Vsjo budět blagopolučno

Autor: Karel Kříž <(at)>, Téma: 05. Pasáž, která nás zaujala, Vydáno dne: 18. 04. 2007

... při čtení Andropovova referátu [mně] zároveň vytanula na mysli i jiná vzpomínka, vzpomínka na jistou schůzku Josefa Špačka s Bohumilem Šimonem, kter龞to schůzce jsem byl shodou okolností přítomen. Doc. Šimon se právě vrátil z Moskvy, kde byl nucen absolvovat výstředně bouřlivou a divokou pánskou jízdu ve společnosti L. I. Brežžněva.

Vzrušeně Špačkovi líčil, jak ho Brežžněv vytrvale a s opileckou naléhavostí přesvědčoval, žže vstup vojsk do naší země byl nevyhnutelný a nedalo prý se mu žžádným způsobem zabránit. Kdyby se o to pokusil, tak by on sám tady užž nebyl, a nebyl by zde ani on, Boguš (doc. Šimon)! Andropov by je bezohledně smetl! A smetl by všechny, kdož by byli proti.

B. Šimon vzrušeně vyprávěl, jak ho Brežžněv s podroušenou srdečností opakovaně ujišťoval, žže „vsjo budět blagopolučno“, a nechal tu svou chlastem zmožženou družžinu hlasovat o tom, zda Boguš má být v Praze vedoucím tajemníkem stranické organisace. Všichni byli „za“. Fakt! Oni tam v Moskvě při pitce hlasovali, kdo má být tajemníkem pražžské organisace KSČ. Takto tedy ta opilá Brežžněvova parta chápala Marxovo heslo: „Proletáři všech zemí, spojte se!“.

B. Šimon byl při líčení tohoto moskevského hlasování zřejmě velmi vzrušen, ale mně popsanou hlasovací episodu značně překrývala překvapivá informace (o jejíž seriosnosti jsem neměl důvodu pochybovat), žže vlastní a skutečný spiritus agens toho zákeřného a zločinného přepadení naší země i její potupné okupace nebyl ten všemi nenáviděný a proklínaný Brežžněv, ale jako mužž v pozadí jím byl J. V. Andropov.

Z chystaného příspěvku Karla Křힾe „Pod babylonskou v쾞í“.