Různé názory mohou existovat, není to nic neobvyklého

Ve svém nedávném článku se Právo zabývalo rozpory v KSČM. Vycházelo při tom, alespoň podle vlastního vyjádření, ze záznamu o jedné akci, která se konala před několika týdny v Praze za účasti asi šedesáti přítomných.

Zazněly zde skutečně různorodé až velmi radikální názory, ale ani tady je nesdílela většina přítomných. Správně v Haló novinách v reakci na podobný materiál ČTK reagovali Jiří Dolejš a Pavel Kováčik. Nemám k jejich názoru co dodat.

Pravicový a další, středově se tvářící tisk, využije každé příležitosti k tomu, aby poškodil KSČM a maximalizoval případné rozdílnosti v názorech. Přitom vůbec nemusí jít o něco podstatného. V KSČM, jako v každém lidském společenství, mohou být na to či ono různé názory a pokud jde o KSČM před sjezdem s rozdílnostmi přístupů je nutné počítat a jsou navíc velmi potřebné. Ty je třeba pak prodiskutovávat a vzít si z nich poučení, než se vykrystalizuje názor, který se stane opravdu dokumentem celé strany...

Někdy ovšem podobné názory pramení z neinformovanosti. Mám na mysli například názor publikovaný ve Zpravodaji OV KSČM Praha-východ, kde bylo vyčteno členům vedení ÚV KSČM, že nemají dost pokory před funkcionáři na nižších článcích a bylo jim zároveň doporučeno, aby více navštěvovali jednání krajských rad a okresních výborů a tak se necítili zaskočeni názory členské základny. Je mi velmi líto, že podobné tvrzení bylo vůbec vysloveno. Jde jen o ukázku toho, jak lze díky neinformovanosti vyvolávat nedůvěru v členské základně příslušného okresu v čelné funkcionáře KSČM. Stačí si však prolistovat můj týdenní či měsíční program, aby se kritik dozvěděl, že jsem navštívil víc stranických jednání po celé republice, než možná sám pisatel ve svém okresu. Program například místopředsedkyně ÚV KSČM Jany Bystřické, která odpovídá za regionální politiku, je také naplněn mnoha termíny jednání v místech a krajích. I další funkcionáři vedení strany mají své diáře zaplněny účastmi na stranických akcích mimo budovu ÚV KSČM.

Nemohu ani souhlasit s psaním listopadové Severočeské pravdy, jež je údajně listem OV KSČM v České Lípě, v níž je vedení strany obviňováno z toho, že se chystá znovu nastolovat, manipulovat, usilovat o dosažení většiny, byť jednoho hlasu, a tím o dokonalý rozvrat strany zevnitř . Především nevím, kdy vedení strany s někým manipulovalo a dokonce, kdy zvítězilo v nějaké záležitosti většinou onoho zmíněného jednoho hlasu. Všechny záměry projednávané na zasedání Ústředního či Výkonného výboru KSČM byly projednávány v diskusi, každý z jejich členů měl a má právo na vyjádření a všechna rozhodnutí byla schvalována velkou většinou přítomných. Stačí si vše ověřit v zápise. Je smutné, že autor své osobní zklamání přenáší do politické práce, a žel, tím také uvádí ve zmatek členskou základnu ve svém okrese. Možná, že právě tyto subjektivistické přístupy inspirovaly také některé z účastníků zmíněné akce v Praze.

Zazněly zde i hlasy, které je nutné okamžitě odmítnout. Například slova o tom, že jsme na pokraji třetí světové války. Jistě, zřízení americké vojenské základny u nás, umístění radaru USA v Brdech, k míru nepřispěje. KSČM proto vynakládá mnoho sil na boj za její odmítnutí. Máme skutečně obavy z dalšího kola studené války. Hodnotit situaci jako nebezpečí vzniku třetí světové války pokládám však za neúměrné tvrzení. Navíc je to vyjádření nedůvěry v sílu takových stálých členů Rady bezpečnosti OSN, jako je Ruská federace nebo Čína. Odmítám i známkování, k němuž došlo na zmíněné pražské akci, nálepkování je, jak známo, škodlivé pro všechny strany.

Myslím, že ti, kteří skutečně sledují naši politickou scénu, mohou potvrdit, že dodržujeme náš volební program a že podporujeme jen takové zákony, které tento program naplňují. Přiznávám, že při seznámení se s názorem, jenž to zpochybňuje a proklamuje výlučnost komunistické strany, jsem si připomněl slova Vladimíra Iljiče Lenina, na nějž se někteří z kritiků současného vedení KSČM občas odvolávají. Dal všem radu, kterou si s odkazem na nedávné výročí 17. listopadu připomínáme: Při každé, i sebemenší příležitosti získat pro sebe masového spojence, třeba dočasného, vratkého, nestálého, nespolehlivého a podmínečného. (Dětská nemoc levičáctví). Odmítat tedy spolupráci by byla velká politická chyba. A dál: K tomu, abychom uspěli potřebujeme nejrozmanitější organizace všech forem, pořadí a odstínů... (Krok vpřed, dva kroky vzad).

V dílech klasiků je mnoho myšlenek, které jsou pro nás stále inspirující. V. I. Lenin dokázal dopracovat teorii taktiky a strategie. Jsou známá jeho slova, že není možné budovat revoluční taktiku na pouhé revoluční náladě. (Dětská nemoc...). Přiznávám, že při čtení některých kritických hlasů vyřčených na výše zmíněné akci, jsem si také vzpomněl na další Leninovu myšlenku: Nezkušení revolucionáři si často myslí, že legální bojové prostředky jsou oportunistické... To je však nesprávné. (Tamtéž). Vladimír Iljič tuto myšlenku ještě doplňuje příkladem z Německa, kde v jeho době K. Liebknecht a další němečtí sociální demokraté dokázali velmi účinně využívat parlamentních forem k boji za své levicové názory. A pokud jde o potřebnou kritiku programových dokumentů, ke které jsem vyzval na červnovém plénu ÚV KSČM, dovolím si vřele doporučit ke studiu dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse.

Jsme v období před sjezdem. Diskuse pochopitelně je různorodá. A tak je to správné. Myslím si však, že bychom i při ní se měli vyvarovat osobních invektiv a zaměřit se všude na věcné argumenty, jež nás jedině mohou posunout kupředu. Většina členů strany také tak postupuje, a to je pro mne velké povzbuzení v další politické práci.

předseda ÚV

Haló noviny, 16. listopadu 2007, Vojtěch Filip