Překrucování historie

Autor: Henry Kissinger <(at)>, Téma: 02. Články, statě, projevy, Vydáno dne: 07. 03. 2008

Občas stojí za to, vrátit se při posuzování některých otázek a problémů do minulosti a konfrontovat tehdejší názory se současností. V otázce Kosova může podobně posloužit i tato stať, publikovaná Henry Kissingerem 5. dubna 1999 v časopise Newsweek.

Válka v Kosovu je výsledek konfliktu, který se táhne staletími. Odehrává se na dělicí čáře mezi otomanským a rakouským impériem, mezi křesťanstvím a islámem, a mezi srbským a albánským nacionalismem. Etnické skupiny zde žily v míru jen když jejich spolužití byl vynuceno - vnějšími silami nebo Titovou diktaturou. President Clinton tvrdil, že po krátkém období okupace silami NATO se tato etnika smíří. Pro takový předpoklad není žádný realistický základ. Etnika v Bosně se nesmířila ani po třech letech mírové mise NATO.

Když jsou americké jednotky zapojeny do bojů, je jedinou strategií jak boje ukončit, vítězství. A to si vyžaduje, aby byly věci definovány způsobem, který vydrží zkoumání. Vláda při hledání symbolů, které by našly odezvu ve veřejnosti, argumentuje třemi způsoby. Nejpřesvědčivější je tvrzení, že utrpení v Kosovu je takovým útokem na naše morální principy, že je musíme ukončit silou, bez ohledu na absenci našeho národního zájmu. Protože to ale otevírá otázku, proč neintervenujeme ve východní Africe, Srí Lance, Kurdistánu, Kašmíru a Afghánistánu - mám-li jmenovat alespoň několik míst, kde je nesrovnatelně více mrtvých než v Kosovu - začal prezident mluvit o historických analogiích, které jsou extrémně pochybné. Kde překrucuje historii?

