Vzrueně Špačkovi líčil, jak ho Brežněv vytrvale a s opileckou naléhavostí přesvědčoval, že vstup vojsk do naší země byl nevyhnutelný a nedalo prý se mu žádným způsobem zabránit. Kdyby se o to pokusil, tak by on sám tady už nebyl, a nebyl by zde ani on, Boguš (doc. Šimon)! Andropov by je bezohledně smetl! A smetl by všechny, kdo by byli proti.
B. Šimon vzrušeně vyprávěl, jak ho Brežněv s podroušenou srdečností opakovaně ujišťoval, že vsjo budět blagopolučno, a nechal tu svou chlastem zmoženou družinu hlasovat o tom, zda Boguš má být v Praze vedoucím tajemníkem stranické organisace. Všichni byli za. Fakt! Oni tam v Moskvě při pitce hlasovali, kdo má být tajemníkem pražské organisace KSČ. Takto tedy ta opilá Brežněvova parta chápala Marxovo heslo: Proletáři všech zemí, spojte se!.
B. Šimon byl při líčení tohoto moskevského hlasování zřejmě velmi vzrušen, ale mně popsanou hlasovací episodu značně překrývala překvapivá informace (o její seriosnosti jsem neměl důvodu pochybovat), že vlastní a skutečný spiritus agens toho zákeřného a zločinného přepadení naší země i její potupné okupace nebyl ten všemi nenáviděný a proklínaný Brežněv, ale jako muž v pozadí jím byl J. V. Andropov.
Z chystaného příspěvku Karla Kříže Pod babylonskou věží.