Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes

Zásadně různé důsledky pro hospodářskou a sociální politiku

V těchto dnech byly předmětem zájmu veřejnosti a politiků (samozřejmě i sdělovacích prostředků) dvě události. Především takzvaná reforma veřejných financí, jejíž schválení v Poslanecké sněmovně označil předseda ODS a vlády Mirek Topolánek jako první krok ke zlepšení života českých obyvatel. Jsou to prý největší změny od počátku 90. let. Druhou událostí bylo výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, který současně znamenal konec pražského jara i připravovaných ekonomických reforem. Nechci při této příležitosti hodnotit ani jednu z uvedených událostí. Chtěl bych pouze uvést několik poznámek o tom, co reformy, zejména v ekonomické oblasti, měly společného, a jaké byly v praxi hospodářské a sociální důsledky reformy v roce 1968 a jaké jsou dnes.

Společné byly snad především cíle některých politických seskupení tehdy a dnes. Nejlépe to vystihl Jiří Hanák ve svém středečním komentáři v Právu. Píše: Kdyby pražské jaro bylo ponecháno samo sobě a nebylo zadupáno sovětskou/ruskou okupací, je velice pravděpodobné, že listopad 1989 by přišel o jedenadvacet let dříve. Co přinesl listopad 1989, víme, a proto není třeba větší komentář.

Co bylo a je společné pro přípravu ekonomických reforem v roce 1968 a od roku 1989? Především na počátku bylo ujišťování příslušných představitelů, že jde o reformy, zlepšení chodu ekonomiky, zvyšování životní úrovně v rámci socialismu, tedy že jde o socialistickou reformu a ne o nějaký návrat ke kapitalismu. Tak hovořili Dubček i Havel.

Druhým společným rysem bylo to, že v čele ekonomických reforem byli především ekonomové z teoretické fronty, kteří byli pro uplatnění trhu v socialismu. Drtivá většina však neznala ekonomickou realitu, praktické problémy ekonomiky každodenního života, bez zkušeností z řídící hospodářské praxe. V roce 1968 to byl profesor Ota Šik. Od dubna 1968 jsem byl sekretářem Hospodářské rady vlády (předseda Lubomír Štrougal, generální tajemník Valtr Komárek) a měl jsem možnost být u toho, co se v ekonomické oblasti dělo nejenom na scéně, ale i v zákulisí. Ota Šik byl zcela bezradný, kromě teoretických frází neměl konkrétní představu, co dělat.

Je pozoruhodné, že v roce 1989 se v tomto směru situace opakovala. Do čela ekonomických přeměn (reforem) se postavili většinou pracovníci bývalého Prognostického ústavu ČSAV v čele s Valtrem Komárkem. Byli to Václav Klaus, Vladimír Dlouhý a řada dalších i z jiných ekonomických ústavů. Problém byl stejný. Neznalost reálných problémů ekonomiky. V obou případech, v roce 1968 i v roce 1989, se usilovalo o moc bez toho, že by byla, například v ekonomice, nějaká reálná a konkrétní koncepce hospodářské a sociální politiky, priority a postupné kroky. Tím však společné rysy končí.

Srpnové události v roce 1968 ukončily reformní pokusy. V roce 1989 byly jiné vnitřní i vnější podmínky a reformy dostaly prostor. Nedostatek vlastní ekonomické koncepce byl nahrazen doporučeními Mezinárodního měnového fondu a dalších zahraničních institucí, objevila se zde masa zahraničních poradců pro privatizaci. Ti vlastně hráli ze zákulisí hlavní úlohu.

Zásadně se liší důsledky počátku reforem v roce 1968 a po roce 1989. Od roku 1969 nastává takzvaná doba normalizace, jak se toto období dnes nazývá. Vedení státu mělo nesporně snahu dokázat, že socialismus může přinést obyvatelstvu více, než tomu bylo v minulých letech. Přispělo k tomu objektivně i to, že začaly produkovat mnohé výrobní kapacity vybudované zejména v šedesátých letech. A tak se stala sedmdesátá léta obdobím poměrně vysokého ekonomického růstu i růstu životní úrovně. Bylo například dosaženo rekordní úrovně bytové výstavby. Aktivní propopulační politika přinesla v této době i rekordní počet narozených dětí. Nesporně na tom mělo svůj podíl i zlepšení sociální situace rodin s dětmi.

Reformy kapitalistické transformace po roce 1989 přivedly ekonomiku počátkem devadesátých let k poklesu o více než 20 procent, úroveň průměrné realné mzdy se snížila o třetinu (vysoká inflace). Začala prudká příjmová diferenciace jednotlivých sociálních skupin obyvatelstva. Úrovně ekonomiky (HDP) roku 1989 bylo dosaženo až po roce 2000. Tedy dynamika jako za první republiky. A co dnes? Deficit státního rozpočtu, bilionový dluh státu, vyprodaný majetek. Nastává nová reforma, ale pro další růst bohatství bohatých na úkor sociálně slabší většiny obyvatelstva. Takové jsou počátky a konce reforem z roku 1968 a 1989.

Haló noviny, 24. 8. 2007, Václav Věrtelář