Respektuji humanitární motivy intervence. Ale to demokratické státy nezbavuje nutnosti přijít s udržitelným řešením. Dohody z Rambouilletu tomuto požadavku neodpovídají. Rokovat kompletně na základě toho, co naplánovaly cizí mocnosti a co bylo vynuceno bombardováním, to jen podtrhává krizi v Kosovu. Smlouvu z Rambouilletu jsme prodali Kosovské osvobozenecké armádě (KLA) - která ji původně odmítala - jako nástroj, jak přenést plnou sílu NATO na Srbsko, a dokonce mohla před začátkem bombardování Miloševiče i podnítit, aby urychlil represe proti KLA. Nyní přináší pro pozemní síly NATO a USA riziko, že budou muset dohlížet na plnění smlouvy, kterou ve skutečnosti nechce ani jedna ze stran. Bylo hrubou chybou přestat s úsilím o posilování pozorovatelské mise, která už v Kosovu byla, a nahradit ji mírovými silami NATO, které nebudou mít jaký mír udržovat.
Prezident Clinton v projevu k srbskému lidu prohlásil. "Spojenci NATO podporují srbský lid v tom, aby Kosovo bylo zachováno jako součást vaší země". Dodal, že dohody "zaručí práva všech obyvatel Kosova - etnických Albánců právě tak jako Srbů - v rámci Srbska." Proto dohody z Rambouilletu předpokládají, že KLA složí zbraně a odevzdají je silám NATO. Asi desetitisíc srbských policistů by pak mělo udržovat pořádek, a asi patnáctset srbských vojáků hlídat hranice.
Nic z toho nelze dosáhnout jednáním, jediná cesta je donucení. Srbové odmítli dohody z Rambouilletu, protože je vidí jako předehru ke kosovské nezávislosti. Chápou také přítomnost sil NATO jako další z okupací cizinci, jakým Srbsko odolávalo vůči otomanské a rakouské říši, vůči Hitlerovi i Stalinovi. I když budou dobombardováni ke kapitulaci, sotva můžeme předpokládat, že se stanou podporovateli takového řešení.
Pokud jde o KLA, jejím cílem je nezávislost, nikoliv autonomie; přijala Rambouillet jako taktický nástroj k uvolnění vzdušné síly NATO proti nenáviděným Srbům. Dnes, poté co Srbsko bylo oslabeno nálety NATO, je ještě méně pravděpodobné, že by KLA souhlasila s autonomií. KLA své zbraně silám NATO neodevzdá. A síly NATO by neměly žádnou podporu domácí veřejnosti, kdyby si odzbrojení KLA měly vynutit silou. Stejně tak se KLA nesmíří s tím, aby hranice kontrolovali Srbové. Úloha srbské policie a pohraničních sil v návrhu smlouvy je nejasná a současně nerealizovatelná.
Ironií je, že výsledek rambouilletských dohod, v jejichž jménu probíhala letecká kampaň NATO, bude, že mírové síly NATO nahradí Srby jako překážka národních aspirací Albánců - zejména když je Srbsko příliš slabé na to, aby mohlo být protiváhou. Navíc jak se bude Kosovo blížit k nezávislsoti, zesílí se tlak na Makedonii, kde tvoří třetinu obyvatelstva Albánci. Proč by neměli mít právo na stejné sebeurčení jako jejich bratři v Srbsku? A to přináší riziko rozšíření konfliktu, pokud se Bulharsko zastane svých národních příslušníků v Makedonii, kterí tam tvoří nejméně třetinu obyvatel, a Řecko vycítí příležitost omezit - nebo zcela eliminovat - stát, jehož samotné jméno odmítá.
Jak pokračuje válka, vláda musí redefinovat své cíle. NATO nemůže přežít, pokud by teď ukončilo operace bez dosažení cíle, jímž je ukončení masakrů. Dohody s Rambouilletu by tedy měly být očištěny od svých esoteričtějších složek. Podmínky pro ukončení vzdušné války by měly být: okamžitý klid zbraní, stažení těch srbských sil, které byly přivedeny do Kosova po zahájení jednání v Rambouilletu, a okamžité zahájení rozhovorů o autonomii Kosova. Tato jednání budou pravděpodobně dlouhá a těžká. Na jejich konci je ale nevyhnutelná nezávislost Kosova v nějaké formě, pokud nebude NATO silou bránit srbskou svrchovanost (suzerenitu) toho druhu, který slíbil prezident - což je směr, který nebude podporovat ani NATO, ani americká veřejnost.
Jestli Miloševič odmítne zastavení palby na tomto základě, nebude jiné alternativy, než pokračování ve válce a její zintenzivnění, bude-li to nutné, i použití pozemních sil NATO - což je řešení, které jsem až dosud vášnivě odmítal, ale které bude třeba posoudit, má-li být zachována důvěryhodnost NATO. Ať už to dopadne jakkoliv, rozmístění určitých sil NATO v Makedonii nebo Kosovu bude nezbytné, ani ne tak kvůli udržování míru jako spiše aby bylo zabránění rozšiřování balkánského konfliktu. Soustavně jsem před takovými následky varoval. Ale v důsledku váhavosti a nejasností má dnes NATO jen malý výběr, chce-li zabránit většímu konfliktu.
Pro mne, který podporoval všechny vojenské akce Clintonovy administrativy - nebo který je kritizoval za nerozhodné jednání, jako v Iráku - je válka v Jugoslávii zdrojem hlubokých pochyb. Srbsko bojovalo na naší straně ve dvou světových válkách a postavilo se Stalinovi na vrcholu jeho moci. Nemůžeme přehlížet Miloševičovu brutalitu, ale zmizení Srbska z rovnováhy na Balkáně může vyvolat výbuchy v dalších okolních státech s etnickými menšinami. Ještě důležitější je, že se nám vynoří problém celistvosti Makedonie a hrozba širší balkánské války. Doufejme, že tyto problémy budou řešeny s větší předvídavostí, než jaká předcházela dnešní krizi.

Newsweek, 5. dubna 1999, přeložil jh