Především jsem si uvědomil, jak se k této otázce zatím staví většina české veřejnosti. Ke které také patřím.
Spokojíme se většinou s oficiálními výklady, tvrzeními, že je všechno jinak, že reakce Ruska je jeho pokusem o návrat k mocenské politice a vše bylo projednáno, že jde o ochranu nás všech před terorizmem, že zatím o nic nejde, technicky jde o vyzkoušené zařízení, které běžně funguje na mnoha místech, že vláda už dávno všechno schválila, žádná dohoda se neporušuje, systém je žádoucí, ochrání státy NATO. K čemu ten pokřik, teprve se začíná jednat atd.
Takovéto „oblbovací“ stanovisko přednesl zástupce ministryně Parkanové za Ministerstvo obrany. A asi u značné části našich občanů, kteří jako vždy volí vyčkávací stanovisko, které jen ve vypjatých národních kolapsech zamění za vyvěšování vlajek, bude mít úspěch. A proč také ne! Vždyť stejně, na konferenci to řekl jasně profesor Krejčí, ten KNOFLÍK zase stiskne někdo mimo ČR.
Uvědomil jsem si, jaký v této situaci má význam uspořádání REFERENDA. Mám souhlasit s tím, že můj názor je nekompetentní, že kompetentní je názor zvolených zástupců lidu, že ve sněmovně jsou ty „hlavy pomazané“. Jak řekl na konferenci profesor Keller, občan nesmí projevit své preference?
Na konferenci zaznělo mnoho výhrad k politice USA, zejména k tradičnímu postoji, řešit mezinárodním právem zejména své mocenské zájmy.K jeho vojensko průmyslovému komplexu, k situaci globálních problémů lidstva, ve stínu vyhazování bilionu dolarů na zbrojení.Jestliže se otevře diskuze, bude jejím jedním z hlavních témat KOMU TO SLOUŽÍ.
Pokud bude referendum a já se ho zúčastním, určitě mé rozhodování ovlivní:
Je bohužel pravda, že to nevadí značné části našich politiků. Je tato „zakomlexovanost“ našich dějin, oplácet „dobro“ naší vděčností, pro nás tak nepřekonatelná? Proto se mi zdá potřebné, aby se občané ČR v takovýchto životních otázkách nenechali nikým zastupovat.
Vít Stanislav
Pražská organizace SDS
Praha 24. 2. 2007