popudem pro další spirálu severokorejské jaderné politiky, nýbrž se stane šancí pro nový nástup v mezinárodním vyjedávání.

Očekávám od Spolkového sněmu aktivní příspěvek pro nový začátek v mezinárodní politice odzbrojení, zejména podporu iniciativ nezúčastněných států a Koalice Nová agenda za konvenci k odstranění jaderných zbraní. Jen to může vést k úspěchu počínajících příprav na další kontrolní konferenci ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní v roce 2010.

Helmut Scholz, 10.10. 2006