Vsjo budět blagopolučno

... při čtení Andropovova referátu [mně] zároveň vytanula na mysli i jiná vzpomínka, vzpomínka na jistou schůzku Josefa ©pačka s Bohumilem ©imonem, kteréľžto schůzce jsem byl shodou okolností přítomen. Doc. ©imon se právě vrátil z Moskvy, kde byl nucen absolvovat výstředně bouřlivou a divokou pánskou jízdu ve společnosti L. I. Brežľněva.

Vzrušeně ©pačkovi líčil, jak ho Breľžněv vytrvale a s opileckou naléhavostí přesvědčoval, žľe vstup vojsk do naąí země byl nevyhnutelný a nedalo prý se mu žľádným způsobem zabránit. Kdyby se o to pokusil, tak by on sám tady uľž nebyl, a nebyl by zde ani on, Boguą (doc. ©imon)! Andropov by je bezohledně smetl! A smetl by vąechny, kdož by byli proti.

B. ©imon vzruąeně vyprávěl, jak ho Brežľněv s podrouąenou srdečností opakovaně ujią»oval, ľže „vsjo budět blagopolučno“, a nechal tu svou chlastem zmožľenou druľžinu hlasovat o tom, zda Boguą má být v Praze vedoucím tajemníkem stranické organisace. Vąichni byli „za“. Fakt! Oni tam v Moskvě při pitce hlasovali, kdo má být tajemníkem praľžské organisace KSČ. Takto tedy ta opilá Breľžněvova parta chápala Marxovo heslo: „Proletáři vąech zemí, spojte se!“.

B. ©imon byl při líčení tohoto moskevského hlasování zřejmě velmi vzruąen, ale mně popsanou hlasovací episodu značně překrývala překvapivá informace (o jejíž seriosnosti jsem neměl důvodu pochybovat), žľe vlastní a skutečný spiritus agens toho zákeřného a zločinného přepadení naąí země i její potupné okupace nebyl ten vąemi nenáviděný a proklínaný Brežľněv, ale jako muľž v pozadí jím byl J. V. Andropov.

Z chystaného příspěvku Karla Křížľe „Pod babylonskou věľží“.