Co je nejdůležitější

Autor: Lothar Bisky <(at)>, Téma: 02. Články, statě, projevy, Vydáno dne: 27. 11. 2007

Projev Lothara Biskyho, nově zvoleného předsedy EL a spolupředsedy Die Linke, na 2. sjezdu Strany evropské levice

Milé soudružky a soudruzi, vážení hosté,

společné zasedání zde v Praze s demokratkami, socialistkami, soudružkami a soudruhy z Komunistické strany Čech a Moravy ukazuje, jakou pluralitu máme. Je to je základní předpoklad pro levicovou politiku 21. století. Společně jsme sto vytvořit otevřený stranický projekt. Všichni jsme se vypravili hledat, co máme společného. To by se mělo stát středobodem naší politické praxe, aniž bychom zapomněli na tuto různorodost a na rozdílnost. A to není vždycky jednoduché. To známe všichni z procesu vytváření nové strany Die Linke v Německu.

Zdá se, že našim působením byl naprosto rozhozen zdánlivě stabilní stranický systém v Německu. Podle průzkumu veřejného mínění se pohybujeme kolem 10%. To znamená, že obyvatelstvo nás chce. Na německé poměry je to senzačně vysoký výsledek a úspěch. Víme, jak úzce je vývoj v Německu propojen s Evropskou unií. Proto se angažujeme za alternativní politiku v Evropě v rámci evropské levice. Právě proto se aktivně spolupodílíme na práci v Evropském parlamentu.

Neomezený kapitalismus rozšířil v Evropě, v Německu, všechny své tváře. Heslo: Hluboký sociální rozkol, práce bez práv, dohled místo bezpečnosti, privatizace vody i vzdělání. To všechno ničí šance evropské integrace. Zdá se to být absurdní v okamžiku, kdy mizí důvěra vůči neoliberalismu, cynická filozofie vlastní zodpovědnosti proniká do všech pórů všedního dne. Destruktivní stopy mzdového dumpingu, škrtů v oblasti sociální, ničení životního prostředí, to všechno ční nad novými politickými rozmíškami. Šéfové vlád v Evropě si dovolují v roce 2007 ignorovat to, že Francie a Nizozemsko řekly své NE. Dovolují si ignorovat boje proti Bolkesteinovi. Evropská izolace a zbrojení, to jsou hrůzné obrácené stránky ztráty kultury a solidarity a také ztráty budoucí schopnosti Evropy.

Je tedy jasné, proč jsme přijeli do Prahy. Nechceme Evropu vlád, nýbrž chceme Evropu, ve které občané a občanky budou mít svá sociální a politická práva, která si veřejně vyjednají. Sami si určí svůj život. Evropská levice, která zná alternativy. To je nárok, který jsme prostřednictvím našich politických tezí naformulovali.

Co je nejdůležitější:

  1. Základy evropského sociálního státu jsou historickým potenciálem našeho kontinentu, dělnické hnutí, hnutí žen, političtí aktivisté, odbory, sociální hnutí – to vše umožnilo důstojný život pro muže, ženy, migranty, migrantky. Navazujeme na to, co jsme si už dříve vybojovali!
  2. K evropské kultuře patří také obsáhlá historie demokracie, osvícenství, veřejné debaty o podobě Evropy. Bez referend o reformní smlouvě ve všech zemích Evropy bude tento světadíl prohrávat a ztrácet své občany a občanky den za dnem.
  3. Ničivé následky ekonomického liberalismu a zbrojení nekončí evropskou smlouvou, nýbrž musí se stát součástí veřejných diskusí. K tomu patří také otázka, jak to vše překonat.
  4. Evropská levice má silnou antifašistickou tradici, na niž nesmíme zapomínat. A říkáme naprosto jasně, už nikdy válku! To platí celosvětově – na Blízkém východě, v Iráku, v Afghánistánu, všude. Nepotřebujeme americký protiraketový radar – ani v Polsku, ani v Česku! My, levice, chceme mít evropské uvažování, které bude zahrnovat Rusko i jeho kulturní a politické zkušenosti.
  5. Potřebujeme Evropu, která bude mít svůj jednotný trh a která dále bude využívat své rozmanitosti a moderních médií pro mírový a demokratický rozvoj na celém světě.

Přijel jsem do Prahy, abych tu vyložil všechny možnosti naší spolupráce. Sázím na výměnu politických zkušeností v jednotlivých organizacích, sítích, parlamentech. Chtěl bych, abychom při odjezdu z Prahy, byli schopni vytvořit program jednotné levicové politiky. Chceme to dokázat ještě před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009!

Děkuji vám.

(přepis fonozáznamu, upraveno)