Demokracie, meč a váhy

V obou prodloužených víkendech od prvního májového dne se letos u nás demonstruje určitě víc než kdykoli předtím. Nešlo jen o srazy a mítinky nudných politických honorací a jejich různobarevných oveček. V Praze a v Brně vyšli do ulic fašisté (nic jiného nejsou, přestože to soustavně popírají). A proti nim antifašisté.

V pátek překvapili studenti Prahu pochodem proti státním maturitám - demonstrací tak velkou a říznou, že zaskočila i organizátory. V sobotu vypukl brněnský Protestfest alternativců a týž den prošli Prahou - s opojným oblakem dýmu nad hlavami - zastánci legalizace „trávy“. Vstoupila už konečně demokracie do českých ulic?

Jak se to vezme. Neznalost pravidel a souvislostí, nimrání v detailech, toť stále český úděl.

Příkladem budiž soudy některých bojovných demokratů o tom, kterým demonstracím jakých subjektů mělo se - s naprostou samozřejmostí - dostat předběžného a pádného zákazu. Jako by nevěděli, že k něčemu takovému může demokratický stát přistoupit především pouze v případě, že je zakázán sám pořádající subjekt.

To se mohlo a mělo stát v kauze srocení Národního odporu v Brně a ne až v průběhu demonstrace, v níž tato hnědá úderka ukázala své ledví; je ovšem známo, že organizátoři těchto kraválů často klamou a akce různě kamuflují - a i byrokratická spravedlnost (a liberální demokracie nic jiného není, přestože to soustavně popírá) musí být, třímajíc meč a váhy, doopravdy slepá.

Ano, měl být ukončen i pražský průvod řádně registrovaných organizací Národní sjednocení a Vlastenecká fronta, pokud policie zaznamenala nezákonné projevy účastníků demonstrace. Nezaznamenalali je, pak musela jejich akci zabezpečit. Tento „skandální“ krok je realizací obecného pravidla, jež se bude hodit anarchistům, až půjdou demonstrovat za zrušení státu.

Aby bylo jasno: jsem krajně pobouřen, že k antifašistům - i k mladým sociálním demokratům - přistupovala policie jako ke galérce, kterou je snad možno ponižovat svlékáním do naha. A že vůbec fašismus 1. května u nás prošel přes pražský most Legií. Již dříve jsem na tomto místě při podobné příležitosti napsal, že „nikdo není povinen uvolnit průchod fašistům“. Ale to už jsme ve vodách občanské neposlušnosti, kterou má skutečná demokracie na své straně.

V Berlíně 1. prosince 2001 a znovu 8. května 2005 zabránily tisíce antifašistů - policie sem, policie tam - řádně nahlášeným pochodům řádně registrované Národní demokratické strany. Policie měla na vybranou: buď zmlátit davy Berlíňanů, kteří stáli v cestě, nebo domluvit hrstce vystrašených fašistů, aby táhli. V daném poměru sil byla volba jasná.

Když se 22. dubna 2002 dostal ve Francii do druhého kola prezidentských voleb Jean-Marie Le Pen, řádný kandidát řádně registrované Národní fronty, vyzval své stoupence, aby vyšli do ulic. Vyrazily však statisíce Francouzů, velmi odhodlaných jim v tom zabránit. A policejní prefektura suše sdělila lepenovcům, že nemůže ručit za jejich bezpečnost. Tak to prostě za vlády lidu chodí.

Kromě pásky na očích a meče v ruce, vlastní spravedlnost - a demokracie - i misky vah. Nestěžujme si na policii. Tím chybějícím závažím na té správné straně jsme zase byli my.

Právo, 24.04.2007, Martin Hekrdla