V únoru 1948 se v Československu dovršoval vývoj, jehož počátek je spojen s politickým a ekonomickým vývojem první republiky a selháním civilizačních funkcí státu v době velké hospodářské krize. Také další události – Mnichov a následné vyhnání českých občanů ze Sudet, okupace Československa fašistickým Německem – posilovaly ve společnosti úsilí o změnu. Tuto změnu si široké vrstvy představovaly jako důsledné vypořádání se s kolaboranty a zrádci včetně konfiskace jejich majetku a tím i jejich vlivu na politický a ekonomický život.
Výraznou podporu získaly také myšlenky znárodnění klíčových a postupně všech významnějších podniků a radikální pozemkové reformy, která by zajistila předání půdy těm, kteří na ní pracují. Všechny tyto požadavky našly uplatnění v Košickém vládním programu z roku 1945 i v praktické politice vlády.
Historické zkušenosti voličů se promítly do výsledků voleb v roce 1946, kdy KSČ získala 40% hlasů. Následující období znamenalo významné posilování sociálních jistot dělníků a zaměstnanců, znatelně posílilo postavení odborů jako obhájců zájmů lidé práce, země zničená válkou byla rychle obnovována. Tento pozitivní vývoj přibližoval politický střet, v němž na jedné straně stála KSČ jako reprezentant sociálního státu, a buržoasní strany, které se pokoušely uchovat dosavadní vliv majetných vrstev na politiku země.
Únor 1948 tak byl politickým střetem dvou koncepcí vývoje země. Politická krize vyvolaná buržoasními stranami byla řešena důsledně v duchu a podle litery Ústavy. V jejím průběhu dali také najevo své mínění občané masovými demonstracemi... ty také přenesly politický spor kabinetů na náměstí a z valné části ho rozhodly.
Následovalo 40 let úsilí o socialismus. Pokud o sociálně spravedlivou společnost se po celou dobu odehrával na pozadí studené války, ostrého ideového a ekonomického střetu dvou systémů. I přesto se mnohé podařilo, především však byl vybudován sociální stát, která všem občanům umožňoval solidní životní úroveň., který vždy měl prostředky na bezplatnou zdravotní péči i vzdělání, na bytovou výstavbu a podporu mladých rodin.
Mnohé očekávání však také naplněno nebylo, došlo i ke zneužívání moci. systém, existující od r. 1948 byl vnitřně rozporný. Na jedné straně znamenal vzestup v oblasti ekonomické, sociální a kulturní, na druhé straně ochudil původní pojetí socialismu o dimenzi politických práv a posléze dokonce ústavně zakotvil vedoucí postavení jedné strany. Přestože se v ústavě hlásil k principům samosprávy, v praxi ji nerealizoval. V průběhu let se pak stále zřetelněji projevovalo neřešení nazrálých problémů.
Koncem roku 1989 tyto chyby napomohly k restauraci kapitalistického systému v ČSSR. Po krátké euforii však drtivá většina občanů země pocítila, co ve skutečnosti kapitalismus znamená. Pravicové vlády přivedly zemi k ekonomické, morální, společenské a politické krizi. Myšlenky sociální spravedlnosti se znovu staly aktuálním požadavkem občanů.
I současní občané České republiky získali stejné zkušenosti jako jejich předci: kapitalismus je společností v základě nespravedlivou, propastné sociální rozdíly mezi lidmi nejsou jen náhodným projevem, ale trvale zabudovanou součástí buržoasní společnosti. Kapitalismus tedy není schopen zajistit trvale udržitelný rozvoj společnosti. To dokáže jen socialismus jako ekonomicky prosperující, sociálně spravedlivější a demokratická společnost, která však musí obsahovat i výrazně rozvinuté formy přímé i nepřímé demokracie.
(Zdroj : Haló noviny z 25.2.1998)